| Popis | | Čeleď: Ranunculaceae - pryskyřníkovité
Rod
Ficaria zahrnuje asi 5 druhů, které rostou v Evropě, severní Africe, Malé Asii, na Blízkém východě a na Kavkaze.
Popis:
Vytrvalá, 6 až 15 cm vysoká bylina. Stonek poléhavý nebo vystoupavý, kořenující, dutý, v úžlabí řapíků obvykle pacibulky. Listy srdčitě vejčité nebo okrouhle ledvinovité, nepravidelně zoubkované, lysé, řapíkaté. Květy oboupohlavní, leskle zlatožluté, jednotlivé, dlouze stopkaté, květní stopka olistěná.
V některých oblastech ČR se vyskytuje F.bulbifera netvořící pacibulky - tyto rostliny bývají zaměňovány za podobný druh F.verna nebo F.calthifolia.
Stanoviště:
Vlhké louky, vlhká a stinná místa v listnatých lesích, křoviny, preferuje půdy hluboké, dusíkaté, provlhčení spodní vodou.
Rozšíření:
V ČR hojně téměř na celém území, nejvíce od nížin do pahorkatin, roztroušeně ale až do horských oblastí (max. asi 1200 m n.m.). Celkově roste v Evropě kromě nejjižnějších a nejzápadnějších částí (kde však přechází ve velmi podobný druh F.verna), zavlečen do Severní Ameriky.
Jedy:
Orsej obsahuje protoanemonin, saponin a vitamin C, v sušené nati dále silici (asi 0,02%) a kyselinu palmitovou, v kořenech je přítomen enzym ureasa. Otravy způsobuje přítomný protoanemonin. Orsej vyvolává místní dráždění, na pokožce se tvoří záněty a puchýřky. Při požití se objevuje zánět dutiny ústní, žaludku i střev, dostavuje se zvracení, kolikové bolesti žaludku, podráždění ledvin, v těžkých případech se mohou objevit i závratě, bezvědomí, křeče a zástava dechu. U otráveného je třeba vyvolat zvracení a podat mu aktivní uhlí.
Léčitelství:
Sbírá se kořen a nať, které se dříve užívalo k léčbě hemeroidů, prsních nemocí, kurdějí, zevně pak k léčbě bradavic nebo jiných kožních výrůstků (šťáva z orseje vyvolává na kůži pálení, takže podle některých autorů dochází k léčbě autosugescí, neboť vzniká dojem, že "to opravdu funguje"). Dnes se v léčitelství orseje již téměř nevyužívá.
Další užití:
Mladé listy nebo celá nať patřívaly v některých krajích k oblíbeným jarním a vzhledem k vysokému obsahu vitamínu C i zdravým salátovým zeleninám. Pojídat však je možné jen rostliny mladé (před rozkvětem), kdy ještě neobsahují jedovatý protoanemonin.
V minulosti také domorodí obyvatelé Alp a Pyrenejí užívali orsejové šťávy k přípravě šípového jedu.
Pěstování:
Bývá pěstován v několika kultivarech s květy žlutobílými, oranžovými i plnokvětými. Hodí se k pokrytí půdy na vlhkém, slunném až polostinném stanovišti. |
