přihlásit  


Přezdívka:
Heslo:
  MENU  
MENU


HOUBAŘENÍ


ATLAS HUB
HERBÁŘ
KDE ROSTOU
URČOVNA
SLOVNÍK
LITERATURA


TOP 10
AKCE
BLOGY
DISKUSE
INZERCE
RECEPTY
UŽIVATELÉ
XICHTOVNÍK


REGISTRACE
NOVINKY
PRAVIDLA
NASTAVENÍ
SPRÁVCI
ODKAZY
KONTAKT

Naše nejedlé hřiby


Krom chutných, jedlých hřibů lze v našich lesích potkat i nejedlé druhy, které rozhodně pokazí každé jídlo do kterého se přidají. Podívejte se, které to jsou.

Nedávno jsme se podívali na naše jedovaté hřiby, které lze potkat v našich lesích, ale třeba také na hrázích rybníků či lesních okrajích. Není jich moc, ale pár přeci jen ano. Dnes se zaměříme na hřiby, které sice nejsou jedovaté, ale jedlé také ne.

Mezi nejedlé je bez výjimky řadí jejich chuť, kterou předají každému pokrmu s nimi či z nich připravenému. Je tedy dobré se tyto hřiby naučit, stejně jako ty jedovaté, dobře poznávat, aby nebylo nutné vyhodit jídlo se kterým se člověk piplal, vařil a použil třeba i nějaké dost drahé suroviny.

Nejedlých hřibů u nás, naštěstí pro houbaře, neroste tolik. V podstatě se můžeme omezit na 3 druhy, které jsou u nás relativně běžně k nalezení. Dva z nich jsou hodně časté, třetí je přeci jen vzácnější.

hřib žlučník (foto Jonas)

Vezmeme to podle toho, jak snadné je daný druh zaměnit za některý z jedlých a jak moc se na našem území dá nalézt. Prvenství tedy rozhodně drží hřib žlučník, který je opravdu snadné si splést s hřibem smrkovým, hřibem dubovým, hřibem hnědým a s trochou nepozornosti i s některými dalšími druhy. Tento hřib znají skoro všichni houbaři a získal opravdu slušné množství lidových názvů, například hořčák, žlučák, satanáš.

Nejedlý hřib žlučník vyrůstá hlavně v jehličnatých lesích, ale lze se s ním občas setkat i v lesích listnatých. Většinou ho lze najít poblíž starých, trouchnivějících pařezů či na jejich zbytcích. Na to se ovšem nedá zcela spolehnout. Hlavními rozpoznávacími znaky je tlustý kyjovitý třeň, mírně světlejší než klobouk s typickou plastickou tmavou, olivově zbarvenou síťkou s velkými oky, která pokrývá téměř celý třeň. Dalším znakem jsou rourky, které od bílé barvy přecházejí do růžové a posléze až skoro do černé barvy u starších plodnic. Pokud si nejsme jisti, vždy pomůže ochutnat kousek plodnice, důkladně rozžvýkat v ústech a koštovat hlavně špičkou jazyka. Pokud ucítíte na jazyku hořkost, jedná se o tento druh.

hřib kříšť

Hřib žlučník je sice nejedlý, ale jsou mu připisovány některé léčivé účinky. Při překyselení žaludku pomáhá buď tonik vyrobený z tohoho hřibu nebo prášek ze sušených plodnic.

Druhý v pořadí je hřib kříšť, ten také můžeme najít vlastně ve všech typech lesů. Více se mu daří v lesích podhorských a horských, ale občas jej lze potkat i v nížinách. Ani u něj se tedy nemůžeme zcela spolehnout na místo růstu a je třeba se naučit jej poznávat podle ostatních znaků.

Jak jej spolehlivě rozpoznat od podobných či na podobných místech rostoucích druhů se dozvíme v jiném článku - Poznáváme naše hřiby - hřib kříšť.

hřib medotrpký (foto Kryšot)

Posledním hlavně z hlediska počtu lokalit je hřib medotrpký. Oproti předchozím dvěma se jedná o druh listnatých lesů, parků a hrází rybníků v teplejších oblastech, hlavně v nížinách. Dokáže vytvářet opravdu obrovské, ke sběru lákající, málokdy červivé plodnice.

Pro svůj šedý, někdy bělavý či nahnědlý až kožovohnědý klobouk, čistě žluté ústí rourek a světle až citronově žlutý třeň je u něj záměna skoro vyloučena snad s výjimkou zákonem chráněného hřiba fechtnerova. I zde prozradí tento hřib jeho chuť, kterou má dokonce přímo ve svém názvu. Zpočátku je dužnina příjemné, lahodné, až medově nasládlé chuti, během chvíle ovšem přejde v dost nepříjemně trpkou pachuť.

Pokud si tedy při sběru nejste stoprocentně jisti o jaký druh se jedná, je lépe vůbec nesbírat nebo houbu pořádně vyfotit a zkonzultovat s odborníky. Většinu hřibů lze na základě dobrých fotografií určit třeba i v naší Určovně.

Přečteno 11470x
robi - 2015-12-01
Související blogy
Barevné hřiby
Každý má rád hřibovité houby, většina houbařů se s chutí vrhá na cokoliv hřibovitého, nevědouc, že i mezi hřiby se skrývají záludní jedinci, stejně jako velice vzácní jedinci, nebo jedinci chránění zákonem.
Pravé hřiby
Pravé nebo také bílé hřiby jsou asi nejoblíbenější masově sbíranou a vyhledávanou houbou. Znáte je?
Poznávame naše hřiby - hřib kříšť
Ač je to k nevíře, u nás lze najít docela slušnou řadu druhů hřibů a hřibovitých hub. Praktičtí houbaři je často nerozlišují. Pojďme se tedy na některé podívat a naučit se je určovat. Dnes se pořádně podíváme na hřib kříšť.
Naše jedovaté hřiby
V našich lesích lze krom jedlých a chutných hřibů potkat i hřiby jedovaté, nebo takové, co nám mohou způsobit nepříjemné zažívací potíže.
Poznávame naše hřiby - hřib satan
Ač je to k nevíře, u nás lze najít docela slušnou řadu druhů hřibů a hřibovitých hub. Praktičtí houbaři je často nerozlišují. Pojďme se tedy na některé podívat a naučit se je určovat. Dnes se pořádně podíváme na hřib satan.


Nejnovější blogy
Výstavy hub v roce 2017
Tak jako každý rok, i letos se budou na podzim konat výstavy hub po celé naší republice.
Dva měsíce s masožravkou
Některé masožravé rostliny jsou prostě skoro nezničitelné, přežijí i zacházení pro ně hodně nevhodné. Krátkodobě.
Klíště je jakási chodící lékárna, tvrdí parazitolog
S příchodem teplého počasí začíná také sezóna klíšťat. Z těchto parazitů se během posledních let stalo vděčné mediální téma. Je skutečně důvod se klíšťat tak bát?
Učíme se hledat houby - penízovka smrková
Drobnější houba, objevující se brzy zjara, první z jedlých hub v nové sezóně.
Učíme se hledat houby - žilnatka oranžová
Celkem nenápadná, i když velice krásná houba s neobvyklou strukturou a celoročním růstem. Kde se před námi tedy nejčastěji skrývá?
Učíme se hledat houby - ohnivec rakouský
Krásná zimní a jarní houba, kterou lze nalézt pod sněhem a po jeho odtání, lákající hlavně svou barvou a hojností v místech růstu. Kde ji tedy hledat?


Komentáře k blogu - 0 komentářů