Určitě jste se také už jako malé děti vždy na něco těšily, ať už to byly narozeniny, svátky, Vánoce, Mikuláš nebo třeba k babičce na chalupu. Podobně jsem se já už nějakou dobu těšil, až nastane onen kýžený "den D" a já vyrazím "na Kandíky".

Letošní zima se do posledního dechu bránila a nedovolovala jaru, aby už nastoupilo svou vládu. Kandík psí zub, jak se tato zákonem chráněná rostlina jmenuje celým jménem kvete většinou už v březnu. Já jsem pilně sledoval Internet, ale i rostliny v botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. O prvním dubnovém víkendu se na mne konečně usmálo štěstí a zahlédl jsem uprostřed záhonu dobře skrytou, kvetoucí rostlinu.

Nyní už bylo jen otázkou počasí a následně bohužel také vyřešení nějakých pracovních i soukromých záležitostí, než se seberu a vyrazím na Medník, cíl mé cesty, lokalitu to Kandíku psího zubu v České Republice ve volné přírodě.

Trochu jsem se děsil, aby nakonec jediná možnost a čas nebyl právě o víkendu, kdy tam dle skazek bývá nejen živo, ale na každou fotku se stojí fronta málem od vlaku v nedalekých Pikovicích či spíše na vlakové zastávce Petrov u Prahy. Stejně tak jsem netoužil ani po setkání se samozvaným ochráncem přírody Burlem.

Vybaven pouze vědomostmi z Internetu, fotoaparátem, 105mm makroobjektivem, stativem, pitnou vodou a spoustou odhodlání jsem odpoledne nasedl do auta a vyrazil. Kdybych se byl býval na mapu podíval pořádně, asi by mne odradil počáteční prudký výstup s výškovým rozdílem cca 70 metrů. Coby astmatik jsem to dal jen s velkýma přestávkama a za pomoci inhalátoru.

Poté, co jsem zdárně zdolal onen nechutný kopec (a následně zjistil, že to jde i jinak), vydal jsem se v protisměru naučnou stezkou, doufaje, že mne štěstí neopustí a skutečně zahlédnu na vlastní oči byť jen jednu jedinou rostlinu v dobrém stavu a budu si ji moct i vyfotit.

Překvapení na sebe nedalo dlouho čekat a našel jsem jednu malou sublokalitu hned u cesty, kde kvetlo 6 rostlin. Nejdřív jsem si jen tak sedl, opřel se zády o statný kmen smrku a kochal se tou nádherou, označenou zapíchnutými klacíky, asi aby někdo nedopatřením rostliny neponičil.

Po chvíli došlo i na focení, vybalil jsem nádobíčko a začal přemýšlet o úhlech, clonách, přiclonění, podsvícení, přiblesknutí a vůbec celé škále fotografických fíglů. Asi uprostřed focení, zrovna když jsem se přesouval mezi jednotlivýma rostlinama od opodál stojící chatky vyrazil pán s vozíkem, na kterém se vezl malý klučina. Z jejich hovoru jsem vyrozuměl, z toho mála, co jsem zaslechl, že jsou i bohatší místa co do počtu rostlin, než to, kde zrovna jsem.

Dofotil jsem co jsem už měl naplánováno a vydal jsem se vstříc dalším nálezům a objevům. Prvním objevem který jsem opodál učinil bylo varování ohledně rostlin Kandíku psího zubu od správy NPP, na které někdo připsal: "Pokud poškodíte kandíky, budete uBurlováni". Jelikož ze zmíněným panem Václavem Burlem mám už své zkušenosti, větička mne velice pobavila.

Cestou k dalším kandíkům jsem od místa, kde se dělí zelená turistická značka s naučnou stezkou začal potkávat nyní všudypřítomné, krásně barevné, místy až koberce tvořící jaterníky podléšky. Stejně tak jsem si hned na kraji všiml padlého kmene s nějakými houbovými obyvateli, které jsem si slíbil prohlédnout a případně vyfotit cestou zpět.

Konečně jsem se přiblížil k 12té zastávce naučné stezky a tam to skutečně propuklo ve velkém. Není nadsázkou když řeknu - Kandíky kam jsem se podíval. Rostliny jsem nepočítal, ale odhaduji, že stovka jich tam určitě kvetla. Bohužel byly znát i stopy předchozích návštěvníků a fotografů.

Opět jsem se pustil nejdříve do focení, pak do obhlídky terénu kolem a následně do dalšího focení. U jedné kvetoucí rostliny si někdo dal velkou práci s očištěním jejího okolí od rušivých prvků, tak jsem se posléze přesunul i k ní a vyfotil z několika úhlů.

Bohužel se nemilosrdně šeřilo a tak jsem byl nucen pomalu vyrazit na zpáteční cestu, abych stihl vyfotit ještě nějaké ty jaterníky a, jak jsem zjistil až cestou zpět, i první kvetoucí a hned vedle rozkvétající sasanku hajní. V případě jaterníků bylo opravdu hodně z čeho vybírat, ale nakonec mne k vytažení fotoaparátu přiměla právě až ona sasanka od které jsem se, s rozbaleným nádobíčkem, přesunul nejdřív jen malý kousek k nejbližším jaterníkům a posléze, když jsem výbavu jen polosložil do pohotovostně-transportní polohy i k onomu padlému kmeni.

Na kmeni jsem krom prvního konkurenta v hledání a požírání hub ve formě jednoho ze slimáků objevil i minimálně 2 druhy hub. Jedním byl dřevomor, kterého jsem si všiml už dříve, druhým pak některá z hlenek. Šero bylo v tomto místě ovšem už skutečně velké, však se kvapem blížila šestá hodina.

Cestou zpět jsem jen cca v polovině onoho příšerného svahu ještě vyfotil lýkovec jedovatý, kterého jsem si nikde jinde v lese nevšiml. Tento byl květy doslova obsypán, ale nakonec jsem si musel pomoct bleskem. A pak už hurá k autu a domů.

Těším se, že si třeba příští rok výpravu opět zopakuji. Už teď vím, co jsem vyfotit zapomněl a jak bych rád vyfotil kandíky příště. Držte mi palce.