Houbaření - Herbář | Rmen barvířský

<

>

Popis

Rmen barvířský (Cota tinctoria, syn. Anthemis tinctoria) je vytrvalá až krátce vytrvalá (někdy i dvouletá), 30 až 60 cm (za příznivých podmínek až 80 cm) vysoká bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Vytváří přímou nebo od báze větvená, hustě olistěnou lodyhu, která je jemně rýhovaná a roztroušeně až hustě přitiskle chlupatá.

Listy jsou střídavé, v obrysu podlouhle eliptické, 1× až 2× peřenosečné v úzké, ostře zubaté úseky. Na lícní straně bývají tmavěji zelené a roztroušeně chlupate, na rubové straně jsou hustě šedo-plstnaté. Úbory vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách na koncích větví a dosahují průměru 2,5 až 4,5 cm. Okrajové jazykovité květy i středové trubkovité květy jsou sytě žluté až žlutooranžové. Lůžko úboru je polokulovité, kryté úzce kopinatými plevkami. Plodem je 4hraná, mírně zploštělá nažka bez chmýru.

Stanoviště

Teplomilný, heliofilní a kserofilní druh. Vyhledává výslunné, vysychavé, kamenité, štěrkovité nebo písčité půdy bohaté na báze i živiny, které se v létě silněvyhřívají.

Přirozeně osídluje skalní stepi, kserotermní trávníky, prosluněné stráně a lesní lemy. Velmi častý je však jako synantrop na železničních násypech, v lomech, štěrkovnách, na okrajích cest, staveništích a úhorech. V České republice se vyskytuje roztroušeně až poměrně hojně v teplejších oblastech (termofytikum a teplé mezofytikum), ve vyšších a chladnějších polohách většinou chybí nebo se objevuje jen přechodně zplanělý.

Ochrana

V Červeném seznamu flóry ČR je hodnocen jako málo dotčený taxon (C4a / LC). Zákona o ochraně přírody a krajiny podroben není. Jde o přirozenou součást naší kserotermní flóry, která se zároveň velmi dobře šíří na druhotná technogenní stanoviště.

Zajímavosti

• Tradiční barvířská rostlina: Druhové jméno tinctoria odkazuje na historické využití – z květenství se v minulosti získávalo kvalitní a stálé žluté až žlutohnědé barvivo používané k barvení vlny, lnu a látek.

• Celožluté úbory: Na rozdíl od většiny našich běžných rmenů a heřmánků nemá bílé jazykovité květy, ale celý úbor je zářivě žlutý, díky čemuž je v krajině nepřehlédnutelný.

• Okrasná trvalka: Pro svou nenáročnost a dlouhou dobu kvetení se často pěstuje v zahradách a přírodních parcích (existují i kultivary s bledě žlutými či krémovými květy), odkud snadno zplaňuje.

Rozlišení

1. Rmen rusínský (Cota ruthenica):

   • Barva květů: Okrajové jazykovité květy jsou čistě bílé (nikoli žluté).

   • Ochlupení: Celá rostlina je výrazněji hustě šedo-plstnatá až vlnatá.

2. Rmen rolní (Anthemis arvensis):

   • Barva květů a trvanlivost: Jednoletý polní plevel s bílými jazykovitými květy a žlutým terčem.

3. Vratič obecný (Tanacetum vulgare):

   • Úbory: Úbory jsou drobnější (zlatavé gombíky), tvořené pouze trubkovitými květy (jazykovité květy chybí), uspořádané v hustém koncovém chocholíku.

   • Vůně: Má velmi silnou, charakteristickou kořeněnou vůni.