hořec panonský (gentiana pannonica)

Hořce a hořečky se mě zalíbily už na první pohled a to nejen podle českého názvu. Táhlo a přitahovalo mne to k nim. Tak jsem pomalu, postupně, začal vyhledávat jejich lokality a fotografovat jednotlivé druhy. Pouť je to dlouhá, časově i vzdálenostně, neboť jednotlivé druhy se u nás vyskytují roztroušeny jen na izolovaných místech v rámci celé republiky.

Ale začněme z jiného soudku, tedy u vlastního jména hořec. Je hned několik českých slov, které obsahují podobný či stejný slovní základ. Tento název může tedy vyvolat různé asociace, ať už se slovem hoře (žal, bolest), hoření (plameny, oheň) nebo hořkost (chuťový vjem).

Ponoříme-li se do minulosti a zapátráme-li v různých zdrojích, nakonec dojdeme k poznání, že se název opravdu odvozuje od posledního zmíněného, tedy od hořkosti. Pro tuto vlastnost zůstávají rostliny na většině svých přirozených lokalit nepoškozené zvěří ať divokou, nebo chovnou (krávy, ovce, ...). Vyhýbá se jim právě pro tuto vlastnost.

Naopak v minulosti byl hlavně lidmi pro ni, ale nejen pro ni vyhledáván a vysazován poblíž jejich obydlí.

hořec tolitovitý (gentiana asclepiadea)

Například hořec žlutý, který není původem z České republiky, bylv  20. – 30. letech 20. století u nás vysazován hlavně za účelem výroby likérů. Vzhledem k jeho potřebám ohledně nadmořské výšky byl vysazován v Krkonoších, Krušných a Orlických horách, Šumavě a v Hrubém Jeseníku.

Latinský název celého rodu, tedy Gentiana je pak odvozován od jména syna ilyrského krále krále Pleurata II., který se jmenoval Gentius a vládl v letech 180–168 př. n. l. v Illyrii. Už v té době se lidé, hlavně pak panovníci a velcí myslitelé zaobírali léčivými vlastnostmi bylin.

hořeček mnohotvarý český (gentianella praecox subsp. bohemica)

Svou hořcovou pouť jsem, poněkud nezvykle, začal nedaleko Prahy, v Pruhonickém parku. A nebylo to proto, že bych tam tušil nalézt rostliny tohoto rodu, ba byly pro mne příjemným překvapením. Lze zde nalézt relativně bohatou populaci hořce tolitovitého. Chodím jej tam v době květu obdivovat pravidelně již několik let, většinou bez fotoaparátu, prostě si jen odpočinout a posedět na jednom stinném místě na nedaleké lavičce.

Další z hořců není přímo hořcem, ale hořečkem. Na jeho lokalitu jsem se vydal opakovaně a až při druhé návštěvě jsem oslavil úspěch a zastihl jej kvetoucí. Napoprvé jsem moc spěchal a našel jsem jen několik nekvetoucích rostlin, které se jen stěží daly vytušit ve vzrostlé trávě. Konkrétním druhem je hořeček mnohotvarý český.

Lokalita na kterou jsem se vydal se nachází na Šumavě a je asi jednou z nejproslulejších. Podle některých zdrojů se v opravdu dobrých letech dá na místě nalézt až několik stovek kvetoucích rostlin. Já se trefil v roce chudším, ale i tak se zde nacházelo rostlin několik desítek. Místo je přírodní rezervací a skýtá hezkou vyhlídku do kraje.

hořec křížatý (gentiana cruciata)

Letos jsem opět přidal na náročnosti i na počtu druhů. Prvním který jsem se vydal hledat byl hořec křížatý. Díky ne zcela bezchybným informacím jsem se na lokalitu vydal hned dvakrát. Lokalita je totiž dělena na dvě sublokality, přičemž tento druh se vyskytuje jen na jedné z nich. A dostupné informace zaměňují obě lokality jménem i číselným označením. I tak byla návštěva první, takzvaně plané lokality příjemná a druhově pestrá.

S odstupem bezmála dvou týdnů jsem navštívil i lokalitu druhou a hořec křížatý potkal ve velmi příjemném počtu kvetoucích rostlin. Místy bylo obtížné projít bez pošlapání a poškození jeho rostlin. Jedná se o jeden z drobnějších a nenápadnějších hořců kvetoucí krásně modře. Rostliny jsou často skryty a utopeny v trávě, díky čemuž na lokalitě některé občas podlehnou předčasnému zkosení, jak jsem si potvrdil i sám procházkou v rámci lokality.

hořec panonský (gentiana pannonica) albinická forma

Dalším a pro tuto aktuální chvíli posledním hořcem je zatím hořec panonský. Na obsáhlejší informace o tomto druhu, jakožto i na spoustu fotografií jsem narazil při pátrání po jiném zástupci tohoto rodu, který se liší především barvou květů.

Jelikož Šumava není zas až tak daleko, bylo jen otázkou času, kdy se prostě neudržím a vyrazím oním směrem. A okolnosti včetně počasí dělaly co mohly, abych v ona místa vyrazil skutečně záhy po onom nezávislém Internetovém průzkumu. Jednoho úterního dopoledne jsem se vydal nejprve pracovně do Plzně a už před odjezdem jsem zvažoval, že cestu zpět bych poněkud protáhl jižním směrem přes Šumavu.

Když jsem tedy dopoledne vyrážel do Plzně, krom běžné výbavy jako jsou "montérky", notebook a dobrá nálada jsem přibalil i fotoaparát, stativ, objektivy, baterky, oblečení a obuv do přírody, dostatek tekutin i poživatin, pro případ skutečně krizových podmínek bez nálezu i spacák a vyrazil jsem.

Po poledni jsem už opouštěl Plzeň a mířil směr vodní hrad Švihov, Klatovy a dále na Šumavu. Brzy se začaly na ukazatelích ukazovat mě povědomé i známé názvy jako Kašperské Hory, Kvilda, Stachy, Železná Ruda, Volyně, Strakonice a další.

hořeček mnohotvarý český (gentianella praecox subsp. bohemica)

Počasí bylo ideální, žádné extrémní vedro, jen mírně zamračeno, světelné podmínky pro focení přímo nádherné, ba čím víc jsem se blížil právě cíli mé cesty, Horské Kvildě, tak i decentně poprchávalo.

Jelikož se na Šumavě jedná o opravdu známý a vyhledávaný druh, předpokládal jsem, že informační střediska umístěná snad v každé turisticky významnější lokalitě budou krom jiné znát i místa výskytu, dokonce na Internetu jsou k nalezení fotografie odkazující se na okolí Horské Kvildy jako jedné z nejbohatších lokalit snad hned po okolí obce Prášily.

Zde však nastalo první zklamání. Zaparkoval jsem na relativně volném parkovišti na Horské Kvildě přímo u informačního centra a celý nedočkavý, ještě v montérkách vešel dovnitř právě s dotazem na tuto přírodní nádheru. Rozčarování bylo skutečně veliké. Obsluha se tvářila, jako by ono jméno slyšela prvně a ochota použít k vyhledání i jen kusé informace venku inzerovaného Internetu byla nulová. Jediné, čeho jsem se záhy dočkal bylo nasměrování do informačního centra nacházejícího se v pár kilometrů vzdálené Kvildě s tím, že tam jsou vzdělaní a proškolení pracovníci.

Navrhuji tedy provozovateli těchto informačních center zvážit, zda takovýto personál nestojí za výměnu. Už i proto, že hořec šumavský je přímo zmíněn jako jedna ze zajímavostí a vzácností Šumavy a samozřejmě právě obou Kvild na informační tabuli umístěné u parkoviště autobusů na Kvildě.

hořec panonský (gentiana pannonica)

Ještě, že personál na Kvildě je na hony vzdálen ochotou, chováním i vědomostmi tomu z Horské Kvildy. Milá, usměvavá, příjemná paní mne vyslechla a okamžitě velice ochotně ukázala a vysvětlila, kde se nachází nejbližší lokalita a nabízela hned i některé další. Bez ptaní přidala informaci, že už asi týden kvetou a jen želela, že nemůže jít jejich krásu také obdivovat. Stejně tak nabídla, že pokud by ona lokalita nesplnila očekávání a potřeboval či chtěl bych shlédnout i další, mám se zastavit a navede mne tam.

Povzbuzen jejím milým úsměvem, zjevem a optimismem jsem ihned vyrazil na parkoviště pro foťák, stativ a hurá vzhůru a pak dolů, cestou necestou, polem nepolem, kolem ohradníku bez obyvatel až k oné nádheře. Na lokalitě jsem se kochal asi půl druhé hodiny a pilně fotil. Z blízké usedlosti se ke mě občas doneslo i posměšné slovo tamních obyvatel, kteří možná ani netuší, jakou vzácnost mají bezmála za plotem.

hořec panonský (gentiana pannonica)

Už cestou na lokalitu pro mne bylo překvapením, že zde ještě kvetou v nížinách už dávno odkvetlé vlčí boby mnoholisté. Cestou zpět jsem tedy věnoval pár fotografií i jim, stejně jako odkvétajícímu kokrhelu většímu, který je na Šumavě také hojný.

I když k parkovišti a autu bylo možno projít kratší cestou, onen euforický stav z nádherného pozdnějšího odpoledne a hlavně z oněch hořců vedl moje kroky zpět do informačního centra, kde jsem prostě musel vyrušit již zmíněnou paní z její práce, když se věnovala někomu jinému a ještě jednou jí poděkovat za důkladné informace, kterýma mne navedla na lokalitu a za zážitek, který mne lokalita poskytla. A svůj dík opakuji i zde. Takto si představuji, lidově řečeno, osobu nacházející se na správném místě. Pokud by to snad četl kdokoliv s osobní znalostí ať už této milé paní, ale i dalších zaměstnankyň informačního centra v Kvildě a jejich nadřízených, vyřiďte jim mé poděkování. Tak jak vyšší nadmořská výška a tam umístěná mládež zklamala, tak Kvilda a tamní personál vyzařoval ochotu, vítal návštěvníky úsměvem a snažil se uspokojit výstižnou informací jakýkoliv dotaz.

Doufám, že tím má cesta za hořci nekončí a ještě letos si splním alespoň další jeden druh. Držte mi palce a uvítám jakékoliv informace o lokalitách, blízkých i vzdálených.