Co čech, to houbař. Neplatí to zcela, ale houbaření je rozhodně v ČR a SR, ale i některých okolních státech velice rozšířeným a populárním koníčkem. Bohužel, tento koníček není bez nebezpečí, dokonce hrozí i nebezpečí smrtelných otrav či otrav s trvalými následky.

čirůvka zelánka (foto Mahony)

Výzkumy hub a houbové říše nám neustále přinášejí nové poznatky, ať už stran léčivých účinků některých druhů hub nebo naopak možných otrav některými druhy vyvolávanými. Dnes se budeme zabývat právě tím druhým, tedy otravami. Konkrétně otravami houbami, které ještě v celkem nedávné době byly považovány za jedlé, sbírány a často masově konzumovány.

Jedná se konkrétně o čirůvku zelánku (Tricholoma equestre) a čirůvku zemní (Tricholoma terreum). Dotkneme se však i čirůvky osikové (Tricholoma frondosae), která je čirůvce zelánce velice podobná a lze je vzájemně snadno zaměnit.

V posledních letech se objevily opakované zprávy z různých koutů světa, hlavně z Polska a Francie, o otravách čirůvkou zemní a čirůvkou zelánkou. Nejprve nebyly dávány do vzájemných souvislostí. Například ve Francii se v 90tých letech minulého století prokazatelně otrávilo 12 lidí čirůvkou zemní a tři z nich otravě podlehli.

Následný důkladný výzkum čirůvky zemní, který provedl tým francouzských lékařů pod vedením Pierra Godeaua z pařížské fakultní nemocnice Pitié–Salpetričre, vyloučil jinou možnost. Toxicita extraktu z hub byla prokázána i na laboratorních myších. U všech otrávených propukla těžká rhabdomyolýza.

Výzkum pokračoval, zkoumalo se množství a způsob vyvolání otravy. Do výzkumu se pustili i v jiných koutech světa, například v Číně.

A právě tam nakonec slavil výzkum největší úspěch. Týmu prof. Jikai Liua z Kunmingského botanického ústavu Čínské akademie věd se podařilo identifikovat toxické sloučeniny způsobující popsanou otravu.

čirůvka zemní (foto Herom)

Jedná se o saponaceolid B a také saponaceolid M. K vyvolání otravy je zřejmě potřeba jejich současné působení, opakované pozření a vysoká dávka. Tytéž látky se podařilo identifikovat i v čirůvce zelánce.

Následně proběhl i celosvětový výzkum čirůvky zelánky a molekulární analýza podobných druhů či uznávaných variet. Srovnávalo se i několik sporných, vzájemně podobných druhů uváděných v latině někdy i jen jako synonyma čirůvky zelánky, jindy jako samostatné druhy - Tricholoma equestre, Tricholoma flavovirens a Tricholoma auratum. Výsledkem je potvrzení zařazení všech tří zmíněných jako zástupců téhož druhu.

čirůvka osiková (foto Houbomil)

Dalšímy výsledky molekulární analýzy bylo také posouzení Tricholoma joachimii a synonyma Tricholoma equestre var. pallidifolia jako zástupců jiných druhů nepatřících do skupiny čirůvky zelánky. Podobně byly srovnány podobné druhy čirůvka zelánka a čirůvka osiková a genetická analýza také ukázala, že jde o dva odlišné druhy. Bohužel přítomnost jedovatých látek v nich zkoumána nebyla a je tedy lepší je považovat prozatím minimálně za podezřelé.

Byly zkoumány také hraniční množství vedoucí k otravám. Podle některých zdrojů je relativně bezpečné konzumovat množství nepřesahující 100g syrové houby (před tepelnou úpravou) týdně. Popsané otravy se projevují při opakované konzumaci hub v rámci několika po sobě jdoucích dnů (řádově týdně), přesahující v souhrnu celkové množství 500g syrové houby (před tepelnou úpravou).

Čirůvku zelánku a čirůvku zemní lze tedy považovat za jedovaté houby a celkově se vyhnout jejich jakékoliv konzumaci, neboť by se mohlo jednat o dost nebezpečné hazardování se zdravím. Čirůvku osikovou je lépe brát jako podezřelou a i její konzumaci raději oželet.

_{Literatura:
Pozor na čirůvky! - www.akademon.cz 
A molecular contribution to the assessment of the Tricholoma equestre species complex - www.ncbi.nlm.nih.gov 
Tricholoma equestre poisoning - (Man-on-Horseback, chevalier) - Health Canada}