žilnatka oranžová

V prvním díle (Učíme se hledat houby - ohnivec rakouský) našeho nového, nepravidelného seriálu zabývajícího se vždy jedním konkrétním druhem houby a v jakém prostředí ji nejlépe nalézt jsme se podívali trochu víc na houbu začínající růst těsně před zimou a pokračující z jara - ohnivec rakouský.

Dnes se, místo na červenou barvu, která vládla minulému dílu, zaměříme na barvu oranžovou, narůžovělou, ve stáří pak fialově šedou až oranžově hnědou.

Plodnice samy o sobě jsou rozlité, pevně přirostlé k substrátu,  často s volným okrajem, ztuha voskovité. Srůstají do ploch někdy dlouhých až několik desítek centimetrů, různých tvarů od oválných, kulatých až k podlouhlým, nepravidelným.

I dnes zůstáváme věrni, stejně jako v prvním díle, houbám vyrůstajícím na dřevě a ze dřeva. Žilnatka oranžová vyrůstá hlavně na mrtvém dřevě listnáčů, velice zřídka jehličnatých stromů a jen výjimečně na dřevě ještě živém. Dřevo může být ležící na zemi, stejně jako ještě stojící, to u této houby nehraje až tolik roli. Může se jednat o kmen, větev, nebo třeba i pařez. Uvnitř dřeva způsobuje tato houba bílou hnilobu.

žilnatka oranžová - detail (foto Herom)

Pokud byste se na žilnatku oranžovou chystali, stejně jako na ohnivce s vidinou kulinářského zážitku a houbového pochutnání, musím vás i v tomto díle zklamat. Jedná se o houbu nejedlou. Ono ostatně dostat nějakou větší část od substrátu by samo o sobě bylo docela náročné.

Při hledání žilnatky oranžové to chce často i trochu toho štěstí a hlavně trpělivost. Ne vždy narazíte opravdu na velké, rozlité plodnice viditelné i z dálky, často se setkáte s plodnicemi menšími, drobnými, skrytými lidskému zraku i na spodních stranách větví či ležících kmenů.

žilnatka oranžová - starší plodnice (foto Jonas)

Jako většina hub, i žilnatka oranžová má ráda vláhu, hledat ji na slunných, suchých místech není tedy nejlepší volbou. Roste od nížin až do podhůří, na horách ji lze najít velice, velice výjimečně.  I v tomto případě je tedy dobré se podívat do lužních lesů, lesů kde je více vláhy a hlavně těch listnatých.

žilnatka oranžová - větší plodnice (foto kápo)

Podobně jako u většiny dřevokazných hub s rozlitými plodnicemi se vyplatí zdvihnout sem tam nějaký ten klacek, pootočit ležící kmeny a podívat se na jejich spodní, ve vlhku ukrytou část. Podstatné ovšem je potom tyto kmeny a větve ideálně vrátit na stejné místo a do stejného stavu v jakém byli předtím! Jinak poškodíte nenávratně mikroklima a příště už žádnou houbu po dlouhý čas na tom kmínku či větvi nenajdete.

Pokud budete otáčet větve, kmeny, kmínky a dívat se na jejich spodní strany, můžete narazit i na spoustu jiných zajímavých či méně zajímavých hub, houbiček, ale třeba i hlenek. V únoru a březnu, v době, kdy tento článek vychází to jsou třeba různé hlívy, hlívičky, hlívečníky, ale i jiné rozlité houby netvořící klobouky. Hlavně to nepřehánět, ať po vás les není zrytý víc, jak od černé zvěře. Pamatujte, že po správném houbaři není skoro poznat, že prošel lesem.

Vyplatí se si zdokumentovat i ty ostatní houby a dát o nich vědět, když je neznáte, někomu znalému. Nikdy nevíte, jakou vzácnost se vám podaří nalézt, klidně by se mohlo jednat i o doposud nepopsaný druh a mohli byste se zapsat nesmazatelně do historie a mykologických sborníků.