Dnes jsme vyrazili ve čtyřech na malou mykovýpravu do míst, která jsem si pracovně nazval Táborákovem, snad proto, že se nacházejí na táborsku. I přes relativně pozdní dojezd na místo samé, kolem druhé hodiny odpolední a přes již několikátý den trvající extrémní teploty bylo nač koukat, co fotit, čím se kochat a nad čím se třeba i pousmát.

Já sám jsem od kraje lesa vyrazil, dík druhé návštěvě v pár dnech, najisto směrem ke krásným plodnicím Kořenitky nadmuté (Rhizina undulata), nafotit si lépe než minule kořenitku - vzpěračku, jak zdvíhá borovou šišku. Bohužel, až doma jsem seznal, že nikdo nejsme dokonalý a náhledy na displeji fotoaparátu, stejně jako pohled z jiného úhlu pouhým okem prostě nestačí. Pavučiny všude, kam se podívám.

Dnešek však byl hlavně fotopremiérou pro Pete N., který si zakoupil svou první zrcadlovku včetně makroobjektivu a poprvé místo kroužení kolem nás, fotících se sám vžil do role fotografa a po počátečním proškolení se zacházením s daným fotoaparátem od Jardy Malého a pár dalších technických finesách se vrhl na focení s takovým gustem, že málem celý les prolezl po čtyřech s objektivem upřeným na cokoliv byť i jen vzdáleně připomínajícím houbu.

Svou úplnou fotopremiéru si užil u krásné a dobře umístěné plodnice hřiba žlučníka, kterým se doufám časem pochlubí, neb poprvé je prostě poprvé. Pak se přesunul za náma ke kořenitkám. Bylo tam na jednom místě odhadem 20 plodnic, menších, větších, obrovských i zcela nepatrných.

V té době jsem já už měl skoro dofoceno a pátral jsem, copak dalšího krásného kde kolem roste. Kluci našli hřiba nachovýtrusého, ale já jsem jím trochu pohrdl s tím, že těch ještě bude ... No, nebylo.

Nakonec se před objektivy nás všech postavil bezpočet krásných plodnic Lošáček černý (Phellodon niger) u kterých jsme se zasekli na pořádně dlouhou dobu všichni. Ostatně nebyl problém, aby každý z nás fotil své plodnice a ještě by zbylo místo pro další fotografy,

Když jsem měl dofoceno, kluci se ještě pinožili s hledáním vhodných úhlů, plodnic, plodniček a světla. Nedokázal jsem čekat na místě a jen povídat a tak jsem vyrazil o kus zpět, kde Pete N. fotil holubinky u kterých se domníval, že se jedná o jahodové. Já o tom nebyl zcela přesvědčen a doporučil jsem mu košt, který dopadl pro něj poněkud nepříjemným pálením v ústech. Tím se jasně ukázalo, že jsem se nemýlil a Jarda ji posléze určil.

Mě se opodál povedlo nalézt lošákovce, určené na místě jako Lošákovec rezavý (Hydnellum ferrugineum). Ty jsem ovšem nechal ležet ladem, ničím mne nějak extra tyto plodnice nezaujaly a kroužil jsem v širším okruhu kolem, abych posléze našel i další krásné houby z této skupiny.

V první chvíli jsem je pokládal za některého z ďoubkatců, než jsem byl vyveden z omylu s tím, že se jedná o Lošáček číškovitý (Phellodon tomentosus). Nakonec jsem na několika dalších místech v tomto lese nalezl relativně velké množství těchto krasavců a fotil je, až jsem málem zavařil objektiv a vyplácal baterku.

To však byla teprve asi polovina naší fotovýpravy, pokračovalo se dál. Objevil jsem i pro mne dosti vzácné Křemenáče smrkové (Leccinum piceinum). Nejprve jednu osamělou, krásnou plodnici, ke konci, kdy už se šeřilo pak ještě druhou.

Po objevu prvního křemenáče jsem se vrátil zpět k v tu chvíli trochu roztroušené a odloučené polovině výpravy čítající Jardu a Kryšota, abych objevil nádhernou kombinaci Krásnoporky mlynářky (Albatrellus ovinus), podmaňující si a vyloženě obrůstající svým krajem .

Dlouho jsem si nenadával tak, jako když jsem kluky nechal fotit křemenáče, opodál rostoucí pavučince a další poklady a vyrazil zatím na obchůzku kolem. Jarda měl s sebou i koš, kam se tu a tam něco přihodilo a já, pamětliv jeho z více prázdnoty jsem zahlédl krásné lišky a šup, už jsem je držel v ruce. Až pak jsem si uvědomil, že to není klasika, ale pro mne vzácné a doposud nefocené Lišky ametystové (Cantharellus amethysteus).

No, pozdě bylo plakat nad rozlitým mlékem. Odměnou za mou chamtivost na straně jedné, nevšímavost na straně druhé a snahu alespoň něco do koše nasápat na té třetí se pro mne stala krásná "maska" na jedné plodnici rostoucí už na cestě zpět ke klukům. Nakonec se nenašel žádný odvážlivec, který by si ji též cvakl, ve strachu z kletby v masce jistě skryté.

Věnovali se mezi tím focení syrovinek, holubinek sličných a dalšího okrasného i chutného houbonadělení kolem. Asi bych to nebyl já, abych neobjevil i poblíž nějaký ten špek, špíček nebo zvláštnost. Můj zrak spočinul na čemsi, co barvou i trochu i tvarem připomnělo květ střevičníku pantoflíčku. Prvně jsem to měl za hlenku, ale Jardův pronikavý zrak záhy odhalil, že je to velice mladá plodnice Hnědáka schweinitzova (Phaeolus schweinitzii) a pak nastal opět fotomaraton.

Tuto část lokality jsme posléze prohlásili za již dostatečně prozkoumanou, vybrakovanou a fotouzavřenou a přesunuli jsme se v podstatě zpět, do části, kterou jsme zpočátku jen prošli s tím, že se k ní vrátíme až na cestě zpět. I zde bylo co fotit a i zde čekalo hned několik překvapení. Jedno, kterému jsem s úspěchem odolal, hlavně pro nadbytek mravenců, kteří byli v době, kdy jsem se dostal na řadu již notně rozvášněni byl Rosolozub huspenitý (Pseudohydnum gelatinosum) a raději jsem se, ne moc úspěšně, pokusil o fotku opodál rostoucí šafránky.

Čemu jsem neodolal byly nakonec krásné tři plodnice Lošáka ryšavého (Hydnum rufescens), který občas zaměním za Lošák zprohýbaný (Hydnum repandum). No, po dnešku už myslím, že spíš nezaměním, na lokalitě se v hojné míře daly nalézt oba a snad jsem konečně dostal řádně do oka jejich rozdíly a všechny podstatné rysy.

Tou dobou už se večer notně chýlil ke svému konci a světlo bylo stále těžší nalézt, kor pro ty z nás, nefotící zrcadlovkou. I přesto si kluci ještě nafotili pár dalších hub, já se už spíš držel jen rad, kybicování a ukazování, kde jsme co fotili v neděli.

Výpravu jsme uzavřeli příjemným povídáním cestou zpět ku Praze, odkud někteří ještě pokračovali dál, směrem ke svým domovům.

Ještě jednou bych chtěl poděkovat Jardovi Malému, bez něhož by dnešní výpravu nebylo možné uskutečnit, neb z mého pohledu se jedná o jeho lokalitu i když zmiňoval ještě jiného člověka, který ji původně našel a jemu ukázal.