Popis | | Taxonomie: Říše: Fungi (houby) Oddělení: Basidiomycota (stopkovýtrusné houby) Třída: Basidiomycetes: (stopkovýtrusé) Podtřída: Agaricomycetidae: (rouškaté houby) Řád: Russulales (holubinkotvaré) Čeleď: Russulaceae (holubinkovité) Rod: Russula (holubinka) Druh: Russula foetens (holubinka smrdutá)
Klobouk: 40-200 mm velký, v mládí kulovitý, pak vyklenutý a často zprohýbaný, na okraji dlouze rýhovaný. Za vlhka slizký, za sucha matný. Špinavě okrový, žlutobéžový, hnědožlutý, rezavě skvrnitý.
Lupeny: krátce připojené až volné, vidlené, v mládí bílé, později slámově žluté, ve stáří rezavě skvrnité.
Třeň: 50-130x12-40 mm, válcovitý, bílý až bělavý, od bázeokrově až rezavě hnědnoucí.
Dužnina: nažloutlá, s nevábným pachem po žluklém oleji a palčivou chutí.
Výtrusný prach: krémový až světle smetanový.
Výtrusy: 7,5-10x6,5-8 µm velké, bezbarvé, s amyloidní bradavičnatou ornamentikou. Jsou téměř kulovité.
Možnost záměny: 1) v mládí připomíná malé hříbky. 2) Holubinka tmavolemá (Russula illoita) má klobouk s šedým nádechem, černohnědé ostří lupenů, na horní polovině hnědofialové tečkovaný až skvrnitý třeň a hořkomandlovou vůni. 3) Holubinka hořkomandlová (Russula laurocerasi) má pouze mírně slizký, nízce vyklenutý klobouk a silnou hořkomandlovou vůni 4) Holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima) má ještě výraznější hořkomandlovou až anýzovou vůni, která vytrvává i na usušených plodnicích a zejména v mládí téměř mírnou chuť dužniny. 4) Holubinka páchnoucí (Russula subfoetens) má méně slizký, rychleji vysychající, světlejší a téměř čistě okrově žlutý klobouk. Dužnina se barví KOH zlatožlutě, u R.foetens se dužnina nebarví nebo jen s lehkým světležlutým nádechem. Všechny uvedené druhy lze rozlišit i dle velikosti a tvaru výtrusů.
|