čeleď: jilmovité - Ulmaceae
popis: Je to strom velkých rozměrů, s průměrem kmene i přes 1 m. Střídavé listy jsou asymetrické, dvakrát ostře zubaté, často s několika laloky. Listy jsou na omak velmi drsné.
rozšíření: Jilm drsný roste v celé Evropě od V. Britanie po Ural, na severu po 67.stupeň s.š. V jižní Evropě je jen v horách. Pěstuje se řada kultivarů s odlišným vzrůstem.
zajímavost: Jilmy kvetou a tvoří semena dřív než jim začnou rašit listy. Semena dozrají ještě zjara, vítr je rozfouká po okolí, a hned začnou klíčit a růst. To je v české přírodě nezvyklé, semena většiny zdejších dřevin jsou schopné klíčit až po přezimování.
nemoci: V minulosti se jilmy dožívaly značně vysokého věku. Prý byly prokázány i exempláře staré zhruba 400 let, s kmeny o průměru až 3 m. Nyní dochází k častým úhynům jilmů. Může za to houbová nemoc, kterou přenášejí 2 druhy brouků rodu Scolytus. Hlavně je to bělokaz jilmový /Scolytus scolytus/ a bělokaz pruhovaný /Scolytus multistriatus/. Podle starší literatury se škodlivá houba jmenuje Ceratocystis ulmi, podle nového článku v časopisu Vesmír 2012/4 je to Ophiostoma novo-ulmi. Jilm horský je proti této chorobě poněkud odolnější než ostatní druhy jilmů, ale i jeho porosty postihly těžké ztráty. Nejlépe odolávají jilmy, které rostou osamoceně. Výhodou jilmů je, že semena tvoří i poměrně mladé stromy, ale brouci si vybírají až stromy starší, proto jilmy z naší přírody nezmizí. | 
