penízovka sametonohá (foto marek.11)

Leden je měsícem sněhu, ledu, chladu, mrazů, tedy alespoň většinou, zde na našem území. Většina běžných houbařů v tomto měsíci nemá vůbec na houby pomyšlení a pokud, tak jen na ty z vlastních zásob, ať už nasušených, zamražených či jinak konzervovaných, z minipěstíren nebo rovnou z obchodů. Ve volné přírodě je v lednu z jedlých hub k nalezení opravdu jen velice málo druhů, kterým sníh, led a mrazy nějak zásadněji nevadí. Ve větším množství lze nalézt spíš ty houby nejedlé pro svou tuhost, takzvané choroše, které často beze změn zimu přetrvají. Některé z nich mají i léčivé účinky.

hlíva ústřičná (foto kápo)

Leč na úvod bych začal, stejně jako u prosincových (zatím v této sérii nebyly publikovány) a únorových hub varováním. Lze totiž, hlavně za roků kdy mráz, sníh a celkově zima moc nevládnou nalézt i běžnější, sezóní druhy vypadající zachovale a lákající ke sběru. A to je největším nebezpečím. Člověk neznalý se zaraduje a donese si domů tyto jinak jedlé, ale již několikrát přemrzlé, řasami, plísněmi  a dalšími ne vždy viditelnými parazity napadené houby a po jejich přípravě stráví, v lepším případě, velmi krušné hodiny na toaletě. V případě horším skončí v nemocnici s akutní otravou, dehydrovaný, zmatený jak k tomu přišel a často i s následným odporem k jakýmkoliv houbám.

pařezník pozdní (foto Jonas)

Je potřeba si uvědomit, že jakmile udeří mrazy, i kdyby jen krátkodobé, třeba jen v noci, plodnice hub zamrzají a jakmile se byť i jen mírně a krátkodobě oteplí, opět rozmrznou. Což vede k porušení buněčné struktury těchto plodnic a jejich přímému nabídnutí různým baktériím, plísním atd. Je známo jen opravdu málo druhů, které s tímto "rozmarem" přírody v zimních měsících počítají a jsou tomu uzpůsobeny.

Boltcovitka ucho jidášovo (foto Mahony)

Stejně jako v únoru, i v lednu je výčet rostoucích jedlých, zimě a mrazu odolných druhů opravdu krátký. Přeberu zde tedy z únorového houbařova roku celý odstavec o jedlých druzích.

helmovka pařezová (foto Prosty)

Pokud se budeme držet jen jedlých druhů hub, pak naši pozornost určitě můžeme zaměřit na penízovku sametonohou, houbu rostoucí hlavně v tomto období, vybavenou geneticky k přežití mrazů. Může opakovaně zamrznout a v případě oblevy se plodnice jen "oklepou", zregenerují a pokračují v růstu. Podobně na tom je další ze zimních hub, hlíva ústřičná. Třetí a skoro poslední z těch větších, zajímavějších i když chuťově v tomto případě ne moc lákavých je pařezník pozdní. Ten je houbou spíše podzimní, ale také nemá problém přemrznout. U něj je ovšem potřeba zvýšená opatrnost ohledně už poškozených, pro konzum nevhodných plodnic. Asi poslední zajímavou konzumní houbou tohoto období v případě, kdy je počasí normální je Boltcovitka ucho Jidášovo. I zde je třeba velké opatrnosti. Plodnice této houby jsou často napadány řasami, stejně jako podléhají červivosti, byť při zběžném pohledu nemusí toto vždy být zřejmé. Pokud tedy plodnice vykazují sebemenší zelenání - nesbírat. Stejně tak po sebrání je třeba prohlédnout plodnice, zda nejsou protkány chodbičkami, které u nich jsou opravdu špatně viditelné.

ohnivec zimní (foto autor)

Samozřejmě hodně záleží na počasí v každém jednom roce a místě. Jsou známy nálezy čirůvky fialové a čirůvky dvoubarvé v dobré kondici v lednu i únoru, ale nelze se na ně spoléhat a vždy je u těchto druhů, stejně jako u dalších ne zcela typických pro zimní sezónu věnovat zvýšenou pozornost každé jedné plodnici.

ohnivec rakouský (foto Jonas)

Ale vraťme se k druhům pro toto období typickým. Není problémem setkat se s krásně trsnatě rostoucí helmovkou pařezovou, která místy obrůstá celé pařezy klidně i kolem dokola a tvoří obrovsky fotogenické skupiny, podobně jako jedlá penízovka sametonohá. V teplejších obdobích začínají vykukovat i další barevnější druhy typické pro konec zimy, jakými jsou třeba ohnivec zimní, ohnivec rakouský či ohnivec jurský. Objevují se i první ušíčka černá nebo zvonečky pohárkovité.

rosolovka mozkovitá (foto Jonas)

Pokochat se samozřejmě lze i nepřeberným množstvím dřevních druhů nazývaných lidově choroše, ale také s různými rozsolovitými houbami, kde snad nejkrásnější po barevné stránce je rosolovka mozkovitá, tvořící místy i velké srostlice a společenstva. Z dalších pohledných a fotogenických hub není až takovým problémem potkat například mušlovku plstnatou, která je ovšem dost nepatrná a daleko lépe vypadá na fotografiích, mecháčky, ale také spoustu druhů hlenek.

Tento výčet druhů samozřejmě není úplný, druhů jež můžete potkat i v lednu je daleko více. Stejně tak se už od ledna můžete rozhlížet po prvních kvetoucích květinách, keřích a stromech. Z těch zmíním talovín zimní, který často vykukuje svými žlutými květy přímo ze sněhu, ale také pěstěné druhy jako zimnokvět časný, čemeřici nachovou a vilíny.

talovín zimní (foto autor)

Určitě se tedy není třeba bát vyrazit i v zimě na procházku do lesů, luhů a hájů, i když většina zmíněných druhů hub je houbami lesů listnatých. Jehličnaté lesy jsou v tomto přeci jen trochu chudší jak na květenu, tak i na houby. Snad jediná uvedená zde v článku, která je naopak vázána právě na jehličnany je ušíčko černé. Nedívejte se jen na zem, tam v zimě moc druhů opravdu k vidění není, zdvihněte i hlavu a můžná budete překvapeni, pokud vás les, nebo i malý lesík třeba ve městě odmění krásnou nadílkou hlívy.

Pokud si chcete krom psychického odpočinku v lůně přírody tedy přinést i nějaký ten jedlý úlovek, orientujte se na listnaté, ideálně i lužní lesy s ležícími kmeny, starými pařezy a stojícími odumřelými či odumírajícími stromy. Právě tyto jsou nejčastějšími hostiteli hlívy a penízovek. Na ucho jidášovo se naopak vypravte do houštin černého bezu.