ohnivec rakouský klasická i oranžová forma (foto mahony)

V našem novém seriálu, který bude nepravidelně vycházet, se zaměříme vždy na jeden konkrétní druh houby rostoucí v období, kdy ten který díl seriálu vyjde. Půjde o houby běžné i vzácnější, zaměříme se hlavně na biotop, v jakém je nejnáze lze najít a také na to, jak je rozeznat od jim podobných druhů, pokud to je možné.

Dnešní první díl se zaměží na houbu, která se objevuje už na začátku zimy, přezimuje pod sněhem aby po jeho ústupu svými krásně barevnými plodnicemi mohla potěšit nejedno lidské oko. Plodnice jsou převážně sytě červené s odstíny růžové, okrové až skoro bílé barvy na vnější, výtrusorodé části.

ohnivec rakouský na sněhu

Plodnice jsou v mládí pohárkovité, se znatelným bílým, chlupatým třeněm, později jsou široce miskovité, s lehce nadvinutým, často vroubkovaným okrajem. Běžná velikost plodnic se pohybuje v rozmezí 1-8cm na šířku, výjimečně lze nalézt plodnice širší.

Ohnivec rakouský, jak se hlavní hvězda tohoto článku jmenuje, ač to tak nevypadá, je houbou, která nevyrůstá ze země, ale vždy ze dřevního substrátu. Dřevo může být často zanořené v zemině a tak mohou plodnice zdánlivě vyrůstat přímo ze země či z listového opadu.

ohnivec rakouský v listovém a dřevním opadu, lužní les, mezi mladými, rašícími kopřivami se zbytky loňských kopřiv (foto Jonas)

Pokud byste se na ohnivec rakouský chystali s vidinou nějakého kulinářského zážitku, tak vás bohužel zklamu, jedná se o houbu nejedlou. V zahraniční literatuře a v zahraničí se sice zřídka můžete setkat s informací o jeho jedlosti a případnými kulinářskými pokusy, ale také s podtextem, že chuťově je to spíš katastrofa.

Kam se tedy vypravit za těmito krásnými, neobvykle vybarvenými jarními houbami? Ideálním místem jsou lesní průseky, lesní okraje, nejlépe v lužních lesích, kde je dostatek vláhy. Jedná se o houby hodně vlhkomilné. Nikdy je nehledejte v jehličnatých lesích, pro svůj růst preferují dřevo listnáčů.

"rozkvétající" ohnivec zimní

Snad nejraději mají dřevo akátové, pokud je tedy ve vašem okolí nějaký potok, potůček, řeka, rybník, jezero či jiná vodní plocha kolem které rostou i akáty, máte už napůl vyhráno. Ale úspěch není zaručen stoprocentně, i v takových místech můžete být zklamáni.

Další možností je podívat se do průseků pod dálkovým elektrickým vedením, v takových místech lze ohnivce rakouské taky často nalézt ve velkém množství. Hledejte v místech, která později v roce zarůstají kopřivami, to je další z ideálních míst pro úspěšný nález.

ohnivec jurský (foto houbomil)

Co víc, může se vám podařit, když už na lokalitu ohnivců rakouských narazíte, nalézt i jejich podstatně vzácnější, oranžovou formu. Její plodnice vyrůstají často pospolu s klasicky vybarvenými plodnicemi.

Pokud ani v jednom z uvedených případů nebudete úspěšní, nevěšte hlavu. Ohnivec rakouský je u nás čím dál hojnější a třeba se vám zadaří na další z výprav za jeho nálezem. Stejně tak se vám ovšem může stát, že narazíte na daleko vzácnější druh, ohnivec jurský. Ten je podstatně robustnější a vyrůstá jen na dřevě lípy.

V poslední řadě by se vám mohlo podařit nalézt i ohnivec zimní, ale ten je podstatně drobnější a vyhledává jiné než popsané lokality. Ať už však najdete jakékoliv houby, nebo nenajdete žádné, nevěště hlavu. Výpravy do přírody jsou vždy odpočinkem pro tělo i pro duši.