hezký slunný poslední zimní pátek....dnes jsem rád přerušil (m)učení na maturitu a po dlouhé době vyrazil ven...ranní mrazíky dosud drží kýženému jaru dveře a příroda stále pospává, ačkoli po sněhu není vidu natož slechu...procházejíc vesničkou s poetickým jménem Tři Kocoury, spatřil jsem v záhoně růží dlouhá léta nespatřeného hranostaje v zimním hávu, sluníčko svými paprsky vystrnadilo všudypřítomný ranní chlad....vypadalo to na krásné dopoledne v přírodě, daleko od lidí, školy a starostí...
Příroda se začíná probouzet a s ní i Larvěnka obrovská - Tetrodontophora bielanensis, Waga 1842 - z řádu chvostoskoků. Častý to souputník mnoha hub, kterými se také spolu s různými rostlinnými zbytky živí. Makroobjektiv zde udělal čest svému jménu.
Samotářko díky, jeto přesně jak říkáš. Jak to bude možné, budu se snažit prokládat snímky hub i dalšími podobnými "úlovky". Tyto chvostoskoky jsem zkoušel fotit už vloni, ale snímky se moc nepovedly. Jsem rád, že mi to nyní konečně fotovýbava umožňuje.
Potkal jsem i vzpomínku na časy dávno minulé, kdy byl tento domácí přítel – Hausfreund - k užitku. Teď už jen rezaví a rozpadá se, jako vše v rukou špatného hospodáře.
Hezký jarní den Vám všem přeje z Reichenbergu Jonáš
radost mi jako obvykle pokazili lesáci,uprostřed lesa pálili zbytky po pokácených stromech,jsou to hovada,všude plno kouře a smradu,ale snad už to brzy skončí,tak se zatím mějte
Herome, úžasné fotky překrásných ohnivců. Taktéž gratulece k objevení lokality Lesáci jsou zmrdi, co si budem povídat, nic jim není svaté! Kácí kde můžou i nemůžou a k tomu pálení větví a dalších zbytků stromů no comment, zdytečně by mě /a nejen mě/ tekl adrenalin do krve
Dík všem za gratulace,radost jsem měl opravdu velkou,vím,že jsem byl asi poslední zde,kdo ho ještě nenašel,ale na druhou stranu ještě vloni touhle dobou jsem neměl ani tušení, že nějaký ohnivec existuje.Ono v podstatě vše,co teď z jara najdu,budou prvonálezy.Smrže,ucháče atd.jsem na vlastní oči ještě neviděl.S tím spáleništěm máš pravdu Jonasi,ale stejně je to pro mě slabá útěcha,zrovna v okolí toho místa,jak spalujou,jsem na podzim našel mnoho druhů hub,kousek odsud je jezírko,v jehož okolí žijou spousty mloků a to mi těch pár druhů,co rostou na spáleništích,nenahradí.Pro mě jsou prostě důležité nejen houby,ale také přostředí,ve kterém rostou.
S těmi jarními prvonálezy na tom budeme Herome stejně. Ačkoli jsem dříve jako absolutní laik už potkal několik druhů smržovitých.
P.S. Pokud je to s tím "ohníčkem správců lesa" jak píšeš, tak to je víc než smutné. Já nedávno potkal v oblíbených lesích toho prvního "lesáka" s mapou a sprejem. Autem s logem LESY ČR zajel, kam až to šlo a dál musel chudák po svých. Do půl roku začali jejich námezdní pohunci les plundrovat. Bezmoc, pláč a skřípění zubů
No z toho mám právě strach,zbylo tam ještě dost stromů označených sprejem,některé zeleným a jiné oranžovým,nevím,co to přesně znamená,ale mám pocit, že je chystají také na porážku.Pokud to všechno vykácí,tak to bude úplně v háji,hold budu muset hledat nové lokality,což mám v plánu stejně.No nic,musím jít pracovat,o víkendu se zkusím poohlídnout po tom ušíčku černém,tak se měj
Ahoj LidičkyPřihodím taky několik fotek ještě ze soboty.Taky Vás fascinuje pohled na Ohnivce tak jako mne? Ta jejich nádherná barva? Někde rostou hodně-někde zas vůbec!Já je tady okolo Klášterce hledal tři roky než jsem je našel!Dám sem čtyři fota za sebou a snad nedostanu moc vyhubováno!Tyhle jsou ale z Pardubicka!
A tady dotaz-Dá se poznat jaká je to hvězdovka?Bylo jich tam víc,včechny šest cípů,celková velikost 8-10cm, hliněný břeh pod jasany s akáty.Tak se mějte
Ty jsou jak malované, Jirko! Ta hvězdovka už je hodně jetá, mohla by to být třeba červenavá... Jel jsem ještě na zahrádku, jak jsi mě viděl. Pak cestou jsem ještě zkontroloval ty místní ohnivce.
ohnivci mne fascinují také, červená barva lahodí oku, když nejde zrovna o krev, a v kombinaci se zelenou je to úchvatné, vzpomeňme si, jak jsou krásné muchomůrky červené, v houbové říši se červenou barvou spíše šetří
Když Oldo zmiňuješ to červené zbarvení u hub, vybavují se mi Voskovky, např. Voskovka šarlatová - http://www.houbareni.cz/houba.php?id=644, která je spolu s ostatními červenými Voskovkami také nádherná.
Dobrý den všem Mykomilcům, Dnes začnu vlastně od konce. Včera jsem si nádherně zafotil v jednom z lužních hájků nedaleko Reichenbergu a cestou domů jsem narychlo, protože světlo už nebylo optimální, prošel kousek jehličnatých hvozdů reichenbergských. Intuitivně jsem si říkal, co kdyby se zadařilo a já potkal to, co sem nedávno vložil Kápo – Ušíčko černé (Pseudoplectania nigrella) …
Při podrobnějším zadívání se do trávy a mechu pod vzrostlými smrky, se mi potvrdilo, jak psal Kudla, že už opravdu začínají – zde mimi Penízovky smrkové …
Tmavé mraky a smrkový porost vytvářely opravdu celkem slušné pološero, ale u cesty, kde trochu světla bylo, jsem ho potkal – Ušíčko černé asi ve dvaceti exemplářích. Tento prvonález nádherných plodniček mi udělal obrovskou radost. Velikosti plodniček od několika mm až po téměř 30mm.
A zde ještě jedna plodnička - Pseudoplectania nigrella. K místu jsem omezil přístup a doufám, že Vám budu moci ještě nějaká fota tak krásného nálezu přinést.
Jen Vám ještě napíšu co se mi přihodilo při focení těchto Ušíček: Byl jsem zabrán do focení – říkal jsem si, světla ubývá, času je málo - a v tom slyším dívčí hlas: "Pane, prosím Vás, mohl by jste se postavit?" Otočím se a pár metrů za mnou se na cestě na zadních vzpíná kůň a na něm balancuje ona slečna. "On se Vás bojí!" Jak jsem byl na bobku u foťáku splývaje v zeleném s okolní přírodou, vypadal jsem asi opravdu pro nezasvěcené dost podivně, natož pro chudáka koně. Odešel jsem asi deset metrů do lesa, schoval se za kmen smrku a slečna asi na pátý pokus ladně proklusala kolem Ušíček a foťáku po cestě neznámo kam. Jen jsem si pomyslel, aby se za chvíli nevracela.
Vidíte, co vše nás může, při focení prvonálezu potažmo hub, v lese potkat.
Krásné fotky a gratulace k ušíčku.Já měl dnes taky úspěšný den,konečně se mně podařily nalézt ohnivce,už jsem přestával věřit,že se mi to letos podaří.
P.S.Nález, resp. ztráta zrcátka by mohla být dobrým podnětem pro Robiho - pro vytvoření sekce Ztráty a nálezy. Do obou bych mohl úspěšně za loňskou sezónu přispět.
Podmračené počasí posledních dnů mi neumožňilo udělat čerstvé kvalitní fotografie, tak jsem se rozhodla dát něco z loňska. Na obrázku je pelonoska hluchavková /Anthophora plumipes/, sameček. Pelonosky vypadají jako menší šedohnědí čmeláci, ale narozdíl od čmeláků je lze potkat jen brzy na jaře. Jsou neustále v pohybu, i nektar z květů často sají za letu. Obtížná situace pro fotografování, ale co se pořád hýbe, ani očima neuvidíte lépe.
Zde je samička. Pelonosky dokážou létat i při špatném počasí, kdy chladnější teploty znemožňují vyletovat jiným druhům včel. Jsou schopny si udržovat svalovým třesem provozní teplotu až 40 stupňů C i za nízkých okolních teplot. A milují modrou barvu.
Teď chci opsat pár vět z knihy Fenomenální včely. Pan J. Tautz dělal pokusy na včelách medonosných, ale to co o nich napsal, platí o pelonoskách taky, dokonce ještě víc, právě kvůli jejich aktivitě za špatného počasí. "Včely se umí řídit podle postavení slunce. Není-li slunce vidět, pomáhají obrazce polarizovaného světla na obloze. Světlo přichází od slunce neuspořádané, ale atmosféra země to světlo různě odráží a tím polarizuje. Obloha tak dostane optickou strukturu, kterou včely umí rozlišit. Různé atmosférické vlivy ale způsobují, že to má sklony k poruchám. Čím má světlo kratší vlny, tím je vzorek z polarizovaného světla na obloze stabilnější a spolehlivější při orientaci. Proto včely vidí ultrafialové světlo. Jako daň za tuto schopnost jim chybí vnímání barev na opačném konci spektra.
Pelonosky mají samičky barevně variabilní. Mohou být i černé. Sbírají pyl a nektar z mnoha druhů rostlin, ale upřednostňují modrou barvu květů. Ovšem i takové květy, které my vnímáme jako bílé nebo žluté, často odrážejí i ultrafialové paprsky, a pelonosky je vidí.
Skutečně milují plicník, ale také hluchavky a další rostliny. Pelonosky by měly být venku k vidění už brzy, hned jak rozkvetou modré ladoňky. Vlastně by tam měli být vidět napřed samečkové, ti se líhnou dřív než samičky. Původně si pelonosky stavěly hnízdečka ve štěrbinách skal pod nějakým převisem, kam neprší, nyní jsou hlavně ve škvírách ve zdech, zejména ve starých domcích z nepálených cihel. Pelonoska hluchavková je hojný druh, bývá k vidění skoro všude.
Zdravím všechny! Dnes po obědě jsem nakoukl do minirevíru prakticky "za barákem", převážně jehličnatý les, houštiny, sem tam břízka. Půda ještě místy zmrzlá, zbytky sněhu a tak lesu zatím vládli opět klackomycety Jejich poznávání jsem se doposud věnoval asi nejméně, ale musím říct, že jim přicházím na chuť a líbí se mi nejen pro jejich všudy- a vždypřítomnost Pořídil jsem celkem přes 50 fotek, dovolím si zde jen malou ochutnávku, dalo by se říci, "klasik"...troudnatec...
pokud bych použil doslovný latinsko-český překlad byl by to pevník řasnatý /ruga-řasa/osum-připodobňující nebo určující koncovka + neutrální shodující se (chcete-li deklinativní) koncovka/.
Jasný, často bývá rozdíl mezi doslovným a použitým překladem, díky svýmu zaměstnání to znám , jen mě zajímalo, jak daleko je v tomhle případě doslovný od použitého, resp. jak se latinsky řekne "korkovitý"
..až po úplně černý. S ním se prozatím rozloučím a zároveň se omlouvám o překročení limitu. Zde také prosím o určení, u všech mám představu, ale tento černý neznám. Díky. S pozdravem ze severu ProgLaney
Nene, dřevomor různotvarý to zcela jistě není. Bude to nějaký černorosl. Ostatně stačí na to sáhnout - černorosoly mají jak už název napovídá rosolovitou konzistenci, dřevomor mnohotvarý je značně tvrdý
Ty černorosoly, co znám, se tomu nepodobaly ani jeden. Tohle bylo podstatně tvrdší než černorosol, navíc to bylo jakoby bradavičnatý oproti sice jakkoliv kroucenýmu, ale vesměs hladkýmu černorosolu. Jinak moc díky za ostatní určení!
Pete, neboj, já mám jen 58kg a snažím se ohnivce za žádných okolností nezašlápnout, i když nám tu rostou na každém rohu. Srdce by mi usedalo! A srnka jim taky moc neublížila. A jestli to mělo být rýpnutí, Pete, tak nic moc kalibr, znám jedovatější muchomůrky.
Uvádím na pravou míru: Hanýžko, v žádném případě to nemělo být rýpnutí- nemám sebemenší důvodk rýpání a bezdůvodně, to už vůbec ne- nejsem jak někdo... Jen jsem zalitoval nad razšlápnutými ohnivci a nic více jsem tím nemyslel.