| Popis | | Popis
Tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holoserica subsp. holubyana, v moderních systémech a databázi Pladias často uváděný jako samostatný druh tořič Holubyho – Ophrys holubyana) je naše nejkrásnější, vytrvalá orchidej z čeledi vstavačovitých. Rostlina vyrůstá ze dvou podzemních, téměř kulovitých hlíz a dosahuje výšky 15 až 40 centimetrů. Přízemní růžici tvoří podlouhlé, sivě zelené listy, přičemž další 2 až 3 menší listy objímají lodyhu v její horní části.
Květenství je řídké a nese obvykle jen 2 až 8 (výjimečně až 12) relativně velkých, vizuálně fascinujících květů. Tento taxon se vyznačuje extrémní variabilitou v barvě a tvaru. Tři vnější okvětní lístky jsou široce vejčité a nejčastěji sytě růžové až nachové, se zřetelnou zelenou střední žilkou. Nejvýraznější částí květu je velký, celistvý, sametově hnědý pysk, který je po stranách opatřen dvěma drobnými růžky. Na povrchu pysku se nachází lesklá, lysá skvrna (tzv. speculum) s variabilní šedomodrou nebo nažloutlou kresbou. Na samém vrcholu pysku je pak nápadný, trojúhelníkovitý, zelenavý přívěsek směřující dopředu. Plodem je tobolka s tisíci mikroskopickými semeny.
Stanoviště
Tato kriticky ohrožená orchidej je typickým heliofytem – vyžaduje plné slunce a teplé klima. Vyhledává výhradně sušší, druhově bohaté travnaté stráně, širokolisté suché trávníky (tzv. orchidejové louky) a lesní lemy. Je striktně vázána na vápnité podloží, takže roste pouze na půdách s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého (na vápencích, slínech či vápnitých flyších), které jsou chudé na dusík.
Ochrana
Tořič čmelákovitý Holubyho představuje jeden z nejvzácnějších klenotů naší divoké přírody. V České republice roste na absolutní severozápadní hranici svého celkového areálu a jeho výskyt je omezen na jedinou geografickou oblast – jižní část Bílých Karpat (zejména v okolí obcí Blatnička, Velká nad Veličkou či Suchov). Historické lokality na jihu Moravy (např. u Čejkovic) již dávno zanikly.
Populace jsou ohroženy jakýmkoliv narušením křehké rovnováhy stanoviště – škodí jim zarůstání křovinami, expanze agresivních trav, absence tradičního kosení, ale i nadměrné hnojení okolních pozemků. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazen v kategorii kriticky ohrožené taxony (CR). Stejný, nejvyšší stupeň ochrany mu náleží i podle naší legislativy, kde je chráněn jako kriticky ohrožený druh podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. Všechny jeho současné lokality jsou přísně územně chráněny v rámci národních přírodních rezervací.
Zajímavosti
-
Sexuální klam (pseudokopulace): Stejně jako ostatní tořiče, i tento poddruh využívá k opylení naprosto unikátní strategii. Květy svým tvarem, sametovým povrchem, a především vylučováním specifických těkavých látek (feromonů) dokonale napodobují samičky samotářských včel z rodu Eucera (dlouhorožky). Samci těchto včel, ošáleni vůní a vzhledem, se pokoušejí s květem spářit a během tohoto marného pokusu jim na hlavě ulpí bříška s pylem (polinia), která pak přenesou na další květ.
-
Pocta slavnému botanikovi: Své jméno dostala tato orchidej na počest významného slovenského evangelického faráře, etnografa a zapáleného botanika Jozefa Ľudovíta Holubyho (1836–1923), který se intenzivně věnoval výzkumu flóry tehdejšího Uherska a právě oblasti Bílých Karpat.
-
Životní závislost na houbách: Tořič, stejně jako všechny orchideje, má prachová semena bez jakýchkoliv výživných látek. Aby v půdě vůbec vyklíčil, musí se spojit s mikroskopickou podzemní houbou (tzv. orchidoidní mykorhiza). Houba semenu dodává cukry a vodu. U tořičů je tato závislost na přítomnosti konkrétního podzemního podhoubí extrémní, což je také hlavní důvod, proč tuto rostlinu nelze nikdy přesadit do zahrady – bez své specifické houby v půdě okamžitě hyne.
|
