Houbaření - Herbář | Všivec bahenní

<

>

Popis

Všivec bahenní (Pedicularis palustris) je dvouletá (vzácně jednoletá), 15 až 50 cm vysoká poloparazitická bylina z čeledi zárazovitých (Orobanchaceae). Vytváří přímou, bohatě větevnatou lodyhu, která bývá často tmavě červenofialově náběhlá, lysá nebo po stranách ve dvou řadách jemně chlupatá.

Listy jsou střídavé, v obrysu čárkovité až podlouhlé, 1× až 2× peřenosečné v drobné, po okraji vroubkované až peřenoklanné úseky. Květy jsou souměrné, poměrně velké (15–20 mm dlouhé), purpurově růžové a vyrůstají v úžlabí listům podobných listenů v koncových hroznech. Horní pysk koruny je přilbovitý, na vrcholu se dvěma drobnými zoubky; dolní pysk je třílaločný a k hornímu přitisknutý. Plodem je vejčitá, zploštělá tobolka.

Stanoviště

Striktně hygrofilní, oligotrofní až mesotrofní druh vázaný na trvale trvale zamokřená stanoviště. Vyhledává rašelinné, zrašelinělé či slatinné půdy chudé na živiny.

Přirozeně osídluje přechodová rašeliniště, slatinné a rašelinné louky, prameniště a rašelinné břehy rybníků. V České republice se historicky vyskytoval roztroušeně po celém území od nížin do horských poloh. V důsledku plošného odvodňování krajiny však z nížin a pahorkatin z většiny lokalit zcela vymizel a dnes se vyskytuje vzácněji především v rybničnatých pánvích (např. Třeboňsko) a v horských či podhorských oblastech (Šumava, Krušné hory, Vysočina, Krkonoše).

Ochrana

V Červeném seznamu flóry ČR je hodnocen jako silně ohrožený taxon (C2b). Zákona o ochraně přírody a krajiny podléhá rovněž v kategorii silně ohrožený druh (§2). Jeho ústup je způsoben především melioracemi, odvodňováním rašelinných luk, absencí extenzivního kosení a eutrofizací vod.

Zajímavosti

• Poloparazitická strategie: Jako všichni všivce je i všivec bahenní poloparazit (hemiparazit). Pomocí kořenových příchytek (haustorií) se napojuje na kořeny okolních trav a bylin, ze kterých čerpá vodu a minerální látky, ačkoliv sám zvládá fotosyntézu.

• Původ lidového jména: Český název "všivec" (i německý Läusekraut) pochází ze staré lidové víry, že dobytek pasoucí se na mokřadech s výskytem této rostliny snáze napadají vši. Ve skutečnosti šlo o to, že pastva na chudých zamokřených půdách zvířata oslabovala.

• Složitý mechanismus opylení: Květy jsou adaptovány na opylení čmeláky. Ti musejí silou rozevřít korunu a proniknout k nektaru, přičemž jsou ze svrchní přilby poprášeni pylem.

Rozlišení

1. Všivec lesní (Pedicularis sylvatica):

   • Habitus: Zpravidla nižší rostlina (10–25 cm), od báze bohatě trsnatě větvená s poléhavými postranními lodyhami.

   • Kalich: Kalich je lysý (nikoli plstnatý) a má 5 zubů (všivec bahenní má kalich dvoulaločný, plstnatý).

   • Stanoviště: Roste spíše na vlhkých vřesovištích, smilkových pastures a kyselejších podhorských loukách.

2. Všivec Krkonošský (Pedicularis sudetica):

   • Květenství a stanoviště: Vzácný relikt vyšších poloh Krkonoš (glaciální relikt). Má tmavěji fialové květy v hustém, téměř hlávkovitém hroznu.

3. Všivavec / Zvonkovec / Všivec zuhelnatělý (Pedicularis verticillata):

   • Listy: Listy vyrůstají v nápadných 4četných přeslenech (nikoli střídavě).