6.3.2012 byl moc úžasný den. V bratrském duchu jsme jeli s Robim na první lokalitu. Cestou zastávka u benzínky, kde jsme koupili mršiny a kafe- což už je taková zavedená klasika. Sraz byl v 1100, nu, přijeli jsme asi v 1115, ač to Robi valil jak jen mohl, přeci jen, udělalo se hezky a na silnici byli nejen renaulti a dědci, ale i čobolové, což byla tragedie a proto nám to trvalo déle. Každý si dovede představit, jak tito rušiví elementi dokážou zpříjemnit jízdu. To, že si kdejaký pazdrát pronajal levý pruh není nutno dodávat.

Před první lokalitou čekal Jonas a my tak ve třech pokračovali na to první úžasné místo, kde se dá najít leccos, i to, co by tam nikdo nikdy nečekal. Cirka hodinu jsme tam hledali v hrabance a nic. Jen Robi si cvaknul nějakého klackouše a Jonas kržatku zimní. Já jsem spíše zatím hledal v domění, že kluky oblažím svým ostrovtipem... Nic se ovšem nenašlo, tak jsme to vzdali a Jonas volal Prostymu, že to tu asi není a že jdeme kousek dále na palečky zimní (pro nezasvěcené- sg. je palečka né paleček ). V nehojném počtu jsme jich objevili myslím 6, fotitelné byly 4, takže každý z nás máme jinou modelku. Robi též nafotil větvičky s jehnědy břízy a vrby. V družném rozhovoru nám utíkal čas, sluníčko náladě přidávalo a my se dobře bavili. Svlékajíce své svršky jsme postřehli, že se k nám blíží 2 postavy. Prosty a jeho kamarád Láďa. Standa slavil čtyřicátiny, takže byl jaksi zelený, přesto se obětoval a šel ráno do práce. Z Jonasovo telefonátu se dozvěděl, jak bledě na tom jsme a při příchodu hlásil: stačilo hrábnout a měl jsem. Takže úprk na první místo do lesa. Nekecám, chodili jsme kolem všichni a nikdo jsme si toho cca 2 mm velkého pidižvíka nevšiml. První šel fotit Jonas, pak já, nakonec Robi. Jenže nebyl všem zázrakům konec! Zase to byl Standa, který má snad rentgenové oči a našel cca 3 mm velkou houbičku. Po družné debatě Robi usoudil, že se jedná o kačenku, což mu všichni potvrdili. Vyřádili jsme se tam dokonale. Po dofocení a uklizení místa, zamaskování plodničky, aby neuschla a měla vhodné mikroklima  jsme šli dále. Na první lokalitě jsme skončili a museli jsme se chtě nechtě přesunout někam jinam. Nevím, jak dlouho to trvalo, odhad času nebyla nikdy moje silná stránka. Tudíž jsme se  po nějakém čase dostali na jiné místo, kde by se mohly vyskytovat lesklokorky a ejhle- Jonas s Prostym a Láďou už pohotově hlásili pařez s lesklokorkami. Dali jsme se do díla a fotili, až se větve kolem třásly.
V tuto chvíli nás opustil Prosty s Láďou- bylo kolem třetí a přepadl je hlad. Takže opět ve třech jsme pokračovali na další místo, kde se dali očekávat ohnivci zimní, urnuly i jiné špíčky. Po překonání roklí, strží i výmolů jsme se dostali na úpatí této loklaity, kde by měli údajně růst. Jonas si místo prozřetelně vryl do paměti a hned hlásil malou skupinku ohnivců zimních. Kousek opodál našel Robi krásný dřevomor a já- rozhrabávajíc tlející listí- objevil další 4 skupinky těchto miniaturních houbiček. Robi šel dál za Jonasem, který objevil další urnulku, která už byla pěkně otevřená a já jsem se ujal focení ohnivců zimních. Nafoceno, prostřídali jsme se i u urnul, dokonce jsem tam u té Jonasovy našel další 2, takže kluci šli zpět za mnou a dali se do dalšího focení. Bylo kolem půl páté a my jsme už docela zmrzlí a s otlačenými koleny opuštěli stanoviště a šli k autům. U aut jsme ještě dali řeč a s tím, že se nevidíme rozhodně naposledy, čím dříve, tím lépe- ovšem bez Prostyho, ktereý jede na měsíc do Nepálu a pobavil nás glosou: nemáte zbytečný eura? Robi: za kolik? Prosty: tak za 30 tisíc . jj, byl to dneska nádherný den, počasí více než vyšlo, i když při odjezdu byli v lese už jen 2 a u aut 3 °C.
Přátelé, děkuji Vám všem za takto prožitý březnový den, za pozvání na lokality a za ukázání pro mě nových a dosud nefocených hub.

Pete