 |
 |
 |
< |
| > | |||||||||
|
|
|
| Roste od-do | Červenec - Říjen | ||
| Popis | Plodnice je v mládí uzavřena do celkového obalu, který se růstem protrhává. Klobouk 60-150mm v průměru, kuželovitý, později vyklenutý, ve stáří až plochý, lesklý, radiálně vláknitý, bez zbytků vela. Barvy zelené, olivově zelené, hnědě olivové, žlutozelené, někdy bělavé až bílé. Lupeny volné, bílé až bělavé. Prsten blanitý, hladký, někdy i rýhovaný, převislý. Třeň 70-150(200)x0-20mm, hladký, válcovitým na bázi zakončený hlízou. Pod prstenem blanitě vločkatý. Barvy na bělavém podkladě zelenavě až hnědozeleně tygrovaný. Pochva vakovitá, bělavá, volná. Dužnina bílá, vůně po syrových bramborách, nebo medově nasládlá, chuť oříšková. Otrava: Po pozření muchomůrky zelené se amatoxiny rychle absorbují z trávícího traktu do krve a odtud pronikají do jater. Počáteční příznaky se však projeví až po poškození většího počtu jaterních buněk (hepatocytů), přibližně 8 až 48 hodin po požití. V této fázi má postižený celkové potíže; pociťuje únavu, žaludeční nevolnost, závratě, bolesti hlavy, pocit chladu až mrazení. Nevolnost se pak stupňuje, nastupují bolesti žaludku, doprovázené silným dávením a vodovitými průjmy, což vede k dehydrataci organizmu až oběhovému selhání. To bývá zejména u dětí bezprostřední příčinou úmrtí. Pokud pacient tuto fázi přežije, dojde (obvykle čtvrtý den otravy) ke zdánlivému zlepšení, protože skončí zvracení i průjmy. V druhé fázi dochází k selhání jater a případně i ledvin. V případě silné otravy přestanou pracovat játra úplně a nastupuje celková apatie, přecházející do bezvědomí. Projevuje se tachykardie, pokles tlaku krve a rozšíření očních zornic. Smrt nastává v těchto případech obvykle 4. až 12. den otravy. Otrava je smrtelná ve 40 – 50% případů. Nejčastější záměny: Dospělou muchomůrku zelenou je možné snadno zaměnit se žampionem, holubinkou, bedlou, zelánkou či masákem-albínem. Mladé plodnice se podobají pýchavce či prášivce. Od žampionu lze muchomůrku zelenou odlišit barvou lupenů – u žampionu jsou lupeny světle až tmavě hnědé, u muchomůrky jsou bílé. Dalším odlišným znakem muchomůrky zelené je „kalich smrti“, který u žampionu chybí. Od zelánky, holubinek či masáka-albína se plodnice muchomůrky zelené odlišují tím, že mají prsten a pochvu. V knize Kapesní atlas hub - Pilát, Ušák se také píše: Také se udává, že amanitin, čili jeden z jedů muchomůrky zelené, je tak jedovatý, že množství jedu, které bychom nabrali na špičku nože (čili asi 0,5 g), by zabilo 100 000 myší. Ty by vytvořily řadu dlouhou 18 km, kolem níž bychom vykračovali průměrně 4,5 hodiny vojenským krokem. Tyto informace cituje také Divadlo Járy Cimrmana ve své hře Afrika. | ||
| Výskyt | Muchomůrka zelená preferuje zejména teplejší oblasti mírného pásu. Na severní polokouli roste především v listnatých lesích od července do podzimu. Doprovází především duby, ale také habry a buky. Vzácněji ji lze nalézt i v borových lesích. | ||
| Odkazy |
OSEL.cz - Jak si muchomůrky vyrábějí jed
Kapesní atlas hub - Pilát, Ušák Muchomůrka zelená var. bílá | ||
| Záměna |
Čirůvka odlišná (Tricholoma sejunctum)
Čirůvka zelánka (Tricholoma equestre)
Holubinka trávozelená (Russula aeruginea)
| ||
| Další jména | |||
| slovensky (slovensky) | Muchotrávka zelená | ||
| německy (deutsch) | Grüner Knollenblätterpilz | ||
| maďarsky (magyarom) | Gyilkos galóca | ||
| polsky (polski) | Muchomor zielonawy | ||
| francouzsky (français) | Amanite phalloïde | ||
| holandsky (nederlands) | Groene knolamaniet | ||
| španělsky (español) | Oronja verde | ||
| Latinská synonyma |
|
| < |
(10/11) | > |