| Popis | | Popis
Vytrvalá bylina vytvářející přízemní listovou růžici. Květonosné stvoly jsou přímé, žláznaté, vysoké 5–25 cm. Listy jsou k zemi přitisklé, nedělené, celokrajné, dužnaté, hustě žláznatě chlupaté, uzpůsobené k lapání drobných členovců. Květy vykvétají jednotlivě, barva koruny je bělavá až bledě fialová, v ústí s tmavě fialovou skvrnou. Ostruha je většinou zdéli 1/2 koruny, tupě uťatá, horní kališní cípy jsou zaokrouhlené. Zralé tobolky jsou hruškovitě vejcovité až vejcovité. Semena jsou drobná.
Stanoviště
Endemit České republiky. Česká křídová tabule, termofytikum stř. Polabí, mezofytikum Ralsko-bezděské tabule. Planární až suprakolinní stupeň (maximálně do výšky 260 m nad mořem). Tučnice česká roste na slunečných nebo polostinných stanovištích, kde je vysoká hladina spodní vody, její listové růžice snáší i dočasné zaplavení. Substrátem jsou slatiniště na vývěrech vod s vysokou koncentrací uhličitanu vápenatého (tzv. "černavy"). Půdy, kde tento druh roste, mají mezotrofní, neutrální nebo mírně zásaditý charakter. Typická je krátkostébelná vegetace, často s hustě zapojeným mechovým patrem (včetně rašeliníků tolerantních k vápníku). Z hlediska montpelliérského členění na typická společenstva byla tučnice česká dříve hojná ve společenstvu Caricion davallianae, dnes pouze ve společenstvu Valeriano dioicae-Caricetum davalliae, tj. s dominancí ostřice Davallovy (Carex davalliana) a kozlíku dvoudomého (Valeriana dioica).
Ochrana
V Červeném seznamu ČR je taxon řazen mezi kriticky ohrožené rostliny (C1t), zákonem je chráněn ve stejné kategorii (§1). |
