| Popis | | Popis
Bažanka roční (Mercurialis annua) je jednoletá, sytě zelená bylina z čeledi pryšcovitých. Rostlina dosahuje výšky 10 až 40 centimetrů a na první pohled zaujme svým bohatým, vzpřímeným a široce vidličnatým větvením. Lodyha je tupě čtyřhranná, lysá nebo jen s ojedinělými chloupky, v uzlinách (kolénkách) nápadně ztlustlá. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, vejčitě kopinaté až eliptické, na okrajích jemně pilovité a na rozdíl od příbuzné bažanky vytrvalé jsou v mládí svěže až světle zelené a téměř lysé.
Jedná se o rostlinu převážně dvoudomou, což znamená, že jeden jedinec nese pouze samčí, nebo pouze samičí květy. Květy jsou bezkorunné, redukované a velmi drobné. Samčí květy obsahují větší množství tyčinek a jsou uspořádány do přerušených, dlouhých klasovitých květenství, která výrazně přečnívají listy. Samičí květy jsou naopak téměř přisedlé, rostou jednotlivě nebo v malých klubíčkách v paždí listů a jsou v podrostu snadno přehlédnutelné. Plodem je dvoupouzdrá, nápadně štětinatě chlupatá a bradavičnatá tobolka.
Stanoviště
Jako typický teplomilný a nitrofilní (dusík vyhledávající) antropofyt doprovází bažanka roční lidská sídla a jimi narušované biotopy. Je hojným plevelem v zahradách, vinicích, okopaninách a na polích. Často osídluje rumiště, komposty, skládky, staré zdi, zanedbané městské záhony a okraje chodníků. Vyžaduje kypřené, humózní, kationty bohaté a stabilně vlhčí půdy na osluněných až polostinných polohách. V chudých lesních půdách nebo na kyselých horských loukách se nevyskytuje.
Ochrana
V České republice není bažanka roční původním druhem; řadí se mezi archeofyty (druhy zavlečené k nám v dávné minulosti, pravděpodobně s rozvojem antického zemědělství). V teplejších oblastech státu (termofytikum – např. střední Čechy, Polabí, jižní Morava) je na ruderálních stanovištích a v zahradách poměrně hojná a místy se chová jako obtížný zahradní plevel. Směrem do vyšších poloh a chladnějších regionů její výskyt rychle slábne. Vzhledem k její synantropní povaze a dostatečnému šíření není v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR vůbec uvedena a nepodléhá žádné formě ochrany.
Zajímavosti
-
Jak ji v terénu odlišit od bažanky vytrvalé? V české přírodě se můžete setkat se dvěma hlavními druhy bažanek. Zatímco v zahradě potkáte spíše bažanku roční, v lese narazíte na její příbuznou:
-
Bažanka roční: Je jednoletá (vytrhnete ji z půdy i s tenkým kořínkem velmi snadno). Lodyha se bohatě větví od samé báze nebo středu. Listy jsou svěže zelené, lesklé a téměř lysé. Roste na rumištích a v zahradách.
-
Bažanka vytrvalá (M. perennis): Je vytrvalá (v zemi má pevný, plazivý oddenek). Její lodyha je naprosto jednoduchá a nevětvená, listy jsou soustředěné spíše v horní části, jsou matné, tmavě zelené a drsně chlupaté. Roste hojně v listnatých lesích (např. v bučinách a lužních lesích).
-
Jedovatá proměna při sušení: Celá rostlina, zejména však její semena, obsahuje toxické látky (např. saponiny a alkaloid mercurialin). Rostlina má nepříjemný zápach a palčivou chuť, takže ji pasoucí se dobytek na úhorech odmítá žrát. Zajímavé je, že toxicita se sušením v senu částečně ztrácí, nicméně při silném zaplevelení píce může u zvířat vyvolat vážné záněty trávicího traktu a poškození jater.
-
Modrající tajemství: Pokud bažanku roční utrhnete a necháte ji uschnout, nebo pokud ji zkusíte vylisovat do herbáře, celá rostlina (a zejména její kořeny a květy) často získá zvláštní, tmavě modrozelený až inkoustový nádech. Způsobuje to oxidace obsažených barviv (tzv. hermidin). V minulosti se z této rostliny dokonce pokoušeli izolovat modré barvivo jako levnější náhradu za drahé indigo.
|
