| Popis | | Popis
Silenka hajní (Silene nemoralis) je dvouletá až vytrvalá, středně vysoká bylina z čeledi hvozdíkovitých. Rostlina dosahuje výšky 30 až 80 (výjimečně až 100) centimetrů. V prvním roce vytváří přízemní růžici listů, ze které v druhém roce vyhání přímou, tuhou, v horní části vidličnatě rozvětvenou lodyhu. Celá rostlina je hustě šedavě plstnatá a v horní části lodyhy (v oblasti květenství) nápadně lepkavá kvůli žláznatým chloupkům. Listy v přízemní růžici jsou obvejčité až obkopinaté, zúžené v řapík; lodyžní listy jsou střídavé, přisedlé, podlouhle kopinaté a celokrajné.
Květenství tvoří bohatá, rozkladitá lata složená z vidlanů, která je často jednostranně skloněná. Květy jsou oboupohlavné, poměrně velké a pětičetné. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, asi 10 až 15 mm dlouhý, s 10 nevýraznými žilkami a hustě chlupatý. Korunní lístky jsou čistě bílé, na vrcholu hluboce dvoulaločné až dvoklané (rozeklané přibližně do jedné třetiny až poloviny své délky) a na bázi čepele nesou drobnou pakorunku. Plodem je vejčitá tobolka, která se na vrcholu otevírá 6 zuby.
Stanoviště
Tento druh vyhledává světlé, suché a teplé lesní biotopy a jejich lemy, převážně na bazickém či vápencovém podkladě. Typicky roste v teplomilných doubravách, suchých dubohrabinách, na lesních světlinách, křovinatých stráních, lesních okrajích a v lesních průsecích. Upřednostňuje mělké, kamenité, humózní, ale vysýchavé půdy dobře zásobené živinami. Vyskytuje se v nížinách a pahorkatinách termofytika.
Ochrana
V České republice je silenka hajní původním a poměrně vzácným druhem s velmi nerovnoměrným rozšířením. Je vázána výhradně na nejteplejší oblasti Čech a Moravy – hojnější je například v Českém krasu, na Křivoklátsku, v dolním Pojizeří a na jižní Moravě (např. v podhůří Ždánického lesa nebo v Podyjí). V chladnějších regionech zcela chybí.
V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazena mezi vzácnější taxony vyžadující pozornost (kategorie C4a). Zákonem chráněná sice není, ale její populace jsou zranitelné kvůli plošnému zastiňování a zarůstání světlých lesů.
Zajímavosti
-
Jak ji v lese nezaměnit s jinými bílými silenkami? Na lesních okrajích a světlinách se často potkává s hojnějšími příbuznými. Správné určení pro Fotoatlas opíráme o tyto detaily:
-
Silenka hajní: Rostlina je celá šedoplstnatá a v horní části lepkavá. Květy jsou uspořádané v bohaté latě, korunní lístky jsou hluboce rozeklané a čistě bílé. Kalich je chlupatý s nevýraznými žilkami.
-
Silenka nicí (Silene nutans): Její květy jsou víceméně jednostranně nicí (visící dolů), korunní lístky jsou úzce rozeklané a často se šnekovitě svíjejí směrem ven. Rostlina je sytěji zelená, méně plstnatá a kalich má velmi nápadné, vystouplé podélné žilky.
-
Silenka širolistá bílá (Silene latifolia subsp. alba): Je to statná rostlina s mnohem většími květy, které jsou jednopohlavné (rostliny jsou dvoudomé – buď jen samčí, nebo jen samičí). Kalich samičích květů je po odkvětu nápadně nafouklý a vejčitý. Roste spíše na polích a ruderálních místech.
-
Past na hmyz (ale ne masožravá): Lepkavé žláznaté chloupky v horní části lodyhy fungují jako mechanická ochrana květů. Drobný lezoucí hmyz (například mravenci), který by pro rostlinu nepředstavoval efektivní opylovače, se na lepkavé stopce zachytí a k nektaru se nedostane. Rostlina si tak šetří energii a cenný nektar výhradně pro létající opylovače, zejména noční motýly.
-
Noční voňavka: Silenka hajní otevírá své květy naplno až k večeru a během noci. V této době začínají korunní lístky intenzivně sladce vonět, čímž lákají lišaje a jiné noční motýly s dlouhým sosákem, kteří jako jediní dokážou dosáhnout na dno úzké kališní trubky k nektaru.
|
