přihlásit  


Přezdívka:
Heslo:
  MENU  
MENU


HOUBAŘENÍ


ATLAS HUB
HERBÁŘ
KDE ROSTOU
URČOVNA
SLOVNÍK
LITERATURA


TOP 10
AKCE
BLOGY
DISKUSE
INZERCE
RECEPTY
UŽIVATELÉ
XICHTOVNÍK


REGISTRACE
NOVINKY
PRAVIDLA
NASTAVENÍ
SPRÁVCI
ODKAZY
KONTAKT

Houbařův rok - únor


Je to s podivem, ale i únor je měsícem, kdy lze vyrazit do lesů, luhů a hájů, ať už na houby jedlé, nebo jen tak na procházku.

Únor. Měsíc sněhu, zimy, chladu, lyžařských a jiných radovánek, nejkratší měsíc roku. Takto by se dal shrnout únor ve zkratce. PoVánoční výprodeje dávno pryč, do Velikonoc daleko, Papež v únoru tak často též neodstupuje. Ale dost politiky, klimatu, světabolu. Vraťmě se k přírodě a hlavně houbám.

V únoru příroda hlavně odpočívá, jako i v jiných zimních měsících, rostliny sbírají sílu na své vegetační období a hlavně na jaro, na pučení, jarní výhonky, květy, prostě urychlený růst.

Ve světě hub to však neplatí na 100%. Nalezneme i houby, kterým právě toto počasí vyhovuje a v jeho rámci jsou na vrcholu růstu, začínají růst nebo jejich růst už pomalu ustává.

hlíva ústřičnáAsi nejznámější, nejpopulárnější a masově nejkonzumovanější houbou tohoto období je stále ještě hlíva ústřičná. Tuto lze nalézt hlavně v neobhospodřovaných bučinách, ale občas i doubravách. Zde napadá padlé kmeny, kmeny na počátku rozkladu, z části či zcela mrtvé.

Dlužno říct, že v našich podmínkách vyrůstá hlíva ústřičná jen a pouze v zimním období. V letním období lze pak nalézt její skoro dvojnici, hlívu plicní.

V dostupné literatuře lze nalézt i informace, hovořící o tom, že hlíva ústřičná je jen zimní formou hlívy plicní a naopak. Tedy laicky řečeno na stejném substrátu vyrůstají v zimním odbobí plodnice nazývané hlívou ústřičnou  a v létě hlívou plicní.

Doposud jde jen o spekulace, které v brzké budoucnosti mohou stejně tak být potvrzeny i vyvráceny.

Penízovka sametonoháDruhou nejznámější jedlou houbou zimního období je pak Penízovka sametonohá. I u této zimní houby platí, že má svou letní formu. Alespoň za ni je pokládána Penízovka letní, rostoucí skutečně víceméně na stejných místech a ve stejných podmínkách vyjma teplot.

Zde bychom pro toto zimní období mohli skončit s přihlédnutím na jedlé houby. U druhé jmenované, tedy penízovky sametonohé nutno poznamenat, že pan Smotlacha, nejznámější český mykolog, popularizítor hub, houbaření i mykologie ji nazýval houbou Vánoční, neboť právě na Vánoce ji chodil sbírat.

Zde by, teoreticky, mohl tento článek o zimních houbách končit, ale bylo by to vskutku nespravedlivé. Jako vždy, i nyní vynechám houby lidově nazývané choroši, obzvláště pak druhy rostoucí celoročně.

Přihlédnout musím naopak ke kategoriím hub, které, hýčkány zimou, nejen prosperují, ale teplo je jejich největším nepřítelem. Za všechny začnu houbami z rodu ohnivců. V našich podmínkách rozeznáváme ohnivců hned 4 druhy.

Asi nejběžnější dvojicí, těžko rozpoznatelnou a to i s pomocí mikroskopu, vyhledávající ty samé podmínky a ty samá  místa jsou ohnivec rakouský a ohnivec šarlatový. Oba tyto druhy totiž, alespoň z hlediska ekologie (míst růstu), ale i z hlediska mikroskopického vykazují přítomnost obou druhů výtrusů. Jejich odlišení je tedy skutečně náročné.

ohnivec zimníOproti nim, z téže skupiny, stojí potom ještě 3 možnosti. Začněme ohnivcem zimním. Ten je daleko drobnější, je znám svým pospolitým, ba trsnatým růstem a je podstatně vzácnější než předchozí jmenované.

Já osobně u nás vím už o 2 lokalitách a rozhodně jich bude více. Často jej přehlédneme pod pokrývkou březového či jiného listí.

Dalším z ohnivců je pak Ohnivec jurský. U něj lze vyzdvihnout hlavně jeho zcela jasnou závislost na substrátu, konnrétně na lípě. Stejně tak oproti ostatním ohnivcům vyniká svou velikostí, která je vskutku úctyhodná. Oproti ostatním druhům dosahuje běžně až desítek, nikoliv jednotek centimetrů.

Zakončím tento (rozhodně neúplný) výčet posledním z ohnivců, totiž ohnivcem černým, asi nejvzácnějším.

ohnivec černýTento druh je skutečně velice malý. Může se tedy stát a stává se pravidlem, že lokalitu jeho výskytu máme opravdu pod nosem, jen si této drobné houby v období jejího růstu nevšimneme. Ideálním substrátem jsou především rozkládající se větve šípkových keřů. To ovšem není bezpodmínečnou podmínkou.

Tento výčet si neklade za cíl být úplným. Hub, rostoucích v tomto období je rozhodně více a zdejší Atlas Hub nabízí rozhodně víc možností, než tento krátký článek.

Poslední, čím bych chtěl na čtenáře  a návštěvníky těchto stránek zapůsobit - nechoďte do lesů či na houby sami. Nikdy nevíte, co se může stát a jaká maličkost negativně poznamená vaše zdraví.

V lese rád nalézám, stejně jako asi většina jiných, houby, mechy, dřeviny, rostliny a lišejníky. Rozhodně pak ne mrtvoly.

Přečteno 2894x
robi - 2013-02-16


Nejnovější blogy
Výstavy hub v roce 2017
Tak jako každý rok, i letos se budou na podzim konat výstavy hub po celé naší republice.
Dva měsíce s masožravkou
Některé masožravé rostliny jsou prostě skoro nezničitelné, přežijí i zacházení pro ně hodně nevhodné. Krátkodobě.
Klíště je jakási chodící lékárna, tvrdí parazitolog
S příchodem teplého počasí začíná také sezóna klíšťat. Z těchto parazitů se během posledních let stalo vděčné mediální téma. Je skutečně důvod se klíšťat tak bát?
Učíme se hledat houby - penízovka smrková
Drobnější houba, objevující se brzy zjara, první z jedlých hub v nové sezóně.
Učíme se hledat houby - žilnatka oranžová
Celkem nenápadná, i když velice krásná houba s neobvyklou strukturou a celoročním růstem. Kde se před námi tedy nejčastěji skrývá?
Učíme se hledat houby - ohnivec rakouský
Krásná zimní a jarní houba, kterou lze nalézt pod sněhem a po jeho odtání, lákající hlavně svou barvou a hojností v místech růstu. Kde ji tedy hledat?


Komentáře k blogu - 2 komentářů