| Popis | | Popis
Mochna bahenní (často nazývaná též zábělník bahenní, Comarum palustre, syn. Potentilla palustris) je vytrvalá, polokeřovitě rostoucí bylina z čeledi růžovitých (Rosaceae). Rostlina vyrůstá z dlouhého, plazivého, dřevnatějícího oddenku, ze kterého vyhání vystoupavé, v horní části větvené a často načervenalé lodyhy dosahující výšky 20 až 50 centimetrů.
Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté a lichozpeřené (nejčastěji s 5 až 7 lístky). Jednotlivé lístky jsou podlouhle kopinaté, na okraji ostře pilovité, na svrchní straně tmavě zelené a na spodní straně šedozelené až plstnaté.
Květenství tvoří chudý vrcholík. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné a mají naprosto unikátní vzhled. Na rozdíl od většiny ostatních mochen, které mají květy žluté, jsou květy mochny bahenní temně nachové až hnědočervené. Tento efekt je umocněn tím, že kališní lístky jsou mnohem větší než samotné korunní lístky a jsou zbarvené stejně temně jako koruna. Plodem je souplodí nažek na suchém lůžku.
Stanoviště
Jak už druhový název napovídá, jedná se o typický mokřadní druh. Mochna bahenní roste na trvale zamokřených, bahnitých a rašelinných stanovištích. Vyhledává rašeliniště, slatiniště, břehy tůní, slepých ramen a lesních rybníků, mokré příkopy a bažinné olšiny. Preferuje kyselé, na živiny spíše chudší půdy s vysokou hladinou podzemní vody. Často roste přímo v porostech rašeliníků.
Ochrana
V České republice patřila mochna bahenní k poměrně hojným druhům rašelinných oblastí, avšak kvůli masivnímu odvodňování mokřadů, melioracím a těžbě rašeliny z mnoha nížinných i podhorských lokalit vymizela. Větší populace se dodnes udržely v jižních Čechách (třeboňská a budějovická pánev), na Českomoravské vrchovině a v některých pohraničních pohořích. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazena mezi ohrožené druhy (C3).
Zajímavosti
-
Terénní odlišení od ostatních mochen: Díky svému specifickému biotopu a unikátní barvě květů je záměna s jinými našimi mochnami téměř nemožná. Teoreticky by ji mohl nezkušený laik zaměnit s některými druhy krkavců (Sanguisorba) nebo kuklíků (Geum), které rostou na vlhkých loukách. Spolehlivě je však odlišíte podle následujících znaků:
-
Mochna bahenní: Květy jsou velké (v průměru 1,5 až 2,5 cm), jednotlivé, s nápadnými, velkými, hvězdicovitě rozloženými tmavočervenými kališními lístky. Listy jsou lichozpeřené, s lístky ostře pilovitými po celém obvodu.
-
Kuklík potoční (Geum rivale): Květy jsou nící (převislé), zvonkovité, oranžovohnědé a po odkvětu tvoří semena s dlouhými háčkovitými chvostky. Listy jsou přerušovaně zpeřené s dominantním velkým koncovým úkrojkem.
-
Falešné okvětní lístky: To, co laické oko na první pohled považuje za velké tmavočervené okvětní lístky, je ve skutečnosti kalich a kalíšek. Samotné korunní lístky jsou drobné, úzké a schoulené uprostřed květu. Kalich po odkvětu neopadává, ale ještě více zčervená a obaluje zrající plody.
-
Léčivé třísloviny: Oddenek mochny bahenní je velmi bohatý na třísloviny. V lidovém léčitelství se v minulosti používal k barvení kůží na červeno a jako silný stahující prostředek (např. při průjmech nebo k zastavení krvácení).
|
