| Popis | | Popis
Vytrvalá bylina s plazivým, tenkým, článkovitým oddenkem, 10–30 cm vysoká, stvol přímý, bazální listy 2, s eliptickou až elipticky kopinatou čepelí, lysou, špičatou. Kopinaté, květy v jednostranném hroznu, bílé, vzácně nafialovělé, vonné, zvonkovité. Plodem je červená bobule.
Stanoviště
Roste ve světlých listnatých i smíšených lesích, v křovinách, na pasekách i na loukách, na vlhčích humózních půdách, v pásmu od nížin až do subalpínského stupně.
Jedlost
Všechny části rostliny obsahují jedovatý glykosid konvalatoxin, konvalatoxol, konvalatoxosid a majalosid. Dále jsou přítomny saponiny, silice s farnesolem, asparagin, kyselina jablečná, akonitová a chelidonová a pravděpodobně alkaloid majalin. V plodech je dále obsažen karoten a karotenoidní barvivo. Nejvyšší obsah toxických látek je v čerstvých květech, dále v čerstvých listech, méně v oddenku. Protože konvalatoxin je zčásti rozpustný ve vodě, je jedovatá i voda, v níž byla umístěna kytice konvalinek. Konvalatoxin má účinky na srdeční činnost a používá se v lékařství. Otravy konvalinkou nejsou časté, nicméně byly u lidí pozorovány, pravděpodobně po požití plodů, které mohly být zaměněny za jiné jedlé plody. Otrava se projevuje podrážděním zažívacího traktu, zvracením, průjmem, zvýšeným vylučováním moči, v těžších případech omámením, závratěmi, křečemi, srdeční slabostí, poruchou krevního oběhu, až kolapsem.
Léčivost
Sbírá se květ, nať i list a to v době květu.
Droga upravuje a posiluje srdeční činnost, má podobné účinky jako látky obsažené v náprstníku, ale její působení je slabší. V homeopatii se užívá čerstvé natě. V současnosti se látek v konvalince obsažených využívá spíše v klasické medicíně, nežli v léčitelství. |
