Recept na houbové škvarky, jak bývá výsledná krmě nejčastěji nazývána je ve své podstatě velice, velice snadný na přípravu i použité suroviny a také velice chutný. Otázka, kterou se zde dnes chci zaobírat je trochu obšírnější a rád bych ji, nakonec, rozřešil i formou jisté ankety či spíše odpovědí od vás, čtenářů, houbařů, mykologů, mykolabužníků.

Nejprve recept samotný - máslo či sádlo, sůl, mletý / drcený kmín, lupenaté houby. Houby očistíme, zbavíme nožiček (třeňů) a samotné klobouky, pokud jsou ploché, nebo rozpůlené či rozčtvrcené položíme nejprve lupeny vzhůsu na rozpálené máslo / sádlo, lupeny prosolíme a prokmínujeme, smažíme než začnou růžovět, pak otočíme, ještě chvíli prosmažíme a následně konzumujeme buď samotné, nebo například pokladené na chleba.

Přidám svůj osobí postřeh - rozhodně kloboučky loupat, pokud je to možné, hlavně u holubinek a masáků. Stejně tak v případě půlení či čtvrcení klobouků z důvodu, že nejsou ploché vyříznout zcela zbytek třeně nebo klobouk po jeho okrajích naříznout, aby se mohl při smažení zcela položit na pánvičku.

Osobně mohu tuto  úpravu doporučit a již jsem ozkoušel ze všech možných lupenatých hub ryzce pravé, ryzce syrovinky, ryzce smrkové, holubinky namodralé, holubinky nazelenalé, holubinky mandlovky, holubinky trávozelené, holubinky jahodové, holubinky odbarvené, muchomůrky růžovky (masáky) a v poslední řadě bedly vysoké. Nestihl jsem zkusit další z holubinek, ani další z ryzců nebo bedly červenající, alespoň prozatím. Možná by ani takové šťavnatky, především pak šťavnatka holubinková nemusela v této úpravě urazit labužníkův jazýček. Ale moje první a jediné plodnice jsem nalezl až letos a zůstaly na lokalitě.  Napadl mne i hnojník obecný, který by v této úpravě mohl, leč vůbec nemusel stát za to.

Z mnou zatím ozkoušených jsem si asi nejvíc pochutnal na syrovinkách a masácích, leč v hodně těsném závěsu jsou ryzce smrkové a pravé. Soutěží s nimi holubinka nazelenalá a namodralá, za ně se tlačí bedla vysoká a pak holubinka mandlová a černající. Víceméně tak, jak je řadím do skupin s vyjímkou syrovinky a masáků mají i výsledné škvarky svou konzistenci. Všechny plodnice zůstanou po osmahnutí hezky pevné, nemazlavé, drží svou konzistenci a při smažení se občas jejich hlavičky někdy mírně, někdy i hodně pootevřou.

Syrovinky, stejně jako i další ryzce zůstanou tuhé, chrupavčité relativně si zachovají i svou vůni. Masák a bedla vysoká mírně změknou, ale stále jsou pevné, nemazlavé, při konzumaci se občas oddělují lupeny od zbytku klobouku. Holubinky stejně jako masáky ještě jednou doporučuji oloupat, alespoň od okrajů, kde se pokožka loupe snadno sama. Změknou touto úpravou jen velmi neznatelně a mají velmi příjemnou chuť.

Pokud si takto houby upravujete, lhostejno už jaké konkrétně, podělte se zde s námi o Vaše zkušenosti. Jaké Vám chutnají nejvíc, raději na másle, na sádle, na jiném tuku? Používáte i nějaké další koření, pepř, zázvor, kari, ...?

Hned pod tímto blogem je možnost vložit k němu komentář. Nebojte se pochlubit svým vlastním receptem, zkušenostmi nebo třeba sdělením, že jste takto zkusili i nějaké zde zcela opominuté druhy hub, nebo třeba jen konkrétní další druh holubinek a ryzců, jak se vám výsledek pozdával, jakou měl konzistenci a tak dále.

Osobně snad přidám ještě jeden postřeh. Kdysi, ještě coby děcko jsme s babičkou nasbírali větší množství šafránky červenožluté a babička ji tehdy zkusila klasicky osmažit v trojobalu. Výsledek nebyl poživatelný snad ani kočkou, která nám následně na zápraží zanechala velice nehezký pozdrav.