přihlásit  


Přezdívka:
Heslo:
  MENU  
MENU


HOUBAŘENÍ


ATLAS HUB
HERBÁŘ
KDE ROSTOU
URČOVNA
SLOVNÍK
LITERATURA


TOP 10
AKCE
BLOGY
DISKUSE
INZERCE
RECEPTY
UŽIVATELÉ
XICHTOVNÍK


REGISTRACE
NOVINKY
PRAVIDLA
NASTAVENÍ
SPRÁVCI
ODKAZY
KONTAKT

Ochránci a "ochránci"


Přírodu lze chránit se skutečným cílem nezištné ochrany, stejně jako ji lze "chránit" takzvaně sám kvůli sobě.

Ochrana přírody je téma, které slyšíme všude kolem stále častěji. V poslední době například i v souvislosti s globálním oteplováním, Šumavským Národním Parkem, červotočem a mnoha dalšími souvisejícími tématy.

Když odhlédneme od obecných informací, řečí, politikaření a snahy být zajímavý, dostaneme se alespoň k těm nejobecnějším pravidlům, která dodržuje stále méně lidí a která způsobují asi největší bolení hlavy - procházet přírodou tak, aby po nás pokud možno nezůstaly žádné stopy a nikdo ani nepoznal nebo skoro nepoznal, že v oněch místech třeba i jen pár minut zpět už byl někdo jiný.

Dnešní "doba plastová" bohužel spíš nahrává ničitelům přírody, lidem bez špetky sebereflexe, představivosti, s notnou dávkou lhostejnosti. Prvotním projevem jsou všemožné igelitové a plastové obaly odházené porůznu v přírodě. Jako by byl takový problém odnést prázdnou pet lahev, igelitový obal od sendviče a další podobné nejen do lesa včetně obsahu, ale pak prázdné a několikanásobně lehčí i zpět.

V rámci ochrany přírody a často i zákonem chráněných lokalit, rostlin, živočichů a kultur hraje svou obrovskou roli bohužel i Internet. Mnozí lidé neodolají své touze a nutkání pochlubit se nálezem či návštěvou zmiňovaného veřejně a tím přitáhnout pozornost mas k oněm místům.

V lepším případě o tom informují na nějakém svém osobním profilu či blogu s nulovou návštěvností a jen s velice vzdáleným opisem konkrétních míst. Tak je šance na přilákání davů nepatrná a lze říci.

Druhou možností je informování či chlubení se na stránkách s hojnou návštěvností bez uvedení konkrétní lokality či se skutečně velice nekonkrétním popisem místa nálezu.

Obě tyto popsané možnosti, doplněny ideálně ještě časovým spožděním proti "vegetačnímu období" považuji za asi nejméně škodlivé. A také nejméně používané, což je už daleko, daleko horší.

Následují už jen možnosti horší, až nejhorší. Tedy popis konkrétního místa, často i s GPS souřadnicemi, co největší propagace stránek s konkrétním popisem lokality, pořádání a sezývání co nejširšího okruhu zájemců k masovému nájezdu na takováto místa a další.

Stejně tak jako výše zmíněné prohřešky lze v jistém ohledu klasifikovat i některé jedince a hlavně rádobyochranáře. Člověk kterému jde o skutečnou ochranu přírody bude nejen zastávat chování podle prvních dvou možností, ale nebude se snažit sám sebe pasovat na nejmenovaného ochránce dané lokality či lokalit, pošlapávat chráněné rostliny či jinak je poškozovat v jejich přirozeném vývoji a růstu ve jménu vyšší pravdy, vyššího principu, lepší ochrany.

Zamysleme se nad tím, jak třeba houbám škodí jejich maskování a zakrývání, až fanatické, za každou cenu. Namísto přirozené možnosti roznášení výtrusů větrem do blízkého a dalekého okolí a vzniku nové houby (podhoubí a následně plodnic) na místech někdy i velice vzdálených houbě umožňujeme umístit své výtrusy jen do míst, kde už houba žije. Dalo by se to nazvat nuceným potratem (interupcí).

Podobná pravidla platí i pro chráněné rostliny. Čím více jsou zakrývány, maskovány, tím menší je šance, že se k nim dostane hmyz, který je opyluje a tedy vlastně i oplodňuje a umožňuje jim rozmnožování.

Zkusme se, tedy, zamyslet sami nad sebou a uvědomit si, že přílišná ochrana může být veskrze kontraproduktivní stejně, jako snaha za každou cenu odhánět "nežádoucí" jedince jen pro svůj vlastní prospěch.

Jako typický příklad lze uvést například lokalitu rostliny Kandík psí zub, kde lidé volně vstupují mezi jednotlivé rostliny a činí tak už leta. Ovšem v nedávné době se našel "ochránce" fanatik této lokality, který si uzurpuje právo vstupu mimo vyznačené cesty, bez jakéhokoliv zákonného statutu mu toto umožňujícího a pranýřující, veřejně, všechny ostatní za to, že činí v konečném důsledku totéž - toulají se po lokalitě mimo vyznačené stezky.

Je hezké snažit se něco chránit, ale primární by v takovémto případě mělo být jít takovým lidem příkladem, nikoliv si uzurpovat právo vstupu na úkor ostatních. To už tu, ostatně, v době relativně nedávné bylo, před rokem 1989. Chceme se do těch dob vrátit a nebo jít dál, zamyslet se sami nad sebou, ale i nad chováním lidí kolem a namísto zprofanovaného církevního "kázat vodu, chlastat víno" se vydat cestou vlastního příkladu lidem druhým.

A to jem ani nezmínil v tomto ohledu často chybějící znalosti platných zákonů i pravidel chování takovýchto jedinců, jež by bylo možno opět přirovnat k onomu klasickému: "Zloděj křičí - Chyťte zloděje.

Přečteno 1889x
robi - 2013-03-31


Nejnovější blogy
Výstavy hub v roce 2017
Tak jako každý rok, i letos se budou na podzim konat výstavy hub po celé naší republice.
Dva měsíce s masožravkou
Některé masožravé rostliny jsou prostě skoro nezničitelné, přežijí i zacházení pro ně hodně nevhodné. Krátkodobě.
Klíště je jakási chodící lékárna, tvrdí parazitolog
S příchodem teplého počasí začíná také sezóna klíšťat. Z těchto parazitů se během posledních let stalo vděčné mediální téma. Je skutečně důvod se klíšťat tak bát?
Učíme se hledat houby - penízovka smrková
Drobnější houba, objevující se brzy zjara, první z jedlých hub v nové sezóně.
Učíme se hledat houby - žilnatka oranžová
Celkem nenápadná, i když velice krásná houba s neobvyklou strukturou a celoročním růstem. Kde se před námi tedy nejčastěji skrývá?
Učíme se hledat houby - ohnivec rakouský
Krásná zimní a jarní houba, kterou lze nalézt pod sněhem a po jeho odtání, lákající hlavně svou barvou a hojností v místech růstu. Kde ji tedy hledat?


Komentáře k blogu - 1 komentářů