přihlásit  


Přezdívka:
Heslo:
  MENU  
MENU


HOUBAŘENÍ


ATLAS HUB
HERBÁŘ
KDE ROSTOU
URČOVNA
SLOVNÍK
LITERATURA


TOP 10
AKCE
BLOGY
DISKUSE
INZERCE
RECEPTY
UŽIVATELÉ
XICHTOVNÍK


REGISTRACE
NOVINKY
PRAVIDLA
NASTAVENÍ
SPRÁVCI
ODKAZY
KONTAKT

Naše jedovaté hřiby


V našich lesích lze krom jedlých a chutných hřibů potkat i hřiby jedovaté, nebo takové, co nám mohou způsobit nepříjemné zažívací potíže.

hřib satan (foto Houbomil)

To, že češi jsou národem houbařů asi není třeba nijak zmiňovat. Většina národa v hlavní houbařské sezóně vyráží víkend co víkend do lesů, doufaje v co nejbohatší a nejchutnější úlovek. Do košíků si dávají hlavně hřiby a hřibovité houby. Ale i mezi hřiby se lze setkat s jedovatými druhy, na které bychom si měli dát pozor.

Většina druhů které si dnes ukážeme tvoří opravdu krásné, barevně úchvatné a velikostně robustní plodnice lákající ke sběru i k pochlubení se. Bohužel, k jídlu opravdu nejsou.

hřib Le Galové (foto Kryšot)

V dnešním článku se na tyto jedovaté nebo potenciálně jedovaté druhy společně trochu blíž podíváme. Nebudeme se zaobírat druhy nejedlými, o těch si povíme někdy příště, stejně jako o těch zákonem chráněných, které by se také neměly sbírat, neb za jejich sběr je možno udělit i dost vysoké pokuty.

hřib Moserův (foto Mahony)

Když se řekne jedovatý hřib, asi většině z vás se vybaví hřib satan. Takový nejznámější z jedovatých druhů hřibů. Je to krásně barevná houba dorůstající opravdu úctyhodných rozměrů, čímž ke sběru přímo láká. Neroste všude, je to hodně teplomilný druh listnatých lesů, ale také hrází rybníků a podobných stanovišť. Nenajdeme jej na horách, spíš v nížinách, v místech teplomilné květeny. Na stromy s nimiž tvoří mykorhizu není extrémně vybíravý, vyrůstá pod duby, buky, habry, ale i pod břízami, lipami a lískami. Upřednostňuje vápencový podklad.

K blízkým příbuzným patří další z našich jedovatých hřibů, hřib Le Galové. Najít jej lze na stejných či podobných místech jako už zmíněný hřib satan. V mládí bývá od sebe tyto dva i celkem těžké odlišit. Až později se klobouk barví do hnědavé, hnědoolivové až narůžovělé barvy. Asi hlavní odlišovací znak je u hřiba Le Galové výrazná síťka na horních 2/3 třeně.

hřib nachový (foto Jirka Kohl)

Od listnatých lesů a z nížin se teď podíváme do vyšších nadmořských poloh pod smrky a jedle. Pod nimi lze vzácně nalézt další z našich jedovatých hřibů, hřib Moserův. Tento hřib lze také jen od pohledu zaměnit za předchozí dva uvedené. Pro odlišení je tady důležité právě místo růstu (nadmořská výška) a stromy kolem.

hřib rudonachový (foto Jonas)

Opět se vrátíme do nížin pod duby, buky, habry a lípy, kde lze nalézt další z hřibů, který je také možné zaměnit za výše zmíněné druhy a který je také jedovatý. Je jím hřib nachový, který prozradí velice výrazná purpurově červená síťka na žlutém podkladě po celé délce třeně.

A dostáváme se pro dnešek na konec našeho seznamu jedovatých hřibů. Uzavřeme jej nádherným hřibem rudonachovým. Jeho plodnice jsou často ještě větší než u všech doposud zmíněných druhů. Jeho plodnice jsou vskutku impozantní, možná i proto se jeho rod v latině jmenuje Imperator. Roste jak jednotlivě, tak občas i v opravdu velkých srostlicích. I on vyhledává nížiny a listnaté lesy nebo hráze rybníků.

hřib kovář (foto Jonas)

U hřiba satana a posledního zmíněného hřiba rudonachového je potřeba si také dát pozor na jejich barevné formy a variety, které se od hlavního druhu liší hlavně zbarvením.

Je na místě zmínit, že s nedostatečnou tepelnou úpravou jsou (za syrova) jedovaté i u nás další velmi oblíbené hřiby, hřib koloděj a hřib kovář. V našich atlasech jsou uváděné jako jedlé s uvedením informace o nutné delší tepelné úpravě, ale v zahraničních atlasech jsou označovány rovnou jako jedovaté. Pokud je sbíráte, nezapomeňte je tedy tepelně upravovat alespoň 20 minut.

Otrava jakýmkoliv z těchto druhů je dost nepříjemná, nikoliv však přímo smrtelná. Projevuje se, velmi záhy, silnými průjmy a zvracením. U hřiba satana stačí okusit i jen kousek syrové plodnice a účinky se dostaví takřka okamžitě. V případě otravy by mělo stačit podat živočišné uhlí, pokud nepomůže, je na místě vyhledat lékaře, hrozí dehydratace a další problémy.

Přečteno 16772x
robi - 2015-11-22
Související blogy
Barevné hřiby
Každý má rád hřibovité houby, většina houbařů se s chutí vrhá na cokoliv hřibovitého, nevědouc, že i mezi hřiby se skrývají záludní jedinci, stejně jako velice vzácní jedinci, nebo jedinci chránění zákonem.
Pravé hřiby
Pravé nebo také bílé hřiby jsou asi nejoblíbenější masově sbíranou a vyhledávanou houbou. Znáte je?
Zákonem chráněné houby
České platné zákony myslí i na ochranu některých druhů hub. Pokuty jsou dosti vysoké. Tento blog řeší jen zákonem chráněné houby ČR, nikoliv Červený seznam ohrožených druhů.
Poznáváme naše hřiby - kovář, koloděj
Ač je to k nevíře, u nás lze najít docela slušnou řadu druhů hřibů a hřibovitých hub. Praktičtí houbaři je často nerozlišují. Pojďme se tedy na některé podívat a naučit se je určovat. Dnes hřib kovář a hřib koloděj.
Poznávame naše hřiby - hřib kříšť
Ač je to k nevíře, u nás lze najít docela slušnou řadu druhů hřibů a hřibovitých hub. Praktičtí houbaři je často nerozlišují. Pojďme se tedy na některé podívat a naučit se je určovat. Dnes se pořádně podíváme na hřib kříšť.
Naše nejedlé hřiby
Krom chutných, jedlých hřibů lze v našich lesích potkat i nejedlé druhy, které rozhodně pokazí každé jídlo do kterého se přidají. Podívejte se, které to jsou.
Poznávame naše hřiby - hřib satan
Ač je to k nevíře, u nás lze najít docela slušnou řadu druhů hřibů a hřibovitých hub. Praktičtí houbaři je často nerozlišují. Pojďme se tedy na některé podívat a naučit se je určovat. Dnes se pořádně podíváme na hřib satan.


Komentáře k blogu - 0 komentářů