| Popis | | Popis
Záraza písečná (Orobanche arenaria, v moderním pojetí často řazená jako mordovka písečná – Phelipanche arenaria) je fascinující, zcela nezelená parazitická bylina z čeledi zárazovitých. Protože postrádá chlorofyl a není schopná fotosyntézy, všechny potřebné živiny i vodu odčerpává z kořenů svého hostitele. Rostlina dosahuje výšky 15 až 60 centimetrů a celá její nadzemní část je pokrytá hustými žláznatými chlupy. Lodyha je přímá, pevná, nevětvená, obvykle zbarvená do žlutavých až nafialovělých tónů a místo klasických listů nese pouze střídavé, šupinovité listy.
Květenství má tvar bohatého, válcovitého klasu. Jednotlivé květy jsou podepřeny listeny a na rozdíl od většiny našich běžných záraz mají u kalicha ještě dva postranní čárkovité listence (proto bývá rodově vyčleňována jako mordovka). Dvoupyská koruna je dlouhá až 3 centimetry a pyšní se nápadným modrofialovým odstínem se světlejším vnitřkem. Prašníky jsou na švech charakteristicky bělovlnatě chlupaté a blizna je čistě bělavá. Plodem je tobolka obsahující obrovské množství mikroskopických, větrem šiřitelných semen.
Stanoviště
Tento specializovaný parazit se vyskytuje výhradně na plně osluněných, suchých a velmi výhřevných stanovištích. Roste na skalních stepích, výslunných travnatých stráních a kamenitých svazích s mělkou, zásaditou půdou. Záraza písečná je z biologického hlediska přísně monofágní – cizopasí výhradně na kořenech pelyňku ladního (Artemisia campestris). Její výskyt je proto stoprocentně vázán na přítomnost této hostitelské rostliny, přičemž je považována za neklamný ukazatel člověkem nenarušených, reliktních stepních biotopů.
Ochrana
V České republice se záraza písečná nachází na absolutní severozápadní hranici svého celkového evropského rozšíření a představuje nesmírně vzácný prvek naší flóry. Má u nás dvě hlavní, od sebe izolovaná centra výskytu. V Čechách roste velmi vzácně v Českém středohoří, dolním Povltaví a Českém krasu. Na Moravě je k vidění na Pálavě, v okolí Znojma, na Mohelenské hadcové stepi či na Hustopečsku.
Vzhledem k přirozené vzácnosti, vazbě na mizející biotopy a výraznému úbytku historických lokalit je v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR zařazena mezi kriticky ohrožené druhy (kategorie CR). Stejný status nejvyšší ochrany jí náleží i podle naší legislativy, kde je chráněna jako kriticky ohrožený druh podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.
Zajímavosti
- Botanická detektivka: Zárazy jsou obecně považovány za jednu z nejobtížněji určitelných skupin rostlin. Záraza písečná se dá nejsnáze splést s příbuznou zárazou (mordovkou) nachovou (Phelipanche purpurea). Spolehlivým rozlišovacím znakem pod lupou jsou prašníky – u zárazy písečné jsou po okrajích hustě vlnatě chlupaté, zatímco záraza nachová je má lysé nebo jen s ojedinělými chloupky.
- Fluktuační fenomén: Početnost kvetoucích jedinců na lokalitách extrémně kolísá rok od roku v závislosti na průběhu počasí (zejména jarních srážkách). V suchých letech nemusí nad zem vyrazit vůbec žádná lodyha a rostlina přežívá skrytě v podzemí. Na některých místech byla znovu objevena až po několika desetiletích zdánlivé absence.
- Strategie prachu: Jelikož jsou semena zárazy tak drobná (připomínají prach), nemají téměř žádné vlastní živiny. Aby semeno v půdě úspěšně vyklíčilo, musí se nacházet v bezprostřední blízkosti kořene pelyňku ladního. Klíčení je chemicky stimulováno přímo výměšky z kořenů hostitele – pokud semeno tento signál nezachytí, dokáže v půdě spící čekat i řadu let.
|
