přihlásit  


Přezdívka:
Heslo:
  MENU  
MENU


HOUBAŘENÍ


ATLAS HUB
HERBÁŘ
KDE ROSTOU
URČOVNA
SLOVNÍK
LITERATURA


TOP 10
AKCE
BLOGY
DISKUSE
INZERCE
RECEPTY
UŽIVATELÉ
XICHTOVNÍK


REGISTRACE
NOVINKY
PRAVIDLA
NASTAVENÍ
SPRÁVCI
ODKAZY
KONTAKT

Poznáváme naše houby - lištička pomerančová


Jednou z praktickými houbaři skoro nejčastěji zaměňovaných hub patří lištička pomerančová. Jak ji poznat od lišky obecné a dalších?

lištička pomerančová (Hygrophoropsis aurantiaca)
lištička pomerančová (foto Jonas)

Pro praktické houbaře jsou u nás rostoucí masité druhy lišek (liška ametystová, liška bledá, liška friesova a liška obecná) skoro totožné a navzájem se od sebe liší v podstatě minimálně. Pro značnou nepodobnost se zde nebudeme zaobírat drobnějšími druhy lišek jako například liška nálevkovitá, neboť za ně záměna v tomto případě nehrozí. V latině se dokonce jedná i o jiný rod ("klasické" lišky = rod Cantharellus, ty drobné křehké rod Craterellus). Matoucí z hlediska podobnosti a taky problematické stravitelnosti i nevalné chuti je lištička pomerančová.

liška ametystová (Cantharellus amethysteus)
liška ametystová (foto Kryšot)

Lištička je druh uváděný v některých atlasech jako jedlý s výhradou o horší stravitelnosti a nevalné chuti, jinde jako nejedlý s uvedením té samé informace. U citlivějších osob dle dostupných informací může ve větším množství vyvolat nepříjemné zažívací potíže. Pokud ji tedy chcete sbírat, tak jen do směsi a raději v menším množství i když v jehličnatých lesích je mnohdy velice hojná.

liška bledá (Cantharellus pallens)
liška bledá (foto Jiří Véle)

Asi jako u každé nejedlé nebo problematické jedlé houby i u této narazíte na praktické houbaře přísahající, že ji jedí dlouhé roky, nikdy jim nic nebylo a doporučující ji ke konzumu, aniž by si uvědomovali případné nebezpečí pro ostatní. Vždy je tedy třeba, hlavně u hub, nebrat ohledy na "jedna paní povídala", ale svěřit se "do rukou" pokud možno co nejnovějším atlasům hub, papírovým či elektronickým a informacím v nich uvedených.

Klasické lišky vytvářejí masitější plodnice (nikoliv však nutně větší či mohutnější) než lištička pomerančová. Jedním z důležitých poznávacích znaků je barevnost. Lištička je barevně mírně variabilní, ale pohybuje se v různých tónech oranžové až žlutooranžové, většinou jakoby špinavé. Rozhodující je pak povrch klobouku, ten má totiž vždy na omak kožovitý až kožovitě plstnatý. 

liška friesova (Cantharellus friesii)
liška friesova (foto kápo)

Pro určení je třeba si i všímat místa růstu (ekologie). Lišky jsou houby mykorhizní, vyrůstají v jehličí, listí, ze země. Oproti tomu lištička pomerančová je houba vyrůstající jen v jehličnatých lesích na dřevních zbytcích jehličnanů, rozkládajícím se dřevě jehličnanů nebo na jehličí.

Lze se setkat i s jejími některými formami, ty jsou ovšem klasickým liškám ještě méně podobné. Jednou z nich je odrůda černošupinatá se sazově až tmavě hnědým kloboukem, dále pak odrůda bělavá s bělavými lupeny nebo s čistě albinickou formou, která je v podstatě bíláskoro celá nebo celá.

liška obecná (foto Herom)

Z klasických lišek je jí nejpodobnější liška friesova, která má ale klobouk nízce sklenutý, brzy nálevkovitý a vždy více či méně zvlněný až hrbolatý barvy červenooranžové a lupeny mírně světlejší než povrch klobouku. Nevyrůstá z dřevních zbytků, ale ze země. Ani ona se moc nehodí ke konzumu, má totiž mírně nakyslou chuť a je dost drobná.

Ze jmenované skupiny lišek je nejméně pravděpodobná záměna za lišku ametystovou, ta se vyznačuje znatelným fialovým šupinkováním alespoň části povrchu klobouku a někdy i třeně.

Pokud si tedy shrneme výše uvedené informace - lištičku pomerančovou víceméně nelze potkat v listnatých lesích s výjimkou starého dřeva (hlavně pařezů) jehličnanů, které v nich mohlo zůstat. Její klobouk je vždy na omak kožovitý až plstnatý.

Přečteno 6617x
robi - 2015-10-06


Nejnovější blogy
Výstavy hub v roce 2017
Tak jako každý rok, i letos se budou na podzim konat výstavy hub po celé naší republice.
Dva měsíce s masožravkou
Některé masožravé rostliny jsou prostě skoro nezničitelné, přežijí i zacházení pro ně hodně nevhodné. Krátkodobě.
Klíště je jakási chodící lékárna, tvrdí parazitolog
S příchodem teplého počasí začíná také sezóna klíšťat. Z těchto parazitů se během posledních let stalo vděčné mediální téma. Je skutečně důvod se klíšťat tak bát?
Učíme se hledat houby - penízovka smrková
Drobnější houba, objevující se brzy zjara, první z jedlých hub v nové sezóně.
Učíme se hledat houby - žilnatka oranžová
Celkem nenápadná, i když velice krásná houba s neobvyklou strukturou a celoročním růstem. Kde se před námi tedy nejčastěji skrývá?
Učíme se hledat houby - ohnivec rakouský
Krásná zimní a jarní houba, kterou lze nalézt pod sněhem a po jeho odtání, lákající hlavně svou barvou a hojností v místech růstu. Kde ji tedy hledat?


Komentáře k blogu - 0 komentářů