| Popis | | Popis
Lněnka lnolistá (Thesium linophyllon) je vytrvalá, poloparazitická, sytě zelená až žlutozelená bylina z čeledi santálovitých. Rostlina vyrůstá z tlustého, dřevnatého a bohatě větveného vícehlavého oddenku, přičemž lodyhy tvoří husté, kompaktní trsy. Lodyhy jsou přímé nebo vystoupavé, tuhé, rýhované, obvykle 15 až 40 centimetrů vysoké a bohatě větvené, nejčastěji v horní polovině. Listy jsou střídavé, přisedlé, úzce čárkovité až kopinaté, celokrajné, na vrcholu zašpičatělé a opatřené 1 až 3 podélnými žilkami. Svým tvarem velmi nápadně připomínají listy lnu (odtud druhový název).
Květenství tvoří koncová, dosti bohatá a rozvolněná lata složená z hroznů. Drobné květy vyrůstají jednotlivě na krátkých stopkách v paždí listovitých listenů, přičemž každý květ je navíc podepřen dvěma drobnými listenci. Květy jsou oboupohlavné, trubkovitě zvonkovité a mají pěticípé (vzácně čtyřcípé) okvětí. Cípy okvětí jsou za květu rozestálé, uvnitř čistě bílé a po odkvětu se svíjejí směrem dovnitř. Plodem je elipsoidní až kulovitá, podélně žebrovaná nažka, která je na vrcholu zakončená vytrvalým, zaschlým a dovnitř svinutým lemem okvětí, který je zřetelně kratší než samotná nažka.
Stanoviště
Tento druh vyhledává suchá, výslunná a výhřevná stanoviště, převážně na bazickém podloží (vápence, opuky, slínovce, čediče). Typicky roste na vápnitých skalních stepích, suchých širokolistých trávnících, slunných stráních, v lemech teplomilných křovin a ve světlých dubových či borových lesích. Vyžaduje půdy vysýchavé, propustné, chudé na dusík, ale bohaté na minerální báze. Na kyselých substrátech a v temných, zapojených lesích se nevyskytuje.
Ochrana
V České republice se lněnka lnolistá vyskytuje roztroušeně až vzácně, a to výhradně v teplejších oblastech nížin a pahorkatin (termofytikum a teplejší mezofytikum). Mezi hlavní oblasti jejího rozšíření patří střední a severozápadní Čechy (např. Český kras, České středohoří) a jižní či střední Morava (např. Pálava, Bílé Karpaty). V důsledku zarůstání stepních strání křovinami, absence pastvy a plošné eutrofizace krajiny z mnoha původních lokalit ustoupila.
V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazena mezi ohrožené taxony (kategorie C3). Podle platné legislativy (vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb.) však nepatří mezi zvláště chráněné druhy, což její ochranu v terénu mimo chráněná území komplikuje.
Zajímavosti
-
Jak ji v terénu odlišit od jiných lněnek? Určování lněnek je pro laiky složité, protože květy jsou si velmi podobné. Lněnku lnolistou však při detailním pohledu spolehlivě určíte podle následujících znaků:
-
Lněnka lnolistá: Má vytrvalý, tlustý podzemní oddenek a roste v trsech. Listy mají 1 až 3 žilky. Zaschlé okvětí na vrcholu plodu je zřetelně kratší než samotná nažka a cípy jsou svinuté dovnitř.
-
Lněnka rolní (Thesium arvense): Je to jednoletá až dvouletá rostlina s tenkým kořenem (netvoří trsy). Její listy jsou přísně jednožilné a zaschlé okvětí na plodu je extrémně krátké, tvořící jen nepatrný kroužek. Roste na rumištích a podél cest.
-
Lněnka bezlistenná (Thesium ebracteatum): Extrémně vzácný, kriticky ohrožený druh vlhkých luk. Liší se tím, že květy zcela postrádají dva postranní listence (květ je podepřen pouze jedním listenem) a lodyhy rostou jednotlivě z plazivých výběžků.
-
Záludný poloparazitismus: Podobně jako černýše nebo jmelí, i lněnka je poloparazit (hemiparazit). Má sice vlastní zelené listy a probíhá v ní fotosyntéza, ale pod zemí vytváří její kořenový systém speciální savé orgány (haustoria). Těmi se přichytává na kořeny okolních rostlin (nejčastěji trav nebo bobovitých rostlin) a odčerpává z nich vodu a rozpuštěné minerální látky. Sama o sobě bez hostitele dokáže přežít jen omezenou dobu.
-
Mravenci jako zahradníci: Semena lněnek jsou opatřena drobným, dužnatým a na tuky bohatým přívěskem (masíčkem neboli elaiosomem). Tento přívěsek nesmírně láká mravence, kteří semena sbírají a odnášejí je do svých mravenišť jako potravu pro larvy. Samotné semeno mravenci nepoškodí a vyhodí ho na své „smetiště“ nebo v okolí mraveniště, kde má lněnka ideální, živinami bohaté podmínky pro vyklíčení. Tomuto způsobu šíření se odborně říká myrmekochorie.
|
