| Popis | | Fungi > Basidiomycota > Agaricomycotina > Agaricomycetes > Agaricomycetidae > Agaricales > Amanitaceae
Má klobouk široký 30-80mm, v mládí polokulovitý, později ploše rozprostřený, hladký a lysý, trochu lepkavý, čistě bílý, nanejvýše uprostřed se slabým okrovým nádechem, s tenkým a hladkým okrajem.
Lupeny jsou dost husté, promíšené četnými krátkými lupénky, bílé u třeně volné.
Třeň je 40-100mm vysoký a 05-15mm tlustý, válcovitý, jen dole trochu kyjovitě rozšířený, křehký, v mládí plný, později uvnitř vyplněný jen řídkým pletivem a nakonec zcela dutý, bílý, v horní části na povrchu ojíněný a šupinkatý.
Z tenkého, blanitého, bílého závoje, který v mládí zakrýval lupeny, zůstává na třeni celistvý převislý prsten, který se ale později trhá a rozpadává. Dolní část třeně je ponořena do bílé, volné, blanité pochvy.
Dužina je tenká, bez výraznější vůně, pouze staré plodnice začínající odumírat dostávají nepříjemný pach. V klobouku je dužina měkce masitá, v třeni vláknitá.
Výtrusný prach je čistě bílý, výtrusy bezbarvé, kulovitě oválné až vejčité.
Muchomůrce jarní se velmi podobá muchomůrka jízlivá (Amanita virosa), která se liší kloboukem v mládí kuželovitě zvoncovitým, většinou se zbytkem plachetky na povrchu, jeho tenký okraj je téměř vždy jemně zkadeřený, vrcholek klobouku bývá narůžovělý. Třeň je od prstene dolů na povrchu jemně vláknitě vlnatý. Dužina má i u čerstvých plodnic poněkud nepříjemný pach. Výtrusy jsou pravidelně kulovité.
POZOR: Muchomůrka jarní je smrtelně jedovatá, stejně nebezpečná jako muchomůrka zelená!
|
