| Popis | | Popis
Světlice barvířská (Carthamus tinctorius), známá také pod lidovým názvem nepravý šafrán neboli saflor, je statná jednoletá (výjimečně ozimá) bylina z čeledi hvězdnicovitých. Rostlina dosahuje výšky 50 až 100 (výjimečně až 120) centimetrů. Má mohutný, hluboko sahající kůlový kořen. Lodyha je přímá, tuhá, rýhovaná, světle zelená až bělavá a v horní třetině se bohatě větví. Listy jsou střídavé, tuhé, kožovité, vejčitě kopinaté a na okrajích ostnitě zubaté (u některých kulturních odrůd však mohou být ostny redukované nebo zcela chybí).
Na koncích větví vyrůstají jednotlivé, poměrně velké květní úbory o průměru 2 až 4 centimetrů. Úbory jsou obklopené tuhými, listovitými zákrovními listeny, které jsou na okrajích ostnité. Květenství je složeno výhradně z trubkovitých květů (jazykovité květy na obvodu zcela chybí). Květy se otevírají jako jasně žluté, ale velmi rychle mění barvu přes sytě oranžovou až po ohnivě červenou. Plodem je lesklá, tvrdá, bílá až světle šedá nažka bez chmýru, která tvarem připomíná malé slunečnicové semínko.
Stanoviště
Jako teplomilná a výrazně suchovzdorná rostlina vyžaduje světlice plně osluněná stanoviště. Původem pochází ze suchých a polopouštních oblastí Přední Asie a Středomoří, čemuž odpovídají i její nároky. Vyhledává hlubší, propustné, hlinitopísčité půdy s dostatkem vápníku. Díky svému hlubokému kořenovému systému dokáže čerpat vodu z velkých hloubek a skvěle snáší i extrémní letní sucha a vysoké teploty. V české přírodě ji potkáme výhradně sekundárně – jako zplanělou na rumištích, skládkách, podél cest, na železničních náspech nebo na okrajích polí v teplých oblastech.
Ochrana
V České republice není světlice barvířská původním druhem. Jedná se o kulturní rostlinu, která je k nám v posledních desetiletích stále častěji pěstována jako olejnina nebo krmivo. Do volné přírody pouze přechodně zplaňuje (chová se jako epekofyt). Protože u nás nevytváří trvalé, divoce se šířící populace a neohrožuje naše původní ekosystémy, není v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR vůbec uvedena a nevztahuje se na ni žádná zákonná ochrana.
Zajímavosti
-
Hrozí záměna v terénu? Ve volné přírodě ČR si světlici barvířskou laici nejčastěji pletou s našimi bodláky nebo ostropestřcem, a to kvůli jejím pichlavým listům. Bezpečně ji však poznáte podle květů a habitu:
-
Světlice barvířská: Má úbory složené výhradně ze zářivě oranžových až ohnivě červených květů. Lodyha je hladká, bělavá a v horní části se větví jako malý keřík.
-
Bodláky (Carduus) a pcháče (Cirsium): Mají květy v odstínech fialové, nachové nebo růžové (výjimečně špinavě bílé), jejich lodyhy bývají často ostnitě křídlaté a nažky mají na rozdíl od světlice vyvinutý chmýr pro létání.
-
Pátrání po divokém příbuzném: Velmi vzácně u nás může zplanit její blízký příbuzný světlice vlnatá (Carthamus lanatus). Tu odlišíte podle toho, že je celá pavučinatě vlnatá a její trubkovité květy jsou čistě citrónově žluté, nikdy neoranžoví.
-
Šafrán chudých: Jak napovídá druhový název barvířská, rostlina obsahuje silná přírodní barviva – žluté (carthamidin, rozpustné ve vodě) a červené (carthamin, rozpustné v alkoholu). Sušené korunní lístky se od starověku (používaly se i k barvení obinadel egyptských mumií) využívaly k barvení látek a potravin. V kuchyni se jim dodnes přezdívá „šafrán chudých“. Pokrmům sice dodají krásnou žlutooranžovou barvu podobně jako pravý šafrán, ale chybí jim jeho typická intenzivní vůně a luxusní chuť.
-
Zdravý olej ze slunečnicového dvojníka: V moderním zemědělství zažívá světlice boom jako skvělá alternativa ke slunečnici, zejména v suchých oblastech jižní Moravy. Její semena obsahují až 40 % velmi kvalitního oleje s vysokým podílem kyseliny linolové a vitamínu E. Saflorový olej se používá v potravinářství (studená kuchyně), ale i v kosmetice a při výrobě kvalitních malířských barev, protože na rozdíl od lněného oleje nežloutne. Semena jsou navíc oblíbenou složkou krmných směsí pro exotické ptactvo (pod názvem kardy).
|
