přihlásit  


Přezdívka:
Heslo:
  MENU  
MENU


HOUBAŘENÍ


ATLAS HUB
HERBÁŘ
KDE ROSTOU
URČOVNA
SLOVNÍK
LITERATURA


TOP 10
AKCE
BLOGY
DISKUSE
INZERCE
RECEPTY
UŽIVATELÉ
XICHTOVNÍK


REGISTRACE
NOVINKY
PRAVIDLA
NASTAVENÍ
SPRÁVCI
ODKAZY
KONTAKT

Jak to všechno začalo


Shakespeare hadr, aneb tohle nevymyslíš!

Jakožto mykolog amatér a milovník přírody jsem nalezlý u pc téměř každý den. Sám se vzdělávajíce na nejrůznějších stránkách co se hub  a jejich biotopu týče, stjně tak, jako koukání a čtšení si v atlasech mě zajímá již od 4 let (to je věk, kdy jsem se naučil číst a psát). Jak stránky zahraniční, tak české poskytují přehršel informací o tom, co v danou chvíli potřebuji.

20.7.2011 jsem hledal něco o kvěkách, impolitech a jěště ani nevím o čem a jako jeden z prvních webů se mi zjevil houbareni.cz. Dvojklik levým tlačítkem myši a bylo vymalováno. Neměl jsem páru, jak tyto stránky fungují, jen se mi zdály být přehlednějsí než např. Damyko. Nic jsem nevěděl o struktuře stránek ani o lidech, kdo sem přispívá. Tak jsem se zaregistroval a nějak jsem se zapletl do doskuze o B. luridus var. discolor a už mě to nepustilo. Jako první mě přivítal Robi, jakožto Guru těchto stránek. Pak už to šlo ráz na ráz. Napsali jsme si několik vzkazů, vyměnili telefoní čísla- to pro lepší kontakt. Nestačil jsem se divit, jak mne na houbareni.cz všichni mile přivítali. A o co více jsem byl překvapen, když ve stejné politice jednal Robi i přes vzkazy. Vůbec jsem nevěděl nic o tom, že se pořádají mykoakce, mykovýlety se společným fotografováním, nic jsem nevěděl o politice lokalit jak normálních tak na špeky bohatých ani o tom, kdo na takováto setkání jezdí. I s forrestem jsme si napsali něco málo milých vzkazů, připomínek, vyměnili jsme si i telefonní čísla, bo on byl druhým, kdo mě mile na stránkách přivítal. Přes vzkazy jsme se bavili o chodu stránek a rozebírali jsme houby a lokality co se biotopu týče.

Až mi dne 24.7.(ne) přišel vzkaz od Robiho: barevňáková přepadofka!

 

Asi jsem měl neskutečné stěstí, že jsem se náhodou zaregistroval v čas, kdy jsem se zaregistroval. Byl jsem zkrátka v ten správný čas na tom správném místě- stejně tak jako Jonas, který se zaregistroval "pár dní" předemnou- pokud toto bude číst, jistě hodí comment...Toho 24.7. jsme s Robim datlovali do rána 25.7. a stále jsme si měli co říct. Bylo to fakt milý, ač oba jsme se ještě neznali, tak jsme si měli stále co říct a debata nás nenudila, až ospalost nás ráno zahnala do pelechů. Říkal jsem si, že ač jsme každý jiný, jsme z toho stejného houbařského těsta! Ještě, že jsme nemuseli ráno vstávat do práceLaughing

Nicméně však: nálada byla vynikající, počasí dovolilo téměř cokoli a tak se Robi rozhodl, že pojede zkontrolovat barevné lokality o den dříve, tudíž 25.7. Narychlo jsme se dohodli, že mne vezme s sebou a to z důvodů politicko-organisačních. 25. jsme vyjeli někdy dopoledne, nepamatuji si již přesně, ale na tom nezáleží. Vyrazili jsme Robiho vozem ze Stopořilova, kam pro mne ochotně přijel a konečně jsme se potkali naživo, resp. v tomto okamžiku skončilo naše virtuální přátelství. Po podání ruky, hození batohu na zadní sedačku a skoku do vozu jsme o5 v duchu houbařském pokračovali v debatě, kterou jsme dnes ráno vlivem únavy nedořešili přes pc. Měl jsem z Robiho velice pozitivní pocit, udivovaly mne jeho znalosti a to, jak se dokáže nenuceně bavit. Jeho mluva byla výstižná a nebyla chaotická. Hned jsem si říkal, že musí umět moc dobře a obratně jednat s lidmi a že je hodně inteligentní. Jeho vřelé chování ze mne smylo ostych během prvních pěti minut. V živé debatě s Robim jsem ani nevnímal cestu, jen jsem si říkal, ať mě tady nikde nevysadí, protože bych byl totálně ztracenej... Najednou Robi zaparkoval u nějakého lesa. Byli jsme na první lokalitě. Vytáhl foťák, stativ, košík a vydali jsme se přes silnici směrem, kde Robiho pravá ruka naznačovala v dáli nějaký rybník. Já, jakožto obrýlený jedinec, jsem zpočátku viděl.... nu, neviděl jsem nic. O to více jsem obdivoval Robiho znalost terénu, kdy dával jednoho dubáka za druhým do košíku se slovy, stačí se jen dívat. Pak se k něčemu sehnul a dal mi to očuchat, netušil jsem, že je to závojenka olovová a v mysli mi vyšla představa: to si o mě asi udělá dobrej obrázek, že nepoznám ani tohle... Naštěstí Robi není cimprlich a jedna zmýlená pro něj nic neznamená a nedal mi to sežrat, za což jsem mu byl povděčen. Šourali jsme se k naznačenému rybníku. To už jsem i já přispíval do košíku tu kozákem, tu dubákem nebo holubinkou. Čekal jsem ovšem, že to tu poroste více. Tuto domněnku jsem i vyslovil. Odpověď typu: je trochu přísušek, houby tu vyrážejí později a když vyrosotou, tak je tu např. appenďourů na kosu, říkala vše. Tak jsme ještě chvíli kroužili po lese. Pak se v dáli objevila postava s neskutečně vítajícím psem. A tu jsem poznal druhého člena naší dnešní výpravy a druhého člověka z houbareni.cz- Kryšota (a jeho psa Jessieho). Dále jsme pokračovali ve třech, resp. ve čtyřech. Kryšot na mě působil přátelsky, hned jak jsem ho viděl jsem měl dojem, že má přírodu skutečně rád a že by bez ní nemohl být. Také mne zaujaly jeho znalosti o hřibovitých houbách a nejen o nich. Napadlo mě sousloví: člověk na pravém místě. V debatě o tom, jak to bude zítra- zde předesílám, že se bavil Robi s Kryšotem, já byl jen páte kolo u vozu a poslouchal jsem- jsme pokračovali k již zmíněnému rybníku. Po nálezu mladých sluk se objevili i první satani, byly tam v nádherné srostlici na dvou místech. Kryšot jen s lítostí ve tváři poznamenal, že je tady lidi stejně zničí a že málokdy vydrží. Koukli jsme na ně, jak povyrostli a zase jsme je přikryli opadaným dubo-habrovým listím. Kluci fotili, já, nemajíce foťák, jsem jen mlčky přihlížel jejich umění. Jessie stále poletoval okolo nás a já jsem si až teď uvědomil, že právě zde začíná něco nového, henzkého a nepoznaného.

Po kontrole satanů jsme se vydali na druhou lokalitu- přesně si nevybavuji ani slova Kryšotova, natož slova Robiho, ale ...mohli bysme zkontrolovat KV... pro mne bylo jako pro Dia, když se napil Ambrosie. KV- pojem nad pojmy, lokalita, o které mi Robi toho tolik napsal a vylíčil a snad za pár desítek minut, co já vím, jsem se na ni mohl také podívat... Nevěřil jsem tomu, byl jsem tím slovem KV úplně konsternován.

Cesta objektivně netrvala příliš dlouho, možná to bylo i tím, že Robi s Kryšotem jeli rychle, nevím, ale mě připadala jako věčnost. Byl jsem jako malé děcko, co se těší na bonbon. "Jsme na místě": hlásil Robi. To, co následovalo je na další a hlavně delší povídání a zabloguji ho příště pod samostatnou akcí Barevňáková přepadofka a co se před ní odehrávalo!

Takže se máte na co těšit.

S pozdravem všem mykomilcům,

 

Pete

 

Přečteno 2235x
Pete N. - 2012-01-04


Nejnovější blogy
Výstavy hub v roce 2017
Tak jako každý rok, i letos se budou na podzim konat výstavy hub po celé naší republice.
Dva měsíce s masožravkou
Některé masožravé rostliny jsou prostě skoro nezničitelné, přežijí i zacházení pro ně hodně nevhodné. Krátkodobě.
Klíště je jakási chodící lékárna, tvrdí parazitolog
S příchodem teplého počasí začíná také sezóna klíšťat. Z těchto parazitů se během posledních let stalo vděčné mediální téma. Je skutečně důvod se klíšťat tak bát?
Učíme se hledat houby - penízovka smrková
Drobnější houba, objevující se brzy zjara, první z jedlých hub v nové sezóně.
Učíme se hledat houby - žilnatka oranžová
Celkem nenápadná, i když velice krásná houba s neobvyklou strukturou a celoročním růstem. Kde se před námi tedy nejčastěji skrývá?
Učíme se hledat houby - ohnivec rakouský
Krásná zimní a jarní houba, kterou lze nalézt pod sněhem a po jeho odtání, lákající hlavně svou barvou a hojností v místech růstu. Kde ji tedy hledat?


Komentáře k blogu - 3 komentářů