hřib kovář (foto kápo)

Praktičtí houbaři u nás moc nerozlišují jednotlivé druhy hřibů od sebe, nebo pokud, tak si je škatulkují do různých vlastních kategorií a subkategorií, například pravák, modrák, bílej hřib ...

Hřibů a hřibovitých hub obecně se na našem území dá nalézt docela slušný počet druhů a v rámci evropy se ten počet ještě zvyšuje. Některé druhy lze na našem území nalézt od nížin až do hor, jiné si libují hlavně v nížinách. Záleží také na biotopu, jsou druhy hřibů, které nalezneme víceméně pod jakýmkoliv stromem a druhy, které jsou vybíravé a vážou se (tvoří mykorhizu) pouze na vybrané druhy či rody stromů.

hřib koloděj (foto kápo)

V tomto prvním díle seriálu o našich hřibech a hřibovitých houbách se zaměříme na dva často vzájemně zaměňované druhy hřibů, hřib kovář a hřib koloděj. Záměna je možná i za několik dalších druhů: hřib quéletův, hřib kříšť, hřib kavkazský. V případě opravdu velké nepozornosti pak i za některé další modrající či barevné hřiby.

Jak od sebe tedy kováře s kolodějem odlišit? Začněme od konce. Hřib kovář lze najít od nížin až do vysokohorského stupně, není vázán na konkrétní druh lesa ani stromů. Vyrůstá jednotlivě i ve skupinách jak v lesích, tak v parcích a na hrázích rybníků. Nalezneme jej jak pod jehličnany, listnáči, tak i ve smíšeném lese. Nalézt jej lze v rámci celé houbařské sezóny, většinou se první plodnice objevují už v květnu a rostou do října, v teplejších letech i do listopadu.

hřib koloděj detail třeně

Hřib koloděj oproti tomu vyrůstá výlučně pod listnáči, většinou v parcích, na lesních okrajích, u lesních cest, v álejích podél silnic, na hrázích rybníků. V lesích samotných jen zřídka. Vyrůstá hlavně pod lipami, duby, buky, habry, lískami a břízami. V literatuře lze nalézt zmínky i o vzácném růstu pod jedlemi, dokonce smrky. Obecně vzato poslední dva zmíněné případy u nás nebyly dlouhodobě pozorovány. Nalézt jej lze většinou od konce května do začátku října, vyhledává hlavně teplejší oblasti.

Na první, opravdu zběžný pohled lze tyto dva druhy zaměnit celkem snadno, stejně jako je lze zaměnit v nepozornosti i o další zmíněné druhy. Na druhý, podrobnější pohled je lze od sebe i od dalších druhů snadno odlišit.

hřib kovář detail třeně

Oba dva druhy mají proměnlivou barvu pokožky klobouku, která může být v barevné škále od zelenožluté až žlutavé přes kožově hnědou, nazelenalou, tmavohnědou se zelenavým nádechem až ke skoro černé (jen kovář).

Rourky obou druhů jsou v mládí žluté až olivově žluté, později žlutozelené. Ústí rourek (póry) jsou v časném mládí žluté, později oranžové až cihlově červené. Pomačkáním modrají.

Nejviditelnější rozdíl mezi těmito dvěma druhy je na třeni (noze) obou druhů. Zatímco třeň hřiba kováře je většinou válcovitý až kyjovitý, na žlutém podkladě tmavě červeně tečkovaný a zcela bez síťky, u hřiba koloděje je pod kloboukem žlutý, uprostřed červenavý, na spodku tmavě červený až hnědý, na žlutém podkladě vyniká červenohnědá až žlutočervená síťka z protažených ok.

detail ústí rourek starší plodnice

Oba hřiby shodně na řezu výrazně modrají, někdy méně, někdy trochu více. Oba hřiby mají své variety, které se odlišují od popsaných, nejčastějších druhů. U hřiba kováře je to jeho odbarvená varianta hřib kovář - odbarvený, která je více do žluta, ale stále má červené tóny na třeni a v pórech. Dále u hřiba kováře jeho zcela žlutá varianta hřib (kovář) žlutý, která má zcela žlutá ústí rourek i žlutý či žlutavý povrch klobouku a třeň je také tečkovaný žlutě. Hřib koloděj pak má svou variantu s červeným kloboukem.

Příště si trochu víc posvítíme na rozeznání zbývajících zde jmenovaných druhů, kříšť, quéletův a kavkazský (polosíťkovaný).