| Popis | | Taxonomie: Fungi > Basidiomycota > Agaricomycotina > Agaricomycetes > Incertae sedis > Polyporales > Fomitopsidaceae > Oligoporus
Plodnice: Klobouk 10-60mm v průměru, 10-40mm dlouhý 10-20mm tlustý, polokruhovitý, konzolovitý až vějířovitý, měkce masitý, bokem ke dřevu přirostlý na okraji ostrý, tenký a bílý. Svrchu přitiskle plstnatý, modravý.
Rourky: bělavé až šedomodré asi 1-8mm dlouhé, měkké, s hranatými velkými 2,5-6mm póry, které jsou bílé až šedomodré. Pomačkáním a stářím modrají.
Dužnina: za živa dosti měkká, vláknitá, za sucha tvrdá, barvy bílé nebo našedlé, chuť není hořká.
Výtrusný prach: bílý až namodralý, výtrusy úzce válcovité a lehce prohnuté, hladké, bezbarvé.
Poznámka:
Vampola: Nálezy modravě zabarvených plodnic na listnáčích patří jiným druhům. V lužních lesích v nížinách je to většinou Postia subcaesia (A. David) Jülich - (bělochoroš lužní) - který má bělavé a na povrchu klobouku chlupaté plodnice a rourky na spodní straně klobouku s modravým odstínem. Na listnáčích od nížin do hor pak roste Postia alni Niemelä et Vampola (bělochoroš drobný, šťavnatec jelšový). Tento druh je jakýmsi přechodem mezi Postia caesia a P. subcaesia. Ve starších houbařských atlasech není uváděn, neboť byl jako nový druh pro vědu popsán teprve nedávno (v roce 2001). Roste na širokém spektru listnáčů, nejčastěji na olších, topolech, jasanech a buku. Všechny tyto tři druhy bělochorošů s modravě zabarveným výtrusným prachem lze od sebe odlišit také mikroskopicky podle tloušťky výtrusů. V případě sporných nálezů je proto dobré nalezené plodnice usušit. Mikroskopickým vyšetřením exsikátu je pak kdykoliv možné správnost terénního určení potvrdit nebo vyvrátit. Při sbírání dřevokazných hub je také dobré s plodnicí usušit i malý kousek dřeva. Kdykoliv je pak možné dodatečně ověřit i správnost určení hostitele.
Zdroj: Nahuby sk.
|
