| Popis | | Čeleď:
Oxalidaceae - šťavelovité
Popis:
Vytrvalá, 3 až 15 cm vysoká, bezlodyžná, roztroušeně pýřitá bylina. Oddenek tenký, vodorovně a daleko se plazící, kořenující. Listy pouze přízemní v růžici a v počtu 3 až 6, 3četné, řapíkaté, na rubu často nachově zbarvené, lístky obsrdčité, ve stínu či naopak při silném světle nebo i při doteku složené a dolů sehnuté. Květy jednotlivé, 5četné, koruna bílá, nafialovělá nebo vzácně narůžovělá, s fialovým žilkováním, na bázi se žlutou skvrnou, kvete v IV až V, v VII až IX se objevují kleistogamické květy (trvale uzavřené, samosprašné).
Stanoviště:
Stinné vlhčí lesy, háje, křoviny, lesní rokle, podél lesních potůčků, rostlina vysloveně stínomilná, preferuje půdy čerstvě vlhké, nevápnité, výživné, humózní, hlinité, mírně kyselé.
Rozšíření:
V ČR hojně, zejména od pahorkatin do hor, méně v teplých bezlesých oblastech. Celkově roste v Evropě vyjma nejsevernějších a nejjižnějších oblastí, v severní Asii, na jihu po Himaláj, na východě až po Kamčatku, Sachalin, Čínu a Japonsko.
Jedy:
V listech obsahuje mírně jedovatou kyselinu oxalovou (šťavelovou) a její soli. Kyselina má škodlivé účinky zejména na ledviny. Příznakem otravy bývá nevolnost, zvracení, křeče a depresivní nálada. U otráveného je třeba vyvolat zvracení (není-li spontánní) a podat mu aktivní uhlí, v těžších případech je nutné přivolat lékařskou pomoc.
Léčitelství:
Lze použít podobně jako šťovík kyselý. |
