Každoročně, většinou i v několika vlnách můžeme sledovat v médiích, ať už tištěných, Internetových, televizi či slyšet v rádiu, jak rostou a je potřeba rychle vyrazit do lesů a sklidit požehnanou úrodu. A většina národa, důvěřujíc těmto "ověřeným" informacím všeho nechá, odhodí tu pluh, tu klávesnici, tu rendlík, pánev, plínku ... a vyráží do lesa s vidinou nevídaného úlovku a následných hodů.

Lhostejno, zda se tato situace odehrává brzy z jara, kdy vyrážejí hlavně ti a ty odvážnější s vidinou smržů, kačenek a následně májovek, později, skoro na začátku léta, s vidinou hřibovitých druhů, nebo pozdě na podzim s vidinou čirůvek, posledních hřibů, hlívy, pařezníků ...

Bohužel, často skončí tento masový úprk do lesů spíš zklamáním, než čím jiným. A následně vyvstávají otázky, zda to dané médium myslelo vážně, proč lidem lžou, mystifikují, vymýšlejí si nebo publikují totální nesmysly, když úlovek namísto kýžených košů přetékajících hojnou úrodou si z lesa přinášejí sotva tak na polévku.

Právě zde je potřeba si uvědomit to, nad čím oni hlasatelé z médií zcela ohrnují nos, totiž že houby se nechovají dle toho, co se kde komu hodí, co kdo kde publikuje nebo jak se zrovna na jakém místě daří. Houby jsou organismy, které se řídí podle přírodních zákonů, které jasně říkají u většiny jejich druhů kdy mají či mohou růst, za jakých podmínek a kdy či kde naopak nemohou.

Setkáme se pak s tím, že v jedné části republiky, regionu či třeba jen konkrétního lesa panují podmínky nadmíru vhodné pro růst daných sezóních hub, zatímco jinde nezavadíte ani lidově řečeno o prašivku a naopak.

Je třeba vzít v potaz to, co ona média zcela opomíjejí. Uvidíme-li například v televizi koš doslova přecpaný zjara hřiby dubovými, určitě nemá smysl na ně vyrážet do jehličnatých lesů. Šance je v bučinách, doubravách, ale také lipových alejích. Naopak pokud na podzim uvidím koše plné ryzců pravých a smrkových, listnaté lesy budou zcela mimo hru.

Každá houba vyžaduje určité podmínky, ve kterých je ochotna vyhnat z podhoubí plodnice, aby splnily onu důlohu nejdůležitější, tedy rozmnožovací. To hlavní z houby totiž není co sbíráme, ale to, co je pod zemí. Ale o tom si povíme třeba někdy jindy.

Podstatné jsou ony podmínky. Většina hub, pokud vynecháme dřevokazné, potřebuje samozřejmě vláhu. Některé méně, jiné více, další až extrémně. I v tomto ohledu dnes zůstaneme věrni těm nejběžnějším, převážně hřibovitým, které jsou nejpopulárnější.

Může se stát, že bude pršet týden i dva v kuse a přesto následně nenajdeme skoro ani houbičku. Důležitým faktorem zde nejsou jen denní teploty či slunečné dny, ale také vítr. Snad více než ono slunce dokáže právě vítr spolehlivě vysušit lesy, luhy, háje, pole i luka. A to nejen za slunečného, ale i za stinného, podmračného počasí.

Důležitá je i znalost lesů, do kterých se vydáváme, o to více, pokud se nenalézají v rovině, ale v členitém terénu, ve svahu, nebo třeba na písčinách. Jižní svahy na straně jedné přejí teplomilným druhům hub, na druhé právě tím, že jsou nejvíce vystaveny slunku, vysychají nejdříve.

Písčiny si vláhu udrží skoro nejkratší dobu, skoro stejně krátkou, jako vápence, které teplo též akumulují a následně je postupně uvolňují.

Vraťme se tedy zpět na začátek. V médiích proběhla zpráva, v lepším případě alespoň lokalizující nálezy na základě kterých láká lidi do lesů, že na jižní moravě, na hodonínsku našli navídané množství hřibů borových. Ve většině případů taková zpráva vyvolá až masovou histerii a všichni vyrazí do lesů, lhostejno jakého složení či v kterém regionu.

Jen málokdo se zamyslí nad tím, že hřiby borové vyžadují, alespoň v našich podmínkách buď borovice nebo buky, s kterými soužijí neboli tvoří mykorhizu. Pod smrky, duby nebo třeba v břízkách je rozhodně nenajdeme.

Stejně tak je třeba zohlednit lokální podmínky v daném regionu, tedy jak to tam bylo v posledním cca měsící se srážkami, průměrnými denními teplotami, jaký je pravděpodobně podklad v dané oblasti (žula, vápenec, břidlice, ...).

Jedině až toto vše zohledníme, má smysl se zabývat zprávami, které někde na papíře či na Internetu čteme, slyšíme v rádiu nebo dokonce sledujeme jako nejhlavnější trhák zpravodajské relace té které televize.

Ani na sousedy bychom se neměli moc spoléhat. Nevíme, kam chodí na svoje úlovky, hlavně pokud je v okolí více lesů nebo pokud jsou rozsáhlejší (hlubší). Stejně tak si někteří sousedé rádi zažertují a vloží na dno koše například šišky.

Zkusme tedy používat náš zdravý selský rozum. Pokud u nás významněji nepřšelo poslední měsíc, je skoro zbytečné reagovat na jakékoliv zprávy o tom, že někde našli za hodinu 8 košů hub a naopak, pokud u nás v letní sezóně bezmála 4 týdny prší, pak je velká šance, že v lesích bude co sbírat.

V době srážkově průměrné pak zkusme vyhledávat vlhčí místa, ale ne extrémně podmáčená, na těch se hub moc nedočkáme. A v době, kdy nastane masové šílenství způsobené nejen nejmeN@vanou TV zůstaňme raději doma. Uvědomme si, že v takové době vyrazí do lesů spousta, ale opravdu spousta lidí, často i Ti, kteří jinak o les ani nezavadí a tedy šance na kloudný nález a klid v lese je skoro nulová.

Nepodléhejme davovému šílenství vyvolanému masmédii. Ve většině případů budeme spíš zklamáni než co jiného, pokud se nám tedy vůbec na oblíbené lokalitě podaří alespoň zaparkovat a přes hulákající rodiny s nepřeslechnutelným potomstvem se propracovat na ta "naše" místa.