| Popis | | Popis
Zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria) je dvouletá až vytrvalá, středně vysoká bylina z čeledi zvonkovitých. Rostlina dosahuje výšky 30 až 80 (výjimečně až 100) centimetrů. Celkový vzhled této rostliny je velmi robustní a na první pohled připomíná spíše hadinec obecný (odtud české i vědecké druhové jméno). Lodyha je přímá, tlustá, rýhovaná, nevětvená a hustě porostlá tuhými, odstálými štětinatými chlupy. Listy v přízemní růžici a dolní lodyžní listy jsou podlouhle kopinaté, na bázi zúžené v řapík; horní lodyžní listy jsou přisedlé, bází polobjímavé, na okrajích zvlněné a stejně jako lodyha drsně štětinaté.
Květy jsou téměř přisedlé a nahloučené do hustých, koncových a často i úžlabních hlávkatých svazečků (strboulů), které jsou podepřeny široce vejčitými listeny. Pětičetná koruna je nálevkovitě zvonkovitá, dlouhá 1,5 až 2 centimetry, světle modrá až fialovomodrá. Významným znakem jsou kališní cípy, které jsou tupé, široce vejčité a výrazně kratší než polovina délky koruny. Čnělka z květu obvykle mírně vyčnívá. Plodem je trojpouzdrá, huňatá tobolka otevírající se u báze.
Stanoviště
Tento druh vyhledává polostinná až světlá stanoviště s mírně vlhkou až vysýchavou, hlinitou půdou, která bývá chudá na dusík, ale bohatá na minerály a vápník. Typicky roste ve světlých listnatých lesích (zejména v dubohrabinách a teplomilných doubravách), na lesních světlinách, lesních lemech, křovinatých stráních, v lesních průsecích a na suchých loukách v blízkosti lesního pláště. Vyhýbá se plně zapojeným tmavým lesům a kyselým, rašelinným půdám.
Ochrana
V České republice je zvonek hadincovitý původním, ale historicky i současně velmi vzácným druhem. Vyskytuje se roztroušeně pouze v několika teplých oblastech (např. v panonské části jižní Moravy, v Bílých Karpatech, ojediněle ve středních a východních Čechách). Kvůli plošným změnám v lesním hospodaření – zejména kvůli zániku tradičního pařezového hospodaření, plošnému zastiňování lesů a zarůstání lesních lemů agresivními trávami a křovinami – z mnoha svých původních lokalit zcela vymizel.
V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazen mezi kriticky ohrožené taxony (kategorie CR). Podle platné legislativy (vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb.) je chráněn jako silně ohrožený druh. Nález této rostliny v terénu je pro každého botanika i fotografa skutečným svátkem a mimořádným úlovkem.
Zajímavosti
-
Jak ho v terénu nezaměnit se zvonkem klubkatým? Toto je nejčastější oříšek, protože oba druhy sdílejí podobný habitus a nahloučené hlávkaté květenství. Při makropohledu jsou však rozdíly zásadní:
-
Zvonek hadincovitý: Celá rostlina je extrémně drsná, pokrytá tuhými odstálými štětinami (bodá jako hadinec). Kališní cípy jsou široké, tupé a zaoblené. Listy na lodyze jsou bází polobjímavé, ale nesbíhají.
-
Zvonek klubkatý (Campanula glomerata): Je sice také chlupatý, ale chloupky jsou měkké, jemné (rostlina není drsně pichlavá). Kališní cípy má úzké, ostře zašpičatělé. Horní lodyžní listy jsou výrazně objímavé. Je u nás velmi hojný.
-
Botanická kamufláž: Druhové jméno cervicaria má historický původ v lékařství (odvozeno od latinského cervix – krk, jelikož se v minulosti používal proti chorobám krku a krčních uzlin). České jméno hadincovitý však dokonale reflektuje vizuální trik. Dokud rostlina nekvete, její přízemní růžice a lodyha poseta drsnými bradavkovitými štětinami natolik věrně kopíruje hadinec obecný (Echium vulgare), že ji nezkušené oko v terénu snadno mine.
-
Světlo jako podmínka k životu: Zvonek hadincovitý je ukázkovým příkladem druhu, který doplácí na moderní „vysoký les“. Vyhovovalo mu historické prosvětlování lesů, kdy lidé v lesích pásli dobytek nebo pravidelně seřezávali mladé stromky na palivové dřevo (výmladkové lesy). Jakmile lesy zarostly a ztmavly, semena zvonku v půdě ztratila světelný impuls k vyklíčení a populace zkolabovaly.
|
