| Popis | | Popis
Černýš lesní (Melampyrum sylvaticum) je jednoletá, subtilní bylina z čeledi zárazovitých. Dosahuje výšky 15 až 30 (výjimečně až 40) centimetrů. Lodyha je přímá, poměrně tenká, čtyřhranná a obvykle se větví až v horní polovině, přičemž větve jsou přímé nebo jen mírně vystoupavé (na rozdíl od široce rozkladitých větví černýše lučního). Listy jsou vstřícné, přisedlé, úzce kopinaté až čárkovité a celokrajné.
Květenstvím je řídký, jednostranný hrozen. Listeny v květenství jsou zelené, tvarem velmi podobné běžným listům a obvykle celokrajné (pouze nejvyšší listeny mohou mít na bázi drobné zoubky). Květy jsou dvoupyské, trubkovité a víceméně vodorovně odstávající. Koruna je drobná (měří pouhých 8 až 10 mm), celá sytě žlutá, přičemž korunní trubka je nápadně krátká – z kalichu vyčnívá jen minimálně. Plodem je dvoupouzdrá, zploštělá tobolka.
Stanoviště
Tento druh je typickým představitelem podrostu horských a podhorských lesů. Vyhledává stinná až polostinná stanoviště s vlhčí, humózní a kyselou půdou. Nejčastěji roste v horských smrčinách, v acidofilních bučinách, na březích horských potoků, v lesních roklích a podél stinných lesních cest. Je to výrazně chladnomilnější druh než černýš luční; v nížinách ho prakticky nepotkáte, jeho optimem jsou polohy od podhůří až do subalpínského stupně (kolem hranice lesa).
Ochrana
V České republice je rozšíření černýše lesního striktně vázáno na horské a podhorské oblasti (např. Šumava, Krkonoše, Jizerské hory, Orlické hory, Jeseníky či Beskydy), kde bývá v odpovídajících biotopech lokálně poměrně hojný. V nižších polohách a teplých oblastech zcela chybí. Vzhledem k vazbě na specifické horské lesní komplexy a celkově menšímu areálu oproti černýši lučnímu je v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR zařazen mezi druhy vyžadující pozornost (kategorie C4a / LC). Zákonem chráněný není.
Zajímavosti
-
Jak ho v terénu bezpečně odlišit od černýše lučního? Protože oba druhy rostou v lesích, mají zelené listeny a žluté květy, dochází k jejich záměně nejčastěji. Při detailním pohledu jsou však rozdíly zásadní:
-
Černýš lesní: Má sytě až zlatožluté květy, které jsou velmi drobné (8–10 mm). Korunní trubka je krátká a sotva vyčnívá z kalichu. Spodní pysk květu je dolů ohnutý (dolů skloněný), takže vnitřek květu je dobře patrný a z boku je vidět zřetelná mezera (květ je „otevřený“). Větve lodyhy směřují ostře nahoru.
-
Černýš luční: Má světle až sírově žluté květy, které jsou výrazně větší (15–20 mm). Korunní trubka je dlouhá a daleko vyčnívá z kalichu. Spodní pysk je přitisknutý k hornímu (květ je „uzavřený“). Větve lodyhy jsou široce rozložené do stran.
-
Horské upírství: Stejně jako jeho příbuzní je i černýš lesní poloparazit. Svými kořenovými haustorii se v horské půdě napojuje na kořeny okolních rostlin. Jeho nejčastějšími hostiteli jsou brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) a smrk ztepilý (Picea abies). Pomáhá mu to efektivně hospodařit s živinami v chladném horském klimatu, kde je rozklad organické hmoty v půdě pomalejší.
-
Citlivost na světlo: Na rozdíl od černýše lučního, kterému nevadí ani přímé slunce na pasekách či vřesovištích, je černýš lesní mnohem citlivější na vyschnutí substrátu. Pokud dojde v horském lese k plošnému odlesnění (např. kvůli kůrovcové kalamitě nebo polomům), černýš lesní na takovém prosvětleném a vysychajícím místě obvykle velmi rychle mizí.
|
