| Popis | | Popis
Ořešák černý (Juglans nigra) je mohutný, opadavý, jednodomý strom z čeledi ořešákovitých, který ve své domovině dorůstá výšky 30 až 50 metrů (v našich podmínkách obvykle 25 až 35 metrů). V lesních porostech tvoří přímý, štíhlý a vysoko čištěný kmen, v otevřeném prostoru pak vyvíjí širokou, vysoko klenutou a poměrně hustou korunu. Kůra je v mládí šedohnědá, avšak starší stromy mají velmi charakteristickou, hluboce brázditou a podélně popraskanou borku, která je tmavě šedá až téměř černá. Listy jsou střídavé, liché či sudé peřenodílné, velmi dlouhé (až 50 cm) a složené z 11 až 23 úzkých, jemně pilovitých lístků. Na rozdíl od ořešáku královského jsou tyto lístky na rubu jemně pýřité a po rozemnutí intenzivně voní.
Samčí květenství tvoří tlusté, válcovité jehnědy dlouhé 5 až 10 cm, které vyrůstají na loňském dřevě. Samičí květy rostou po 1 až 5 na koncích letošních výhonů. Plodem je kulovitý až mírně hruškovitý ořech o průměru 4 až 6 cm, obalený v tlustém, zeleném, drsném a ne pukavém rubinu, který je hustě posetý drobnými žlázkami. Samotná skořápka ořechu je tmavohnědá až černá, extrémně tvrdá, tlustostěnná a hluboce, ostře brázditá.
Stanoviště
Ve své severoamerické domovině je ořešák černý typickou dřevinou lužních lesů a bohatých, naplavených říčních údolí. Vyžaduje hluboké, kypré, hlinité nebo hlinitopísčité půdy, které jsou stabilně vlhké (nikoliv však trvale zamokřené), dobře zásobené živinami a humusem a bohaté na vápník. Je to dřevina výrazně světlomilná, v mládí sice snese mírný boční stín, ale v dospělosti vyžaduje plné oslunění koruny. V České republice se pěstuje v zámeckých parcích, arboretech a v teplých oblastech (zejména na jižní Moravě) byl úspěšně vysazován do lesních porostů v říčních nivách.
Ochrana
Ořešák černý není v České republice původním druhem. Pochází z východní části Severní Ameriky, odkud byl do Evropy (konkrétně do Anglie) dovezen v první polovině 17. století. V Čechách byl poprvé vysazen v roce 1835 v Královské oboře v Praze (Stromovka). Vzhledem k tomu, že jde o introdukovanou lesní a parkovou dřevinu, není uveden v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR a nepodléhá žádné zákonné ochraně. V místech výsadeb na jižní Moravě (např. v oblasti soutoku Moravy a Dyje) se sice přirozeně zmlazuje, ale nechová se u nás jako agresivní invazní druh.
Zajímavosti
-
Jak ho v terénu bezpečně odlišit od ořešáku královského (vlašského)? Přestože celkový habitus obou stromů je podobný, ořešák černý spolehlivě poznáte podle listů a plodů:
-
Ořešák černý: Listy jsou složené z velkého počtu lístků (11–23), přičemž koncový lístek často chybí nebo je zakrnělý. Rubin plodu je drsný, matný a nepuká (plod padá ze stromu v celém zeleném obalu). Skořápka je černá, extrémně tvrdá a hluboce rozbrázděná. Borka kmene je tmavá až černá.
-
Ořešák královský (Juglans regia): Listy mají menší počet lístků (zpravidla 5–9) a koncový lístek je největší. Rubin plodu je hladký, lesklý a v době zralosti sám puká a uvolňuje čistý ořech. Skořápka je světle hnědá, víceméně hladká s jemným reliéfem. Borka starších kmenů zůstává dlouho světle šedá.
-
Biologická válka jménem juglon: Ořešák černý je pověstný svou silnou alelopatickou aktivitou. Jeho kořeny, listy i rubiny plodů obsahují chemickou látku juglon. Ta se uvolňuje do půdy a funguje jako vysoce účinný přírodní herbicid. Výrazně potlačuje růst mnoha jiných rostlin v okolí stromu (např. rajčata, brambory, jabloně či borovice v jeho blízkosti chřadnou a hynou). Tímto způsobem si strom kolem sebe čistí prostor od konkurence.
-
Luxusní nábytkářské zlato: Dřevo ořešáku černého patří k nejvíce ceněným a nejdražším listnatým dřevům na světě. Má nádherné, sytě čokoládově hnědé až purpurově černé jádro s výraznou kresbou. Je tvrdé, pevné, skvěle se opracovává a drží tvar. Používá se na výrobu luxusního nábytku, dýh, pažeb loveckých zbraní a exkluzivních hudebních nástrojů.
-
Přírodní krajka pro šperkaře: Přestože vytáhnout z ořechu celé jádro je kvůli tlusté a členité skořápce téměř nemožné, našlo si toto „prokletí“ geniální využití v uměleckém řemesle. Zralé a vysušené ořechy se na speciálních pilách rozřezávají na tenké příčné plátky. Vnitřní komůrky skořápky po řezu odhalí nádhernou, symetrickou texturu, která vypadá jako drobná dřevěná krajka. Tyto plátky jsou po zbroušení a vyleštění nesmírně populární k dekorativním účelům – vyrábějí se z nich originální knoflíky, přívěsky, náušnice nebo podložky.
|
