| Popis | | Popis
Černýš luční (Melampyrum pratense) jest jednoletá, středně vysoká bylina z čeledi zárazovitých (dříve řazená do krtičníkovitých). Rostlina dosahuje výšky 15 až 50 centimetrů. Její lodyha je přímá, tupě čtyřhranná, obvykle bohatě větvená s rozkladitými, vstřícnými větvemi a pokrytá jemnými přitisklými chloupky. Listy jsou přisedlé nebo jen krátce řapíkaté, úzce kopinaté až čárkovité, celokrajné a na vrcholu zašpičatělé.
Květy vyrůstají v řídkých, jednostranných jehlancovitých hroznech v paždí zelených listenů, které mají podobný tvar jako listy (jsou celokrajné, nanejvýš na bázi s několika málo drobnými zuby). Samotné květy jsou dvoupyské, trubkovité a vodorovně odstávající. Koruna je nejčastěji sírově žlutá, s rovnou korunní trubkou, která je výrazně delší než kalich, a s uzavřeným ústím. Plodem je zploštělá, vejčitá tobolka, která obsahuje velká, světlá semena připomínající mravenčí kukly.
Stanoviště
Tento druh je typickým obyvatelem světlejších, acidofilních (kyselých) lesních biotopů. Nejčastěji ho potkáme v borových a dubových lesích, v borůvčinách, na lesních světlinách, vřesovištích, rašeliništích a podél lesních cest od nížin až do subalpínského stupně. Na rozdíl od svého druhového jména „luční“ na klasických otevřených loukách roste málokdy – preferuje spíše polostín a sušší až středně vlhké půdy s nízkým obsahem živin a kyselou reakcí (na vápenci ho téměř nenajdete).
Ochrana
V České republice patří černýš luční k plošně nejrozšířenějším a nejhojnějším zástupcům svého rodu. Vyskytuje se hojně na většině území, kde nachází vhodné kyselé podloží – od nížin až vysoko do hor (např. v Krkonoších či na Šumavě). Výrazně vzácnější nebo zcela nepřítomný je pouze v teplých oblastech s bazickými a vápnitými půdami (např. na jižní Moravě). Z hlediska ohrožení je v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR zařazen do kategorie nejméně dotčených taxonů (LC) a nepodléhá žádné zákonné ochraně.
Zajímavosti
-
Jak ho v terénu nezaměnit s příbuznými? Černýš luční se dá v lese snadno splést s jinými druhy. Barevné druhy poznáte snadno podle pestrých listenů pod květy – černýš hajní (M. nemorosum) je má zářivě modrofialové a černýš hřebenitý (M. cristatum) střechovité a růžovo-rudé. Největším oříškem je však náš vzácný endemit černýš český (Melampyrum bohemicum), který má listeny také zelené a květy žluté. Rozeznáte je následovně:
-
Černýš luční: Korunní trubka květu je zcela rovná. Dolní pysk je pevně přitisknutý k hornímu, takže květ působí jako uzavřený. Horní listeny jsou úzké, celokrajné nebo jen s 1 až 2 nitkovitými zoubky na bázi.
-
Černýš český: Korunní trubka květu je prohnutá směrem nahoru. Dolní pysk mírně odstává, takže květ vypadá jako pootevřený. Jeho horní listeny jsou širší a nesou nápadné, dlouhé a hluboké zuby (často 2 až 4 na každé straně).
-
Partyzánská botanika u Strakonic: S černýšem českým se pojí jeden z nejzajímavějších příběhů naší novodobé botaniky. Přestože přirozeně roste hlavně v Českém krasu či na Křivoklátsku, můžete na něj narazit i na vrchu Slídová u Domanic na Strakonicku. Jde však o nepůvodní lokalitu. V druhé polovině 20. století zde semena tohoto kriticky ohroženého druhu tajně vysel strakonický botanik Václav Chán ve snaze zachránit ho před vyhynutím. Druh zde úspěšně zdomácněl a prosperuje dodnes.
-
Zelený podzemní upír: Černýš luční je poloparazit (hemiparazit). Má sice zelené listy a dokáže sám fotosyntetizovat, pod zemí se však jeho kořeny pomocí savých orgánů (haustorií) napojují na kořeny okolních dřevin (borovic, dubů) nebo borůvčí. Odebírá jim vodu a minerální látky, což mu pomáhá přežít v jinak nehostinných, na živiny chudých půdách.
-
Mravenčí taxi: Semena černýše mají na povrchu výživný masitý přívěsek (elaiosom), který funguje jako neodolatelná pochoutka pro lesní mravence. Ti semena sbírají, odnášejí je do mravenišť a cestou je rozšiřují po celém lese. Semena navíc mravencům vizuálně i chemicky imitují jejich vlastní kukly, což mravence stimuluje k jejich okamžitému transportu.
|
