Jako každoročně, i letos jsem netrpělivě snad už od poloviny února sledoval, kam až došplhá rtuť teploměru, zda se pohne vícero po sobě následujících dnů nad magickou to hranici nuly stupňů a zda i předpověď počasí je dostatečně příznivá.

Nakonec, jako snad každý rok, jsem si musel počkat až na začátek března, kdy počasí skutečně chvílemi dokáže vyčarovat i slunečné, teplé dny, kdy se rtuť v teploměru šplhá v poledním slunku ke krásným 15ti stupňům a s každým houbařem, mykomilcem, mykologem i jinými přírodními nadšenci je doma k nevydržení.

Hned v prvním týdnu měsíce března, bráno tedy v prvních sedmi dnech, nikoliv v týdnu kalendářním jsem počastoval svou návštěvou lesy, luhy a háje hned 2x. Každá z výprav se odehrávala v trochu jiné části Středočeského kraje a v trochu jiném druhu lesa.

Bez nadsázky bych mohl nazvat tyto první dvě výpravy i honem na ohnivce. Hned onen první den jsme zahájili na lokalitě ohnivců rakouských / šarlatových (bohužel, makroskopicky se od sebe tyto dva druhy neliší a k mikroskopování nedošlo i když přední český mykolog Oldřich Jindřich poskytl i zde na stránkách v diskuzi cenné rady o tom, jak je navzájem rozlišit). Na fotce vlevo jsou vidět velice mladé plodnice, jejich velikost nepřesahovala 3mm. Všichni fotí až dospělé jedince a tak jsem chtěl přispět svou špetkou do mlýna právě fotkou těchto miminek.

Na dané lokalitě se vyskytují nejen krásně červeně vybarvené plodnice, ale lze tam narazit i na takzvanou xantoidní, tedy odbarvenou formu, kterou vytváří i spousta dalších hub. I letos se povedlo tuto barevnou anomálii nalézt a vyfotit ve společnosti normálně zabarvených dospělých jedinců - fotografie napravo.

Ten samý den už se další ohnivce nekonaly, zato se našly ještě některé další ranné druhy hub. Jako příklad mohu uvést třeba kornici otrubičnatou, helmovku pařezovou a když na chvíli odbočím od hub tak také celé lány již krásně kvetoucích, ale i teprve rozkvétajících sněženek, tedy vlastně prvních to poslů jara.

Ob den později lov na ohnivce pokračoval, tentokráte na zcela jiné lokalitě, od té první vzdálené odhadem 60km. Začátek nebyl zcela nejúspěšnější, očím znaveným koukáním do monitoru se nedařilo v lesním porostu zahlédnout nic, co by nasvědčovalo růstu jakýchkoliv druhů hub a tak jsme se po kratším neúspěšném pátrání přesunuli o kus dál, na louku kde nás již čekaly palečky zimní - fotografie vlevo.

Na louce bylo tak krásně, že na ní výprava za dalšímy druhy ohnivců málem i skončila. Slunko chvíli po poledni krásně připalovalo a my jsme líně odhodili nejsvrchnější část oděvu a nechávali se laskat těmito paprsky na tvářích.

Nebýt příchodu dvou kolegů, kteří narozdíl od nás byli těmi šťastnějšími a podařilo se jim nalézt ohnivce černé - foto vpravo (autentická fotografie, další, často hezčí plodnice k nalezení v atlase hub zde na stránkách), asi bychom se na slunku vyhřívali až do jeho posledních paprsků a odcházeli bychom skoro bez fotografií, jen v dobré náladě z krásného slunečného dne.

Takto jsme se přesunuli kus zpět po trase naší výpravy a obdivovali se nejprve krásám jediné nalezené plodnice ohnivce černého, malé, nenápadné a v substrátu se skoro ztrácející nenápadné houbičky ne větší než 3mm.

Při hledání dalších plodnic neuniklo bystrému oku jednoho z kolegů i jakési podobně malé nic, skrývající se v hromadě větví. Vzhledem skoro k nemožnosti se k dané houbě přiblížit bez porušení substrátu ve formě odsunu větví jsem nakonec zkusil nastavit stativ a fotoaparát tak, abych houbu alespoň jakž-takž vyfotil a mohli jsme se poradit, copak že nám to tam raší.

Naštěstí už druhá nebo třetí fotografie byla dostatečně ostrá abychom skoro s jistotou, která pak byla zde na stránkách nezávisle potvrzena, mohli konstatovat nález miminka kačenky české - foto vlevo, vyjma penízovek smrkových asi první jarní jedlé houby vůbec (zde varování - u některých citlivějších jedinců může konzumace kačenky české přivodit průjmy a zvracení. Pokud ji konzumujete poprvé, rozhodně jen velmi malou dávku, pro zjištění, zda nepatříte k oněm citlivým jedincům, jež se musí u těchto hub spokojit jen s kocháním se pohledem a ne i příjemnou chutí).

Poté, co jsme si nafotili tyto krásné houby, vydali jsme se dál, doufajíc v některé další zajímavé nálezy. Ještě stále se jednalo o "lov na ohnivce" a relativně nedaleko bylo občas možno potkat ještě další z nich.

Cesta jakoby pod nohama v družném houbařsko-mykologickém hovoru sama ubíhala a než jsme se nadáli, byli jsme již skoro na oné lokalitě. Cestou jsme se jen zastavili zkontrolovat některým z členů výpravy z loňska známý pařízek skýtající hojnost plodnic lesklokorky lesklé - foto vpravo, kde jsem neodolal krásně slunkem nasvécené loňské plodnici a vyfotil si detail okraje jejího klobouku, v onom odpoledním slunci dělající více jak čest svému jménu.

Zde se s námi oni dva později dorazivší kolegové rozloučili, hnáni voláním žaludku, které se rozléhalo na celý les a hrozilo vyzradit naši přítomnost všem potenciálním nepřátelům.

Po troše prodírání se větvemi a nižším porostem jsme konečně byli v cíli dnešní výpravy, na místě předposledního z ohnivců, jež chyběl do sbírky.

Už, už jsme mysleli, že zůstaneme odkázáni jen na 3 vzezřením k focení ani ničemu jinému nelákající špinavé plodnice, když se kolegovi šťastnou náhodou podařilo odkrýt hojnost dalších, nádherných plodnic, skrývajících se před námi pod tenkou vrstvou listí. Byl to vskutku radostný pohled na tu nádheru plodniček ohnivce zimního - foto vlevo, byť ještě ne v plné parádě, tedy ještě "nekvetoucího". Plodnice ve stáří totiž rozpraskávají na okraji a vytvářejí nádherné kvítky.

Na stejné lokalitě jen o pár kroků dál se, když vynechám celoročně všudypřítomné houby vyrůstající na dřevě a ze dřeva, jako jsou různé dřevomory, ohňovci, outkovky atd., vyskytují také zvonečky pohárkovité - foto vpravo.

I zde na nás čekalo několik plodnic, jedna starší, ale přímo výstavní, další pak porušená patrně rozšlápnutím od zvěře či jiných šťastných, ale neopatrných nálezců. Tato rozšlápnutá, ale stále rostoucí a živá plodnice se mě zalíbila snad ještě víc, než ona prezentovaná zde vpravo. Strávil jsem jejím focením pěkných pár chvil a nedá mi, abych se s vámi o ni též nepodělil na fotce vlevo.

Opodál na naše počínání při focení zvonečků shlížela jedna nepatrná plodnice kržatky zimní, k jejímuž fotografování jsem se nakonec neodhodlal, neb slunko už začínalo pomalu mizet za obzorem a z oné krásné idylky na louce nezbývala už ani vzpomínka. Po návratu z lesa jsme zjistili, že mimo les jsou 3 a v lese pak cca 2 stupně celsia. Záblo nás vše co mohlo, ale hlavně kolena, po neustálem poklekávání při focení těchto krásných brzkých darů lesa.

Onu pidikržatku zimní řadím tedy jako rozloučení za těmito krásnými dvěma březnovými dny, fotografie je z rukou uživatele Jonas.

Příště už bude výprava asi víc o jarních jedlých druzích, ale kdo ví? Stále ještě zbývá "poslední" z ohnivců, pokud pominu duo rakouský / šarlatový a tedy ohnivec jurský.