Houbaření - Herbář | Bodlák nící

<

>

Popis

Bodlák nící (Carduus nutans) je dvouletá (vzácněji jednoletá), 30 až 150 cm (za úrodných podmínek i přes 200 cm) vysoká, robustní bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Vytváří přímou, v horní části větevnatou lodyhu, která je po celé délce (až těsně pod úbory) bodlinatě křídlatá a pavučinatě chlupatá.

Listy jsou střídavé, v obrysu peřenoklané až peřenosečné, s laloky zakončenými silnými, žlutavými ostny. Spodní listy tvoří v prvním roce přízemní růžici, lodyžní listy jsou přisedlé a sbíhavé. Květní úbory jsou nápadně velké (3–7 cm v průměru), jednotlivé na vrcholu větví, během kvetení a zrání charakteristicky nící (skloněné až převislé) na dlouhých, v horní části nekřídlatých a hustě plstnatých stopkách. Zákrovní listeny jsou početné, vnější a střední jsou široce kopinaté, v polovině zpravidla zaškrcené, odstupující až zpět ohnuté a zakončené tuhým ostnem. Všechny květy jsou trubkovité, oboupohlavné, purpurově červené. Plodem je lesklá nažloutlá nažka s opadavým chmýrem.

Stanoviště

Nitrofilní, heliofilní, kalcifilní a kserofilní druh. Vyhledává výslunná, vysychavá, teplá stanoviště s půdami bohatými na živiny (zejména dusík) a vápník.

Přirozeně i druhotně osídluje ruderální trávníky, pasené stráně, úhory, okraje cest, železniční náspy, lomové terasy, skládky, staré zříceniny a štěrkovité náplavy. V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplejších oblastech (termofytikum a nižší mezofytikum), ve vyšších polohách a v chladnějších regionech bývá vzácný nebo zcela chybí.

Ochrana

V Červeném seznamu flóry ČR je hodnocen jako málo dotčený taxon (LC / C4a). Zákona o ochraně přírody a krajiny podroben není. Jde o původní archeofyt a běžný druh teplejších krajin.

Zajímavosti

• Ochranářský název "nící": Druhové jméno nutans (nící) odkazuje na charakteristicky svěšené úbory, které pod vlastní vahou a během dozrávání „přikyvují“ směrem k zemi.

• Magnet pro čmeláky a motýly: Výrazné, velkokvěté úbory produkují obrovské množství nektaru a jsou vyhledávaným zastávkovým místem pro denní motýly, čmeláky a pestřenky.

• Tvarová proměnlivost: Druh tvoří několik poddruhů a forem, které se liší odění stonku, šířkou zákrovních listenů i velikostí samotných úborů, což z něj dělá v terénu morfologicky poměrně pestrou rostlinu.

Rozlišení

1. Bodlák kadeřavý (Carduus crispus):

   • Úbory a stopky: Má podstatně menší úbory (jen 1,5–2,5 cm v průměru), které jsou přímé (nenící) a nahloučené ve svazečcích po 2 až 5 na krátkých stopkách.

2. Bodlák siný (Carduus candicans):

   • Odění a zákrov: Má celkově šedo-plstnatý vzhled, menší úbory a zákrovní listeny nejsou v polovině výrazně zaškrcené.

3. Pcháč obecný (Cirsium vulgare):

   • Chmýr: Pcháče se od bodláků bezpečně poznají podle nažek – pcháče mají chmýr větevnatý (péřitý), zatímco bodláky (Carduus) mají chmýr jednoduchý (nečlánkovaný/drsný).