Letošek je velice zvláštní rok, vláha je přírodou přidělována opravdu zřídka a ještě jen místně. Díky nebo spíš kvůli tomu se houby ještě teď, v první třetině června víceméně skrývají a lze nalézt jen hnojníky, hlenky a další drobotinu, která povětšinou vyráží brzy po deštích.

Většina houbařů smutní a čeká doma ve skrytu atlasů, Internetových stránek, vlastních fotografií starších úlovků či jen truchlíce nad sklenkou, až se příroda umoudří a nabídne jim nějaké ty úlovky.

Naštěstí se najdou i tací, kteří neskládají ruce do klína a své toulky přírodou v takových chvílích cílí na jiné krásy, hlavně rostliny, byliny, keře, stromy, jejich květy, listy, plody, ale také na hmyz. Vždyť i tam lze nalézt mnoho, mnoho krás pro oko i pro duši, nemluvě o samotné procházce po lesích, lukách i hájích, která je vždy balzámem na duši.

Jistě, mnozí mohou namítnout, že houby jsou výtečnou krmí nebo i jen kořením do spousty jídel, což zrovna o broucích říct nelze. Lze to ovšemve spoustě případů říct o většině bylinek a celkově rostlin, byť jen v některých fázích růstu nebo některých jejich částí.

Vynecháme-li na chvíli však z toho věčného koloběhu žití naše žaludky a zahledíme se na přírodu jako takovou, nelze odolat krásám, které nám nabízí a které hlavně pak v období dubna až června skýtají květy stromů, keřů i bylin. A nemusí se jednat ani o léčivky nebo naopak nějaké vzácnosti. Vždyť pohleďme třeba na relativně běžnou kamejku modronachovou.

Vyrůstá hlavně v listnatých lesích, na lesních okrajích, ale i na prosvětlených místech a uvnitř lesů a většinou ji lze považovat za indikátor růstu teplomilnějších druhů hub, hlavně pak hřibovitých i když to nemusí být pravidlem.

Pokud se pak oprostíme od květeny a zahledíme se od konce května do konce června hlavně v dubových lesích na zem i na ležící dřevo a hlavně na kmeny stromů, může naše oko potěšit asi jeden z nejkrásnějších brouků vůbec - roháč. Zvláště samci tohoto druhu jsou nádherní.

V tomto období můžeme svou pozornost obrátit i k motýlům, píďalám, housenkám, píďalkám, tesaříkům, střevlíkům, chroustům a dalšímu hmyzu, který mnohdy v tomto období lze zahlédnout a po zbytek roku jej neuvidíme, neboť si splní svou rozmnožovací povinnost, naklade vajíčka a zemře.

A na každé takovéto vycházce můžeme vždy doufat v nález nějaké té houby nebo alespoň hlenky. Ostatně mnohé hlenky jsou daleko krásnější a zajímavější, alespoň na pohled a z hlediska životního cyklu, než houby jako takové.

Navíc většině hlenek stačí jen trocha vláhy, pár kapek vody a okamžitě se začínají objevovat. A stejně jako hub i hlenek je hodně druhů. Narozdíl od většiny hub jsou ovšem daleko menší, chce se to dívat po mrtvých kmenech, pařezech a kořenech.

Pokud nějakou hlenku nalezneme, není nic lepšího než sáhnout po lupě či po makroobjektivu a fotit či prohlížet pěkně z blízka. Otevřou se nám zcela nové obzory a pohledy, jaké bychom snad ani nečekali. Mnohdy se u hlenek vyplatí si zapamatovat místo nálezu, projít další kus lesa a vrátit se cestou z lesa zpět.

Vývoj hlenek je relativně rychlý a tak už v rozmezí několika málo hodin můžeme sledovat dosti zásadní změny, ať už barevné, v rámci struktury nebo i znatelný posun v místě růstu.

Hlenky nejsou totiž vyloženě houbové organismy, byť jsou houbám blízké. Jedná se v určitém ohledu o přechod mezi houbami a živým organismem. Hlenky za svůj krátký "život" překonají vztaženo k jejich velikosti často i její několikanásobek.

Až tedy opět vyrazíte do lesa, mějte oči na stopkách, vnímejte jakýkoliv pohyb kolem sebe, může to být nějaký krásný brouk, motýl, mol, ...

Nebojte se sklonit k lecčemu, co vám v lese bude připadat divné, zvláštní, barevně se lišící, dívejte se na pařezy, spodní částí kmenů stromů a uvidíte, jakou krásu můžete nalézt.