| Popis | | Popis
Chrpa latnatá (Centaurea stoebe) je dvouletá až vytrvalá, suchomilná bylina z čeledi hvězdnicovitých. Rostlina dosahuje výšky 30 až 120 centimetrů a vytváří hluboký kůlový kořen. V prvním roce života vytváří přízemní růžice listů, v druhém roce pak vyhání přímou, tuhou, rýhovanou a bohatě latnatě větvenou lodyhu, která je (stejně jako listy) pokrytá šedoplstnatými chloupky. Listy jsou střídavé, v dolní části lodyhy dvakrát peřenosečné s úzkými úkrojky, horní listy jsou zjednodušené, až čárkovité a celokrajné.
Na koncích větví vyrůstají v bohaté latě poměrně drobné, vejčité úbory o průměru kolem 1,5 až 2 centimetrů. Nejdůležitějším znakem pro určování jsou zákrovní listeny: jsou střechovitě uspořádané, světle zelené, ale zakončené nápadným, tmavě hnědým až černým suchomázdřitým přívěskem s jemným hřebenitým třepením. Květy v úboru jsou trubkovité, růžovofialové, přičemž okrajové květy jsou jalové, zvětšené a paprskující do stran. Plodem je drobná nažka s velmi krátkým, bílým chmýrem.
Stanoviště
Tento druh je typickým představitelem xerotermní (teplomilné a suchomilné) vegetace. Vyhledává plně osluněná, suchá a silně výhřevná stanoviště s propustnou, často kamenitou nebo písčitou půdou. Nejčastěji ji potkáme na skalních stepích, suchých trávnících, slunných stráních, v silničních příkopech, na železničních náspech, v lomech a na ruderálních stanovištích. Skvěle snáší extrémní letní sucho a dokáže prosperovat i na místech s minimem půdního substrátu.
Ochrana
V České republice je chrpa latnatá původním a v teplejších oblastech (termofytikum a teplejší mezofytikum – např. střední a severozápadní Čechy, Polabí, jižní a střední Morava) velmi hojným druhem. Směrem do vyšších a chladnějších poloh její výskyt přirozeně slábne, ale podél dopravních tepen (silnice, železnice) se šíří i do podhůří. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazena do kategorie nejméně dotčených taxonů (LC) a nepodléhá žádné zákonné ochraně.
Zajímavosti
-
Jak ji v terénu odlišit od ostatních chrp? Mezi našimi fialově kvetoucími chrpami je ta latnatá po detailním pohledu dobře poznatelná, hlavně díky architektuře trsu a zákrovu:
-
Chrpa latnatá: Vytváří bohatě větvenou, vzdušnou latu z drobných úborů. Přívěsky zákrovních listenů jsou krátké, černohnědé, hřebenitě třepenité a tvoří na poupěti typické tmavé skvrnky. Listy jsou úzce peřenosečné.
-
Chrpa luční (Centaurea jacea): Má mnohem větší, jednotlivé úbory, lodyha se větví jen málo. Přívěsky zákrovních listenů jsou široké, okrouhlé, suchomázdřité a celistvé (připomínají lžičky), nikoliv hřebenité. Listy jsou celistvé, kopinaté.
-
Chrpa parukářka (Centaurea pseudophrygia): Její přívěsky na zákrovu jsou dlouhé, nitkovité, zpět ohnuté a černé – úbor pak vypadá jako „rozcuchaný“ nebo zarostlý vousy.
-
Černá jména z minulosti: V naší starší botanické literatuře se můžete setkat s názvem chrpa porýnská (Centaurea rhenana). Jde o starší synonymum pro tentýž druh. Nomenklatura se časem ustálila na jméně chrpa latnatá, které mnohem lépe vystihuje její celkový vzhled v plném květu.
-
Magnet na včely i motýly: Chrpa latnatá je vynikající medonosná rostlina. V suchých letních měsících (červenec, srpen), kdy už většina luční vegetace odkvétá a zasychá, poskytuje její bohaté květenství obrovské množství nektaru a pylu pro divoké včely, čmeláky a denní motýly. Na stepních lokalitách funguje jako klíčový potravní zdroj pro entomofaunu.
|
