vstavač bledý (Orchis pallens)

Asi to každý znáte, houby sice rostou víceméně celoročně, ale najdou se prostě období, která jsou přeci jen poněkud víc hluchá, bezhoubová, druhově chudá a pak si člověk říká, čím se zrovna nechat v přírodě nalákat, za čím vyrazit, co postavit před objektiv a užít si krajinu i focení.

Já se už před několika lety rozhodl, že pokud to bude možné, nafotím se každý rok alespoň jeden mnou ještě nefocený druh našich divokých orchidejí ve volné přírodě. Samozřejmě, mohl bych do skleníků, mohl bych jich zvládnout valnou většinu za jeden rok, ale krása je i v tom určitém odříkání.

Letos jsem si tak splnil ve volné přírodě druhy dva a opravdu jsem měl co dělat, abych se nevrhl i po některých dalších a opravdu si je nechal na roky další. Na straně druhé, tyto už focené mohu potkat i na jiných lokalitách a pokochat se jimy i z míst, kde jsem ještě nebyl, nebo se vrátit i na místa už navštívená a nafotit je jinak, lépe, v jiné kondici.

Vzhledem k situaci kolem COVID-19 jsem měl, až trochu nečekaně, poněkud víc volného času, nebo možnosti si vzít volno a vyrazit do přírody skoro na počátku první vlny krize se zmíněným virem související. Auto už sice trochu protestovalo, hlavně spojka už naznačovala, že mne taky může někde cestou zapomenout, ale nakonec bylo statečné a zvládlo se mnu objezdit všechny cesty, dlouhé i krátké, na honu za orchidejemi a nejen za nimi.

vstavač bledý (Orchis pallens)

Dostal jsem se tak 19. dubna na jednu ze tří známých lokalit vstavače bledého (Orchis pallens) v Čechách. Až na Moravu se i přeci jen jet na otočku nechtělo a ubytovat se nebylo kde, ubytovací zařízení byla nuceně zavřená. Na to jsem nakonec doplatil na Šumavě, ale o tom až za chvíli.

Lokalita vstavače bledého v podkrkonoší mne překvapila. Nalezl jsem ji celkem snadno, je nedaleko od silnice třetí třídy, dokonce je na ni přímo z oné silnice vidět. Jedná se o malý remízek v louce, nyní už oplocený a volněji zarostlý náletovými dřevinami, hlohem, břízou, ... Na kraji lokality, u jediného vstupu přes novou oplocenku je i prosba a varování, aby se každý uvnitř choval opravdu obezřetně a podumal, zda tam opravdu chce.

výhled z podkrkonošské lokality

Sám, když jsem k lokalitě přišel, jsem si oplocenku nejprve celou obešel po vnějším okraji, vždyť rostliny mohou být opravdu tak blízko, že by vstup byl zbytečný. I přes to, že jsem s sebou měl opravdu "dlouhé" sklo, ať jsem se snažil sebevíc, na rostliny jsem v podstatě nedosáhl, ale byly uvnitř vidět cestičky, kterých jsem se nakonec rozhodl využít a opatrně z nich rostliny nafotit.

Nejsem už nejmladší, žebřík přes oplocenku se navíc jevil poněkud poddimenzovaný pro mou váhovou katerogii, zatíženou navíc fotoaparátem, několika objektivy, bleskem, stativem a dalším příslušenstvím, ale s trochou obezřetnosti to vydržel.

jahodník obecný na lokalitě v podkrkonoší

A pak už jsem byl jak v sedmém nebi, kochal jsem se jednotlivými rostlinami, fotil, fotil a zase jen fotil. Samozřejmě jsem fotil i vně oplocenky, nezůstal jsem jen u zmíněných vstavačů bledých. Vždyť všude člověk narazí na krásné a zajímavé rostliny v různém stádiu růstu.

Ale teď se chci zabývat opravdu jen orchidejemi, takže ostatní rostliny přeskočím a posunu se v čase jen o pár dnů (dobrá, dva páry) do 23. dubna 2020. To jsem se dostal na druhou ze tří Českých lokalit vstavače bledého, tentokrát v podhůří Šumavy.

Nejdřív jsem se poblíž podíval na lokalitu jiných našich vzácností, kde jsem se setkal s jedním místním nadšencem a jedním profesionálem, prohodili jsme pár slov o hořci jarním, který se nám v místě nepovedlo zastihnout v květu, ale který prý letos udělal myslím 3 květy, o hadím jazyku obecném a vyfotil jsem si ještě nekvetoucí prstnatce májové.

hadí jazyk obecný na lokalitě v podhůří Šumavy

Potom jsem se, po menších navigačních obtížích a terénním testu svého ryze silničního přibližovadla vydal na nedalekou lokalitu vstavače bledého. Tedy na lokalitu, poblíž lokality. Lokalitu jsem ještě musel najít. Po troše bloudění lesem a focení jiných zajímavých rostlin mne předběhl onen amatérský botanik z první lokality, i když přijel až po mě a když jsem konečně vešel, opět do oplocenky, ale tato chrání rostliny hlavně před zvěří, on už měl v podstatě odfoceno a prohlédnuto.

Rostliny byly na menším prostoru než v lokalitě první, ale byly rozhodně v čistším terénu, zastíněném buky. I tady jsem si radostně zafotil, někdy jen s mírným odsunem malých ohrádek, kterými tu rostliny označují a jejich následným pečlivým návratem k rostlinám.

dřípatka horská

Pak jsem měl, ještě ten samý den, políčeno na další orchidej, prstnatec bezový, který už v oné době také kvetl. Bohužel se mi ani na jednu z vytipovaných lokalit nepodařilo dorazit přesně a najít tam kvetoucí rostliny. Náladu mi to nepokazilo, naopak jsem si nafotil na vloni vytipované lokalitě nádherné dřípatky horské.

A tady právě ten povzdech stran ubytování v době Covidové. O den později jsem se, také ně zrovna úspěšně, vydal lépe si vyfotit jinou z orchidejí v Českém Krase a vůbec jsem na lokalitě nedokázal najít jedinou rostlinu. Mezitím jsem si na Facebooku trochu postěžoval nad svým Šumavským úspěchem i neúspěchem a dostal tip na nádhernou lokalitu.

prstnatec bezový

Ano, hádáte správně, hned jak to šlo, tedy 26. dubna 2020 jsem už zase nastartoval auto, nažhavil pneumatiky a vydal se, opět, na Šumavu. Tentokrát víceméně najisto, jen jsem zjistil, že bych občas měl krom na vrstevnice koukat na mapách i na to, zda se u nich čísla zvětšují nebo zmenšují. A tak tam, kde jsem čekal údolí byl kopec. Krásný kopec s pastvinami a stovkami rostlin prstnatce bezového.

Podle popisu měl být až v zadní části lokality, ale nakonec, zdá se, je roztroušen po lokalitě v náhodných místech opravdu všude, ve stínu, na plném slunci, jednotlivě i ve skupinách, ve žluté i fialové formě. Sluníčko svítilo a i přes brzké jaro i krásně hřálo, tak se mi z lokality ani moc nechtělo, spíš jsem se jen kochal, procházel, chvílemi fotil a užíval si nádherný den.

prstnatec bezový

Zpátky jsem už ani nějak nechtěl dojem z opravdu úžasné lokality ničím přebíjet, kalit, doplňovat a tak jsem si jen, v naprosté pohodě, klidu a míru udělal ještě menší projížďku autem částí Šumavy a pomalu se odebral zpátky k Praze, plný krásných dojmů.