| Popis | | Klobouk je široký 60-160mm, nejdříve kulovitý, později klenutý až plochý s malým hrbolkem ve středu. Velké šupiny, u mladých plodnic bledě hnědé, u starších tmavohnědé, jsou uspořádané soustředně. Hrbolek uprostřed klobouku je tmavší.
Lupeny jsou vysoké 12-16mm, od třeně odsedlé, husté, tenké, bělavé, po poranění červenající.
Třen je vysoký 80-180mm a tlustý 8-12mm, hladký, bělavý, později okrově hnědavý, dole ztlustělý až do kulovité hlízy, snadno vylomitelný z klobouku. Posuvný prsten je vatovitě jemný.
Dužnina je bílá až bělavá, voňavá, jemná a chutná. Na vzduchu rychle žloutne, červená a později hnědne, stejně jako celý povrch plodnice po otlačení.
Výtrusy jsou velké 9-12x6-7µm, hladké, elipsoidní, bezbarvé.
Výtrusný prach je bílý.
Možná záměna: v zahradách, parcích a na kompostech roste ojediněle blízce příbuzná Bedla zahradní (Lepiota hortensis PIL.), která má hnědou hlízu a je údajné jedovatá. Je patrně totožná s Bedlou jedovatou (Lepiota venenosa BON.), popsanou ve Francii. Bedle červenající se červenáním trochu podobá Pečárka lesní. kdežto Bedla vysoká se od Bedly červenající nejlépe pozná podle toho, že její dužnina vůbec nečervená.
Využití: je to velmi dobrá jedlá houba, téměř se rovnající bedle vysoké, která je známější. Červenání a hnědnutí povrchu plodnic některé houbaře odrazuje, ale neprávem. Chutné jsou zejména klobouky této bedly připravené na tuku a obalované pouze v mouce nebo jako vídeňský řízek. Třeně jsou tuhé a dají se použít do polévek čerstvé nebo i sušené a semleté na houbový prášek.
Zajímavost: Lidových jmen bedla červenající mnoho nemá, jen např. na Chodsku se jí říkalo biskup nebo biskupská čepice.
Zajímavost2: Nejen u bedly zahradní(M.rachodes var hortensis), ale i u bedly červenající byly zaznamenány alergické reakce, podobně jako na václavky. Proto někteří mykologové nedoporučují ke sběru červenající bedly. |
