Únor je jedním ze zimních měsíců, které houbaření v masovém měřítku nejsou zcela nakloněny. Z jedlých druhů jich roste skutečně málo a pokud pominu dřevní chorošovité houby, tak z nejedlých a jedovatých také. Ale najdou se přeci jen mrazům a sněhu odolné druhy, kterými se je možno pokochat v jejich nejčerstvějším stavu, stejně jako dřevomilné, chorošovité druhy, které buď chladu odolávají nebo je zima nedostane do stavu, kdy opadnou ze dřeva a zahnijí.

Leč na úvod bych začal, stejně jako u prosincových a lednových hub (zatím v této sérii nebyly publikovány) varováním. Lze totiž, hlavně za roků kdy mráz, sníh a celkově zima moc nevládnou nalézt i běžnější, sezóní druhy vypadající zachovale a lákající ke sběru. A to je největším nebezpečím. Člověk neznalý se zaraduje a donese si domů tyto jinak jedlé, ale již několikrát přemrzlé, řasami a dalšími ne vždy viditelnými parazity napadené houby a po jejich přípravě stráví, v lepším případě, velmi krušné hodiny na toaletě. V případě horším skončí v nemocnici s akutní otravou, dehydrovaný, zmatený jak k tomu přišel a často i s následným odporem k jakýmkoliv houbám.

Je potřeba si uvědomit, že jakmile udeří mrazy, i kdyby jen krátkodobé, třeba jen v noci, plodnice hub zamrzají a jakmile se byť i jen mírně a krátkodobě oteplí, opět rozmrznou. Což vede k porušení buněčné struktury těchto plodnic a jejich přímému nabídnutí různým baktériím, plísním atd. Je známo jen opravdu málo druhů, které s tímto "rozmarem" přírody v zimních měsících počítají a jsou tomu uzpůsobeny.

Pokud se budeme držet jen jedlých druhů hub, pak naši pozornost určitě můžeme zaměřit na penízovku sametonohou, houbu rostoucí hlavně v tomto období, vybavenou geneticky k přežití mrazů. Může opakovaně zamrznout a v případě oblevy se plodnice jen "oklepou", zregenerují a pokračují v růstu. Podobně na tom je další ze zimních hub, hlíva ústřičná. Třetí a skoro poslední z těch větších, zajímavějších i když chuťově v tomto případě ne moc lákavých je pařezník pozdní. Ten je houbou spíše podzimní, ale také nemá problém přemrznout. Asi poslední zajímavou konzumní houbou tohoto období v případě, kdy je počasí normální je Boltcovitka ucho Jidášovo. Zde je ovšem už třeba velké opatrnosti. Plodnice této houby jsou často napadány řasami, stejně jako podléhají červivosti, byť při zběžném pohledu nemusí toto vždy být zřejmé. Pokud tedy plodnice vykazují sebemenší zelenání - nesbírat. Stejně tak po sebrání je třeba prohlédnout plodnice, zda nejsou protkány chodbičkami, které u nich jsou opravdu špatně viditelné.

Tím jsme, s výjimkou drobného a raději opominutelného druhu kržatka zimní vyčerpali seznam jedlých hub tohoto období. Pokud pomineme i ty chorošovité a podívéme se jen na houby vnímané houbařskou veřejností jako nechorošovité, už nám toho toto roční období nemá moc co nabídnout. Zmiňme tedy asi jen jedinou za zmínku stojící a masověji rostoucí houbu, konkrétně helmovku pařezovou. Tato houba místy chybí, jinde pak dokáže obrůstat pařezy a tvořit nádherné, fotogenické skupiny lákající ke sběru. Bohužel se jedná o nejedlý druh.

Z nejedlých, opravdu krásných a zajímavých druhů nás pak provázejí většinou celou zimou všechny druhy ohnivců. Pokud na nás někde vykouknou krásné červené plodnice, jedná se o ohnivce a podle tvaru a substrátu můžeme rozlišit u těch červených ohnivec zimní, rakouský, jurský a z černých hodně drobných ještě ohnivec černý. Z větších černých, ne už ohnivců určitě nelze opomenout zvoneček pohárkovitý.

Nebojte se tedy zimního sběru, ale vyvarujte se sběru podzimních druhů, jejichž plodnice přežívaji jen díky nebo kvůli mrazům, udržujícím je ve stavu působícím navenek konzumně. Lépe v tomto období raději nesbírat nic, než pak trávit zbytečně spoustu času na nemocničním lůžku.