Dne 11.4.2012 jsem se vydal s přátely mykology a fotografy Robim, Jonasem a Marenou na lokality,kde jsme byli cirka před měsícem. Nejdříve jsme zkontrolovali místo, kde při minulé výpravě Prostyho bystrozrak objevil mini plodničku ohnivce černého (Plectania melastoma). Na místo něj tam byl jen rozrytý terén, opodál složené větve chaoticky přemístěné. Nu což, není tu. Mohlo to být jen dílem náhody? Nebo se tady prohnala zvěř? Či snad něčí neohrabaná pracka rozryla tento terén se slovy“beru vše, i hrabanku!“?

Pátrali jsme dále, ale žádnou další plodnici jsme nenašli. Poté, co jsme neuspěli zde, pokračovali jsme v kachním pochodu- pěkně jeden za druhým, abychom co nejvíce eliminovali poničení biotopu, na palečkoviště. Ještě před ním našel Robi vosnatku červenou (Metatrichia vesparium), na kterou se s chutí vrhly naše objektivy. Zvláště pak Marena se na ní vyřádil. Pod vedením Jonase fotil, až se z něj kouřilo.

Již při příchodu na místo, kde roste palečka zinmí, nás polil studený pot. Na místě, kde ještě téměř před měsícem bylo nalezeno sedm krásných plodnic této nepříliš rozšířené houby byly nalezeneny pouze dvě. První z nich měla habitus normální, druhá byla vyvrácená. Místo, kde jsme minule fotili zbytek paleček- byly cirka v okruhu 1,5 m^2- bylo rozváleno, rozdusáno a všemožně poničeno. Kdyby někdo vyřkl tezi, že tam prošlo komunistické komando v čele s Castrem, nebyl by daleko od pravdy. Všichni jsme z toho měli velice pokaženou náladu. Při konstatování faktu, že minule, když jsme tady byli naposledy se nás tu sešlo pět a lokalita zústala nedotčena, jsme se jen divili, jak někdo, kdo se považuje za milovníka, resp. milovníky přírody, hub, fotografování a ochránce toho všeho dohromady, se dokáže chovat hůře než zvěř, a to na lokalitě, kde roste to, co roste. Respektive rostlo. To, jestli tato parta, nazývejme ji pracovně Komando Rudé brigády, zde nacvičovala sestavu na Spartakiádu, rozkládala a znovu skládala rudé fábory, fangle a vlajky, brousila srpy nebo zde nacvičovala pochod na Prvomájový průvod nevím, ale rozhodně se chovala více než nemístně! Ano, nafotili si co potřebovali, proč to nechat pro potěchu dalších objektivů nebo jen zraků jiných lidí, že?!

V rozladěném duchu jsme se každý zvlášť se svými myšlenkami odebírali na místo, kde jsme minule fotili krásné plodnice ohnivců zimních a těšili se na to, jak už budou nádherně rozkvetlí. Ještě než jsme tam došli našel Marena loňské plodnice hvězdovek, které jsme si fotili ze všech stran a úhlů. Nafoceno, jde se dál…Hledali jsme i kačnky české, ale ty se nám bohužel vyhnuly. Před ohnivcovištěm se s námi dal do řeči starší pán- byl to enthomolog a jeho znalost nejen hmyzu, ale přírody jako celku, byla obdivuhodná. Během debaty s ním našel Marena krásné hlízenky sasankové (Dumontiniae tuberosae). Při příchodu na lokalitu, kde rostou ohnivce zimní a po prohlídce místa jsme byli jak opaření. Nejen, že to tam Komando Rudé brigády zdusalo, ale jakýsi patolízal a pazdrát část plodnic vytrhal a nejspíš i uzmul a co více, nikdo z té ohavné tlupy je ani nezakryl, takže ti co přežili útok stoupenců KLDR v dalších dnech vyschli.Bylo nám všem z toho nejen mdlo, ale i smutno. Jak se někdo může takto zachovat? Co ho k tomu vede? Proč jsou někteří jedinci tak bezohlední? Ač fotí co fotí, proč se nesnaží kličkovat mezi kapkami deště? Proč? Odpověď je jednoduchá: jejich lokalita to není, tak proč by si s tím měli dělat hlavu. Kašlat na ostatní, hlavně že oni z toho mají prospěch a užitek, to je jejich motto. Je mi zle z takovýchto paznechtů, kteří myslí jen a jen sami na sebe a v duchu rudé brigády se chovají na lokalitách, které jim ani z dálky neříkají pane!

Při dokumetaci toho, co dokáže způsobit stádo vytlemených hovádek se mi kluci vzdálili. A opět to byly bystré oči Marenovy, které spatřily nějaký kus černé hadice. Jaké bylo překvapení, když byla tato kus staré pryže určena jako zvoneček pohárkovitý (Urnula craterium). Já byl stále na zdecimovaném místě, nevšímaje si okolí a nadával jsem na všechny strany na ty, kteří dokázali být tak zlí, že pár pohyby svých neohrabaných pařátů dokázali zničit to, co se tady snažilo fruktifikovat od pozdního podzimu. A opět to byl Marena, který nejen mě, ale nám všem zvednul náladu svým dalším objevem. Na vzáleném místě, ale v rámci lokality, nalezl další skupinku ohnivců zimních (Microstomae protractae). Klidně za mnou přišel, přátelsky mě poplácval po rameni a řekl něco v tom smyslu ať nejsem smutný, že je objevil. Paralelou je, že jsme mu je s Jonasem a Robim slíbili a nakonec si je našel sám. O to byla Marenova radost větší. Sbalil jsem foťák, stativ a další věci k focení potřebné a nechal se vést Marenou. Při bližším průzkumu lokaltiy jsem velice opatrně odkrýval další spadané listí a objevil další dvě skupinky rozkvetlých ohnivců zimních. Hned se nám všem zvedla nálada, ale debata se točila spíše okolo bandy pokrytců a jejich naprosto hyenistického chování.

Tento článek vznikl na popud toho, abychom se my všichni chovali jak na našich tak na cizích lokalitách tak, jak vyžaduje mykodekorum. A uvědomili si ten fakt, že pokaždé, když se tak- byť nevědomky- takto zachováme, snižujeme se na úroveň Rudokabátníků a jejich nohsledů.

Na závěr blogu bych rád poděkoval za příjemnou společnost Robimu, Jonasovi a Marenovi. Přírodě, že k nám nebyla skoupá a dala našim očím prostor k objevení krásných hub. A Vám všem, že jste si nejen přečetli můj blog, ale že jste se nad ním i zamysleli.