Carl von Linné

Dnešní způsob pojmenovávání rostlin a živočichů, takzvanou botanickou a zoologockou nomenklaturu zavedl v 18.tém století významný švédský přírodovědec a lékař Carl Linné. Sám za svůj život stihl pro vědu popsat a pojmenovat právě v rámci jím zavedeného systému 7300 rostlin a jeho jméno je spojeno i s pojmenováním řady živočichů.

Systém pojmenovávání je ve své podstatě jednoduchý, ale i složitý. My se z něj podíváme jen na to nejpodstatnější pro říši hub. A jelikož vše se nejlépe ukazuje na příkladu, vezměme se aktuální platné latinské jméno Suillus variegatus (Sw.) Richon & Roze 1888.

První je vždy rodové jméno, u nějž platí pro latinský název pravidlo vždy psát první písmeno velké. Rod zahrnuje příbuzné, geneticky blízké druhy na základě zkoumání podobnosti. V našem případě je rodovým jménem Suillus, který se do češtiny překládá jako klouzek.

Jelikož by rodové jméno rozhodně nebylo pro popis dostačující, přidává se i druhové jméno (v odborné literatuře se pojmenování rod + druh nazývá binomické jméno). V našem případě je celým druhovým názvem Suillus variegatus a překládá se jako klouzek strakoš.

Tím bychom si, teoreticky vzato, měli vystačit, ale v praxi je to jinak. Druhy lze ještě dále dělit na poddruhy, odrůdy (variety), pododrůdy, formy a subformy (podformy).

U hub se nejčastěji setkáme s odrůdou (varietou), typickým příkladem může být hřib kovář (Neoboletus luridiformis) a jeho odbarvená odrůda - hřib kovář odbarvený (Neoboletus luridiformis var. discolor).

klouzek strakoš (Suillus variegatus (Sw.) Richon & Roze 1888)

Setkat se můžeme i s formou, zde jako příklad poslouží hřib meruňkový (Rheubarbariboletus armeniacus) a jeho forma hřib meruňkový žlutavý (Rheubarbariboletus armeniacus f. luteolus).

Tím ale naše cesta k poznání tajů latinského pojmenování nekončí, stále ještě nám zbývá prozkoumat pár částí pojmenování u našeho příkladu Suillus variegatus (Sw.) Richon & Roze 1888.

Každý druh byl někým objeven a popsán pro vědu. Popsáním pro vědu se rozumí publikování informací s popisem daného druhu v nějakém vědecky uznávaném médiu a platí zde prosté pravidlo - kdo dřív. Pokud by tedy ten samý druh pro vědu nezávisle na sobě popsali dva autoři a publikovali v rozsahu dvou dnů od sebe, vyhrál by ten první a jeho pojmenování druhu je bráno jako platné. Jméno autora či více autorů je pak k danému druhu připojeno.

V praxi se můžeme hlavně u rostlin často setkat jen s písmenem "L.", což je zkratka pro v úvodu článku zmíněného Carla Linné.

Olof Peter Swartz

Pozornější si jistě již všimli, že u námi zkoumaného pojmenování klouzka je ale nějaká zkratka v závorce. Jméno nebo jeho zkratka v závorce značí původního autora. (Sw.) je tedy původním autorem, jedná se o zkratku používanou pro švédského botanika a pteridolioga Olofa Petera Swartze žijícího na přelomu 18 a 19 století.

Řečeno jinak v případě přeřazení určitého druhu do jiného rodu nebo při jiné změně taxonomické hodnoty (například změna druhu v poddruh, poddruhu na druh) zůstává v platnosti druhové epiteton (druhový přívlastek, jméno druhu) a jméno původního autora se dává do závorky. V našem případě popsal klouzek strakoš roku 1810 Swartz ještě jako Boletus variegatus.

A co se stane se starými názvy v případě přeřazení nebo s názvy publikovanými až později? Nezahazují se, neruší se, stanou se z nich synonyma pojmenování daného druhu.

Občas je za názvem jako poslední uváděno číslo. Jedná se o rok, ve kterém byl druh buď popsán, nebo naposledy revidován a přeřazen. V našem příkladu se tedy jedná o rok 1888.

Pokud bychom se tedy teď na celý název podívali znovu a stručně si ho na základě tohoto článku shrnuli: Suillus variegatus (Sw.) Richon & Roze 1888 lze číst jako rod: Suillus, druh: variegatus, původně popsal: Sw., revidovali a přeřadili: Richon & Roze roku: 1888.