| Popis | | čeleď: vrbovité - Salicaceae
popis: je to středně velký keř se vzpřímenými, tenkými větvemi. Dorůstá do výšky 3 až 10 metrů. jako téměř všechny vrby je i vrba nachová dvoudomá. Rozkvétá koncem března nebo začátkem dubna, před rašením listů. Samčí květy mají nitky tyčinek až pod prašníky srostlé /zdánlivě jedna tyčinka/. Má žlutě zbarvené lýko. Zatímco ostatní domácí druhy vrb mají listy vždy střídavé, vrba nachová má listy občas i vstřícné, podobně i některé jehnědy jsou občas na větvičce proti sobě.
výskyt: Ekologické nároky má velmi skromné, proto je rozšířená na velikém území. U nás je hojná zejména na podhorských bystřinách, dokáže ale růst i v nížinách podél vodních toků. Odolává dobře záplavám, ale snáší i sušší biotopy.
zajímavost: Kůra vrby nachové obsahuje až 7% salicinu. Její kůra je velmi hořká, právě tak listí, proto tuhle vrbu zvířata na pastvinách neokusují. V dřívějších stoletích se její kůra používala proti horečce i dalším nemocem. Dnešní známý lék acylpyrin /kyselina acetylsalicilová/ svým chemickým složením navazuje právě na salicin z vrb. Pro lidi, kteří se všemožně snaží o návrat k přírodním medicinám, bych ale chtěla napsat, že chemicky vyráběný acylpyrin zatěžuje lidský organismus mnohem méně než kdysi používaná vrbová kůra. V dnešní době už zodpovědně nelze doporučovat používání vrbové kůry. Kromě toho různé druhy vrb se svým chemickým obsahem velmi liší, proto amatérské experimenty nejsou vhodné. |
